Článek
Nehezké přivítání
S manželem už jsme v letech, oba máme přes šedesát, ale pořád si rádi dopřejeme něco pěkného. Tentokrát jsme si chtěli zajít do krásné restaurace v centru města, o které jsem slyšela od známých. Prý je to podnik, kam chodí jen ti nejbohatší a kde si člověk opravdu pochutná. Nejsme lidi, co by se oblékali do drahých značek, raději máme pohodlné oblečení, které nám už roky dobře slouží. Já si vzala svou oblíbenou blůzu a sukni, manžel obyčejné kalhoty a jeho staré, ale čisté sako. Přesto jsme byli upravení a cítili jsme se dobře.
Jakmile jsme ale vešli dovnitř, přiběhla k nám mladá hosteska s napjatým úsměvem. Podívala se na nás od hlavy k patě a pak řekla, že bohužel mají v restauraci dress code, který vyžaduje večerní šaty a pánský oblek. Zůstali jsme stát trochu zaskočení. Nevěděla jsem, co na to říct, protože jsem netušila, že by nás mohli nepustit jen proto, že nemáme na sobě něco dražšího.
Nečekaná odpověď
Manžel na ni chvíli koukal a pak klidným, ale pevným hlasem pronesl, že jsme si přišli užít večer a plánujeme zde utratit hodně peněz. Dodal konkrétní částku, která byla, upřímně řečeno, víc než dost na to, aby nás obsloužili jako krále. V tu chvíli se slečna zarazila a nervózně se podívala na číšníka, který stál opodál. Ten přispěchal k nám a začal situaci řešit s mnohem milejším tónem.
„Samozřejmě, pane, jestli jste ochotni zůstat, můžeme udělat výjimku,“ řekl a usmál se, tentokrát už upřímněji. Ani jednomu z nich neuniklo, že jsme si všimli, jak rychle změnili přístup, když slyšeli, že u nich necháme pěknou sumu.
Jídlo chutná lépe bez přetvářky
Posadili nás ke krásnému stolu u okna a začali se předhánět v pozornosti. Číšník nám doporučil ty nejlepší chody, víno nám dolévali dřív, než jsme stačili položit sklenku na stůl, a dokonce se přišel omluvit i manažer, který se nám pokoušel vysvětlit, že pravidla jsou prý nutná, ale že si nás jako zákazníků velmi váží.
Bylo zajímavé pozorovat, jak se jejich chování měnilo s každou objednávkou. Nejdřív jsme pro ně byli jen dva obyčejní lidé v levném oblečení, které je nutné vyprovodit, a nakonec jsme pro ně byli důležití hosté, kterým se snažili zalíbit. Trochu mě to mrzelo. Čekala jsem od tak vyhlášeného podniku něco víc než jen posuzování podle oblečení.
Omluva na závěr
Když jsme dojedli, přišel manažer znovu k našemu stolu a s omluvným úsměvem nám poděkoval, že jsme zůstali, a ujistil nás, že příště už se na nás těší bez jakýchkoli poznámek o dress code. Podala jsem mu ruku a řekla, že chápu jejich pravidla, ale že by bylo hezké, kdyby se na lidi dívali víc podle toho, jak se chovají, a ne podle toho, co mají na sobě.
Venku jsme se s manželem na sebe podívali a oba jsme se usmáli. I když to začalo nepříjemně, nakonec jsme si ten večer užili. A já jsem si znovu uvědomila, že sebevědomí a slušnost jsou víc než drahé šaty.
