Hlavní obsah
Příběhy

Mladý brigádník se posmíval mému pracovnímu oděvu. Když to slyšel šéf, hned mu přestal dávat směny

Foto: krakenimages.com/Freepik.com

Pracuji už několik let v malé pekárně. Mám svou zástěru, čepici a boty, které sice nejsou žádný módní zázrak, ale jsou pohodlné a bezpečné. Nikdy by mě nenapadlo, že se kvůli tomu stanu terčem posměchu.

Článek

Nový brigádník

Jednoho dne k nám nastoupil nový kluk na brigádu. Měl sotva dvacet, sebevědomí na rozdávání a o práci v potravinářství evidentně moc netušil. Přišel ve značkovém oblečení a hned první den se tvářil, že mu všechno smrdí moukou. Zatímco my jsme makali od rána, on se loudal a neustále koukal do mobilu.

Posměšky kvůli oblečení

Když mi po pár dnech poprvé něco řekl, nebylo to zrovna přátelské. Otočil se ke kolegyni a polohlasem pronesl, že v tom mém „kostýmu pekařky“ vypadám jak ze socialistického filmu. Smáli se tomu ještě s dalším brigádníkem, který se k němu přidal, i když bylo vidět, že mu to není úplně příjemné. Já jsem dělala, že to neslyším, ale v tu chvíli mě to bodlo víc, než bych čekala.

Pracovní oblečení mám ráda, protože v něm vím, že jsem ve svém živlu. Dělám poctivě, i když se někdy vracím domů celá od mouky. Jenže ten den jsem měla chuť se převléct a schovat, aby mě nikdo neviděl.

Mlčení a napětí

Další dny se situace opakovala. Občas utrousil něco o tom, jak „by se v takovém hadru neukázal ani doma“. Kolegyně mi radila, ať to nechám být, že se to samo vyřeší, ale ve mně to bublalo. Cítila jsem se trapně, i když jsem věděla, že nedělám nic špatně. Když jsem šla do práce, přemýšlela jsem, jestli zase něco řekne.

Nepříjemná scéna

Všechno vyvrcholilo jednoho rána, kdy dorazil pozdě a místo omluvy začal zase se svými poznámkami. Tentokrát to slyšel i šéf, který zrovna přišel z kanceláře. Zastavil se a chvíli ho poslouchal. Pak úplně klidně řekl, že u něj nemá co dělat někdo, kdo si neváží lidí, co poctivě makají.

Brigádník se zasmál, ale jakmile mu šéf řekl, že další směny už mu dávat nebude, ztuhl. Zůstal stát s otevřenou pusou a nevěřil tomu. Já jsem se nezmohla na slovo, jen jsem cítila obrovskou úlevu.

Ticho po bouři

Od té doby je v pekárně klid. Nikdo už se mi neposmívá a práce mi zase dává smysl. Nešlo mi o žádné vítězství, jen o to, abych mohla dělat svou práci bez ponížení. Ten kluk už se neukázal a já jsem si uvědomila, že někdy se člověk nemusí bránit sám. Někdy stačí, když pravdu zaslechne ten správný člověk.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz