Článek
Přípravy na oslavu
Moje dcera měla narozeniny a já se rozhodla uspořádat oslavu u nás doma. Pozvala jsem sourozence, rodiče i tchyni s tchánem. Všichni měli dorazit v dobré náladě a já si přála, aby to byla pohodová rodinná akce. Dceru jsem chtěla potěšit, takže jsem se snažila o hezkou výzdobu, připravila oblíbený dort a celé dopoledne strávila v kuchyni.
První napětí
Hned po příchodu tchyně jsem ucítila lehké napětí. Ona nikdy moc nedávala najevo spokojenost s tím, jak věci dělám. Ať už šlo o jídlo, výchovu nebo bydlení, vždycky si našla něco, co okomentovala. Tentokrát jsem to ale chtěla přejít, protože dcera byla šťastná, že se všichni sešli.
Osudová chvíle
Všechno probíhalo v klidu, lidé se bavili, děti si hrály. V jednu chvíli jsem ale šla do kuchyně doplnit nápoje a cestou zpátky jsem zaslechla tchyni, jak mluví s jednou z mých švagrových. Nejdřív jsem chtěla jít dál, ale její slova mě přimrazila. Říkala, že moje dcera je rozmazlená, nevychovaná a že z ní nikdy nic pořádného nebude. Ta slova mě bodla přímo do srdce.
Moje reakce
Nechtěla jsem tomu uvěřit. Poslouchala jsem ještě chvíli a slyšela, jak se tchyně rozplývá nad jinými vnoučaty, zatímco tu moji snižovala. V tu chvíli se ve mně všechno sevřelo. Byla to moje dcera, moje největší radost, a ona o ní takhle mluvila. Vešla jsem do místnosti a podívala se jí přímo do očí. Jediná věta, kterou jsem dokázala říct, byla: „Jestli o mojí dceři mluvíš takhle, tak tady nemáš co dělat.“
Vyhození z oslavy
Nastalo trapné ticho. Všichni se zarazili a čekali, co bude dál. Tchyně zrudla, něco zamumlala, ale já už jsem byla rozhodnutá. Ukázala jsem jí ke dveřím a řekla, že pokud není schopná respektovat moji dceru, pak v našem domě vítaná není. Tchán se ji snažil uklidnit, ale ona se urazila a odešla.
Reakce rodiny
Zbytek rodiny byl v šoku. Někteří se mě snažili uklidnit, jiní se raději nevyjadřovali. Dcera se naštěstí bavila s dětmi a nic netušila. Já jsem se snažila udržet oslavu v chodu, i když jsem uvnitř vřela. Nebylo to lehké, ale věděla jsem, že jsem udělala to, co bylo správné.
Dlouhodobé následky
Od té doby s tchyní skoro nemluvím. Několikrát mi napsala, že jsem přehnala reakci, ale já vím, že svoje dítě musím chránit. Vztahy v rodině se trochu napnuly, ale cítím, že jsem jednala podle svého přesvědčení. Moje dcera nesmí slyšet, že ji vlastní babička považuje za někoho méněcenného.
Moje myšlenky dnes
Když si na tu oslavu vzpomenu, pořád cítím smutek, že se něco takového muselo stát. Zároveň mám ale i klid v duši, že jsem se své dcery zastala. Ona je pro mě to nejcennější, a pokud to někdo nechápe, pak v našem životě nemá místo, ani kdyby to byla tchyně.
