Článek
Nečekané překvapení
Všiml jsem si toho náhodou. Vracel jsem se domů dřív z práce a na mé příjezdové cestě stála cizí dodávka. Nejdřív jsem si myslel, že jde o omyl. Po chvíli ale vyšel soused, mávl rukou a řekl, že si tam jen potřeboval na pár hodin odložit auto. V tu chvíli jsem mu nic neřekl, ale uvnitř mě to začalo hlodat. Příjezdová cesta byla moje a nikdy jsme se nedomluvili, že by ji mohl používat.
Opakující se situace
Další týden jsem si všiml stejné dodávky znovu. Tentokrát jsem byl doma a slyšel, jak v noci někdo couvá k mému domu. Když jsem ráno vyšel ven, auto tam stálo. Začal jsem si dávat pozor a rychle mi došlo, že to není náhoda. Soused si z mé cesty udělal vlastní parkoviště. Místo omluvy se tvářil, že o nic nejde, protože prý je to jen pár metrů betonu.
Hledání řešení
Zkoušel jsem to vyřešit v klidu. Přišel jsem za ním a řekl mu, že mi vadí, když někdo stojí na mém pozemku. Odpověděl jen, že má před domem málo místa a že se snaží najít jiné řešení. Čekal jsem, že se situace uklidní, ale během dvou dnů jsem znovu viděl jeho auto přesně tam, kde nemělo být. Došlo mi, že dohoda tady fungovat nebude.
Poslední kapka
Když jsem plánoval dovolenou, napadlo mě, že to vyřeším jinak. Půjčil jsem si od kamaráda velký přívěs a postavil ho přes celý vjezd. Nešlo to objet ani odsunout bez klíče. Den před odjezdem jsem souseda potkal, nic neříkal, jen se podíval směrem k cestě a otočil se. Věděl jsem, že jeho dodávka teď zůstane uvězněná na mém pozemku, dokud se nevrátím.
Návrat domů
Po týdnu jsem přijel a našel přívěs přesně tam, kde jsem ho nechal. Sousedova dodávka stále stála za ním, přesně na stejném místě, neschopná vyjet. Od té doby už jsem jeho dodávku na své cestě nikdy neviděl. Nikdy jsme se k tomu nevrátili, ale bylo jasné, že pochopil. Někdy stačí jednoduchý krok, aby si člověk vymezil hranice.
