Článek
Nečekaná návštěva
Otevřela jsem dveře a on už si zouval boty, jako by u nás byl domluvený od rána. Řekla jsem, že klidně může dál, ale že zrovna dodělávám večeři. Odpověděl, že se zdrží jen chvilku. Postavila jsem vodu na kafe a snažila se to brát v klidu, protože takové návštěvy u nás nejsou nic neobvyklého.
Sedl si ke stolu a začal vyprávět, co má nového v práci, co řeší doma a koho potkal minulý týden. Mezitím jsem krájela zeleninu a hlídala troubu. Po asi dvaceti minutách jsem si uvědomila, že kafe už dávno dopil a pořád nikam nespěchá. Když jsem se zeptala, jestli nechce ještě jedno, řekl, že klidně jo.
Pak pronesl: „Já nikam nespěchám, doma je dneska stejně klid.“ V tu chvíli mi bylo jasné, že to nebude návštěva na deset minut.
Čas utíká
Po hodině jsem začala být nervózní. Děti se ptaly, kdy bude jídlo, partner chodil mezi obývákem a kuchyní a dával mi pohledy, které jsem moc dobře znala. Snažila jsem se konverzaci nějak uzavřít, ale pokaždé vytáhl nové téma. Jednou auto, pak ceny potravin, potom dovolené.
Už jsem měla nachystaný stůl, jen jsem čekala, až vytáhnu jídlo z trouby. Pořád seděl. Dokonce si vzal sušenku ze skříňky, kam běžně saháme jen my. V tu chvíli jsem začala mít zvláštní pocit, že vlastně vůbec nevnímá, že jsme měli jiný plán.
Večeře, která zmizela
Když jsem konečně vytáhla pekáč, přišel se podívat do kuchyně. Řekl, že to krásně voní. Než jsem stihla něco říct, už seděl u stolu. Děti si sedly taky a já jen stála s talíři v ruce a přemýšlela, jestli mu mám dát porci.
Samozřejmě jsem dala. Jenže on si přidal. A pak znovu. Děti na mě koukaly, protože jim zůstaly menší porce, než jsem plánovala. Partner mlčel a jedl pomalu, což u něj znamená, že je naštvaný.
Během jídla mluvil pořád stejně jako předtím. Jako by to byla úplně normální rodinná večeře a on k ní patřil.
Když konečně odešel
Po jídle si dal ještě čaj. Já už jen uklízela nádobí a byla strašně unavená. Když se konečně zvedl, podíval se na hodiny a řekl, že to hrozně uteklo. Obul se, zamával dětem a odešel.
Zůstala jsem stát v kuchyni, dívala se na prázdný pekáč a přemýšlela, jestli jsem si to celé jen špatně naplánovala, nebo jestli se tohle prostě někdy stává. Pak jsem dojedla studené brambory přímo z hrnce, protože na talíři už nic nezbylo. Partner seděl v obýváku a koukal na televizi potichu, děti si hrály a byt byl najednou úplně obyčejně tichý.
