Článek
Přišla jsem s úsměvem a otevřenou náladou
Věděla jsem, že tam bude celá rodina, takže jsem si dala záležet. Nalíčila jsem se, oblékla si hezké šaty, i když trošku těsnější, ale cítila jsem se v nich dobře. U vchodu nás přivítala tchyně, která mě od hlavy k patě sjela pohledem a bez pozdravu pronesla: „Ty ses teda zakulatila, co to s tebou je?“ Neřekla to s úsměvem, nebyl to vtip. Prostě mě hned shodila.
Snažila jsem se to neřešit, ale bylo to cítit
Všichni byli kolem, nikdo nic neřekl. Já jsem se jen pousmála a snažila se přejít na jiné téma. Ale bylo cítit, že atmosféra se změnila. Tchyně dál pokračovala v konverzaci, jakoby nic, ale mně to zůstalo v hlavě. Nemám problém si přiznat, že jsem něco přibrala. Ale slyšet to takhle veřejně, bez taktu a v podstatě jako výtku, mi nebylo příjemné.
Manžel si toho všiml hned
Všiml si mého ticha, toho, že jsem se stáhla a začala se spíš držet stranou. Neptal se, věděl. A když pak tchyně u večeře opět začala s poznámkami, že bych si neměla dávat druhý knedlík, už to nevydržel. „Mami, to stačí,“ řekl klidně, ale důrazně. „Přišli jsme slavit, ne aby ses navážela do mé ženy. Pokud tě to tolik trápí, tak my radši půjdeme.“ A vstal od stolu.
Nečekala jsem, že se mě takhle zastane
Upřímně jsem byla v šoku. Ne že by nebyl ochranitelský, ale většinou radši vyhlazuje spory. Teď se ale postavil jasně na moji stranu a nenechal si nic líbit. Tchyně zrudla, cosi zamumlala, ale už bylo pozdě. Oblékli jsme se a odešli. Cestou domů jsme toho moc nenamluvili, ale cítila jsem se jako ta nejvíc milovaná žena na světě.
Někdy člověk potřebuje vědět, že není sám
Váha jde nahoru i dolů. Ale věta, která tě shodí, zůstává dlouho. Tchyně možná myslela, že mi tím „pomáhá“, ale ve výsledku mě jen ponížila. Manželův postoj mi ale ukázal, že v tom nejsem sama. A že když má člověk vedle sebe někoho, kdo se ho zastane, zvládne ustát i nepříjemný večer.
