Článek
Nápad, který se zrodil u kávy
Seděly jsme spolu v kuchyni, když začala počítat, kolik ušetří, když nakoupí maso, máslo a drogerii v Polsku. Byla nadšená, že to vyjde o pár stovek levněji, a hned se pochlubila všem kamarádkám. Můj muž se jí smál, že neumí ani pořádně polsky, ale ona mávla rukou. Řekla, že se s Poláky vždycky domluvila, protože „čeština a polština jsou skoro to samé“.
Výprava za levnými nákupy
Ráno vyrazila s taškami, termoskou a obrovským nadšením. Volala mi ještě z auta, že to tam určitě bude „úplně jiný svět“ a že si konečně koupí pořádné klobásy. Já jsem jí jen popřála, ať si to užije. Když se nevracela ani odpoledne, začala jsem mít trochu strach, ale nakonec jsem si řekla, že možná jen nakupuje víc, než plánovala.
První problém
Večer kolem sedmé přijela. Oči měla zarudlé, kabelku přitisknutou k tělu a z tašek nekoukalo skoro nic. Vypadala, jako by prošla bouřkou. Zeptala jsem se, co se stalo, a ona se rozplakala. Prý se jí v obchodě začali smát prodavači. Snažila se s nimi mluvit česky, vysvětlovala, že chce „sýr a tvaroh“, ale nikdo jí nerozuměl. Když se snažila použít pár polských slov, která někde pochytila, prý to znělo komicky.
Trapná scéna
Vyprávěla, že se jeden mladík za pultem smál nahlas a něco říkal kolegyni. Ona mu nerozuměla, ale podle tónu poznala, že si z ní dělají legraci. Lidé v řadě se začali usmívat a ona zrudla až po uši. Nakonec položila věci na pult, vzala si kabelku a utekla z obchodu. Když sedla do auta, prý se třásla. Říkala, že to nebyl jen stud, ale i vztek.
Návrat domů
Cestou zpět jí tekly slzy a přemýšlela, proč ji to tak vzalo. Uvědomila si, že si z ní vlastně nikdo v Česku takhle nikdy nedělal srandu, a tady se najednou cítila malá a bezmocná. Když přijela domů, muž se jí zeptal, kde má nákup, a ona se rozplakala znovu. Bylo mi jí líto, i když jsem věděla, že její sebevědomí bývá občas přehnané.
Smíření s realitou
Druhý den se snažila dělat, jako by se nic nestalo. Řekla jen, že v Polsku už nakupovat nebude, protože tam „lidé nejsou moc přívětiví“. Ale já jsem věděla, že pravý důvod byl někde jinde. V koutku duše ji bolelo, že se z ní někdo smál kvůli něčemu tak prostému, jako je jazyk. A možná ji to naučilo trochu pokory.
Ticho po bouři
Když jsem ji pár dní nato viděla znovu, seděla u televize a krájela jablko. Zeptala jsem se, jestli by si tam přece jen nechtěla někdy zajet se mnou. Podívala se na mě, usmála se a řekla, že radši nakoupí tady. Pak dodala, že některé úspory prostě nestojí za tu cenu, kterou za ně člověk zaplatí v sobě.
