Článek
Společná dohoda
Když tchyně začala mluvit o tom, že její dům je ve špatném stavu, připadalo mi logické nabídnout pomoc. Manžel byl jedináček do chvíle, než se jeho otec znovu oženil a narodila se mu nevlastní sestra. Tu rodina vždy brala jako samozřejmou součást, i když s ní neměl můj muž hlubší vztah. Přesto jsem věřila, že když přiložíme ruku k dílu, bude to ku prospěchu všech.
Investice do budoucnosti
Dům potřeboval kompletní rekonstrukci. Peníze na to tchyně neměla a my jsme tehdy měli něco našetřeno. S manželem jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Vzali jsme část úspor a zbytek pokryli půjčkou. Udělali jsme novou střechu, fasádu, okna i rozvody. Všechno šlo přes naše účty a většinu práce jsme ještě sami obíhali. Říkala jsem si, že to je investice do budoucna, protože jednou stejně dům připadne manželovi.
Slova plná vděčnosti
Po dokončení rekonstrukce nám tchyně děkovala. Často opakovala, že si toho nesmírně váží. Dokonce několikrát prohodila, že dům jednou zůstane nám a že jsme jí dali nový život. Cítila jsem se dobře, že jsme udělali správnou věc. Nikdy by mě nenapadlo, že se může stát něco, co vše obrátí naruby.
Studená sprcha
Jednoho dne mi manžel přinesl zprávu, že se dům přepsal na jeho nevlastní sestru. Nechápala jsem to. Byla jsem přesvědčená, že jde o omyl. Jenže nešlo. Tchyně se rozhodla, že nejmladší dcera potřebuje zajištění. Všechno, co jsme investovali, bylo pryč. Neměli jsme žádnou smlouvu, žádný papír, jen víru ve slovo a rodinu.
Hořké poznání
Nejhorší na celé věci nebyly ani ty peníze, i když šlo o velkou částku. Byla to zrada, pocit, že jsme byli využiti. Tchyně se začala chovat, jako by se nic nestalo, a očekávala, že se rodinné vztahy udrží. Já už to ale nedokázala vnímat stejně. Když jsem se snažila mluvit o spravedlnosti, slyšela jsem jen výmluvy.
Život jde dál
Dnes už vím, že důvěra bez jistoty může vést k velkému zklamání. Manžel se snaží držet vztahy v rodině, ale já v sobě cítím velký odstup. Kdykoli projíždím kolem toho domu, vybaví se mi naše práce, naše peníze a naše naděje. A zároveň si připomenu, že některé věci se nedají vzít zpátky, i kdybychom si to sebevíc přáli.
