Článek
Děti vyrůstající v násilnických a zanedbávajících narcistických rodinách se v lepším případě a nejčastěji adaptují na schizoidního člověka, aby přežily.
Všimla jsem si nejen ze svých osobních zkušeností, ale také z praxe, že existuje určitý typický a charakteristický rámec obvyklých příčin a důsledků. Jedná se o opakující se společné rysy. Ale než přistoupím k popisu nejčastěji se objevujících, dovolte mi malou úvahu či snad zamyšlení.
Například v sedmdesátých letech minulého století nemohla být u žádného z dnešních prarodičů diagnostikována řada duševních onemocnění. Buď takovou duševní poruchu nebylo možné diagnostikovat anebo byla skryta či přiřazena k symptomům dříve jinak určeného onemocnění. Nevzpomínám si, že bychom měli diagnostikovány specifické poruchy učení a chování.
Jinými slovy chci říci, že pokud existovala jiná doba, potom také existovalo mnoho „skrytých“ rysů osobností. A důsledkem je evoluční vývoj duševních projevů. To, co se dříve považovalo za „normálno“ bylo nahrazeno jiným „normálnem“. Tak, jak říká moje kolegyně „Víš, proč si dnešní rodiče nerozumí se svými dospívajícími dětmi a dospělé děti nerozumí svým rodičům? Protože nevychovaný by chtěl vychovávat.“
Ale to jsem hodně odbočila ze svého dnešního tématu, a proto se pojďme věnovat nejčastěji se objevujícím rysům v rodinné dynamice. Když nic jiného, tak třeba pouvažujte o svém vlastním životnímu příběhu a vašem osudu.
*******
1. Rodinné motto: „My rodiče jsme výjimeční.“
Za tímto mottem se skrývají vysoce funkční narcističtí rodiče, kteří jsou orientování na výkon. Tito narcističtí rodiče se zaměřují na to, aby všichni v rodině vypadali dobře a byli úspěšní. Přestože mají málo empatie a trvají na tom, aby jejich děti odpovídaly jejich očekáváním. Pokud kdy své dítě pochválí, tak jen tehdy, když se jim bude dařit ve škole, získají ocenění nebo jinak splní přidělenou roli v rodině. Z mnoha dětí vyrostou vysoce funkční narcisté a rodinný vzorec se po generace bude udržovat.
2. Rodinné motto: „Já jsem výjimečný, ty ne.“
Za tímto mottem se skrývají exhibicionističtí rodiče. V tomto scénáři jsou jeden nebo oba rodiče exhibicionističtí narcisté, kteří trvají na tom, aby je jejich děti (a všichni ostatní) neustále obdivovali a respektovali. Chtějí být středem pozornosti v každé situaci a za každou cenu.
Úlohou dětí je nekriticky obdivovat, poslouchat je a chovat se k nim jako k bohům. Každý jejich rozmar je zákon a jejich názory jsou posvátné. Když děti s tímto programem nesouhlasí, bývají devalvovány. Pokud děti dělají přesně to, co jim rodiče říkají a přikazují, bývají za odměnu svými rodiči odměňovány různými dárky a pozorností. Rodiče nemilosrdně potlačí jakoukoliv individuální iniciativu svého dítěte, zejména tehdy, pokud jí začnou vnímat jako ohrožení jejich vůdcovského postavení. V podstatě se od dětí očekává, že budou věřit a dělat vše, co jim rodiče řeknou. Cokoli jiného je považováno za vzpouru.
Děti z těchto rodin mají nižší sebevědomí než děti z rodin „vysoce funkčních narcistů orientovaných na úspěch“. A také bývají častěji znehodnocovány a téměř nikdy jim nebylo dovoleno, aby byly středem obdivné pozornosti.
V dospělosti se z těchto dětí stávají zranění (skrytí) narcisté, kteří se snaží:
- dokazovat svým rodičům jejich omyl, protože se soustředí na získání statusu, ke kterému jim doma byl odepřen přístup a
- přijmout svou roli věčné druhé kategorie, ačkoliv budou permanentně balancovat s vnitřními pochybnostmi o vlastní hodnotě a vytvářet si tím mnoho problémů.
3. Rodinné motto: „Ty jsi výjimečný, sourozenci ne.“
Za tímto mottem se skrývají skrytí (neúspěšní) narcistní rodiče. Tito narcističtí rodiče jsou často příliš nejistí svou vlastní hodnotou, než aby otevřeně hledali obdiv, po kterém touží. Pokud náhodou mají talentované dítě, pravděpodobně ho využijí k tomu, aby si pro sebe opatřili narcistické potřeby.
Zlaté dítě: bude rodiči vychováváno k tomu, aby se stalo typem exhibicionistického narcise, kterého rodiče vždy obdivovali, ale nikdy se neodvážili napodobit sami sebe. Toto dítě je obvykle nekriticky chváleno rodiči za všechny úspěchy.
V některých případech se těmto dětem v životě daří docela dobře, protože jsou připraveny vidět se jako výjimečné a nejsou v konfliktu s tím, že jsou středem pozornosti.
V jiných případech jsou zklamaní, když si uvědomí, že na světě jsou i jiní stejně talentovaní lidé a oni už nejsou automaticky uznáváni jako „nejlepší“.
„Zlaté dítě“ může vnímat rodiče jako extrémně dotěrné a obviňovat je z pozdější deziluze (že ve skutečnosti není tak jedinečné a výjimečné). Jako dospělí mohou být neustále nespokojeni s úrovní svých úspěchů, protože už nikdy nepocítí stupeň své dětské výjimečnosti.
Sourozenci: zjevně méně talentovaný sourozenec vyroste bez větší pozornosti svých rodičů. Tento nedostatek narcistických zásob v nich pravděpodobně zanechá pocit ignorování, znehodnocení a druhořadosti.
V některých případech se tyto děti v dospělosti odstěhují daleko od svých rodin, protože se chtějí pokusit a snaží se žít svůj vlastní život bez tlaku na splnění snů svých rodičů.
4. Rodinné motto: „Žádnou pomoc od nás nečekej, dokud nebudeš dost dobrým, ale ty stejně nikdy dost dobrým nebudeš.“
Za tímto mottem se skrývají exhibicionističtí a devalvující narcističtí rodiče. Tito rodiče musí být obdivováni, a dávají svým potomkům protichůdné signály. Nabízejí možnost uznání a respektu jako způsob, jak ovládat své děti. Dávají mnoho slibů, které nikdy nedodrží.
Podle nich si za své zklamání může dítě samo. Kdyby jen děti byly chytřejší nebo lépe vychované, samozřejmě by dostaly (a, b, nebo c…doplňte prázdné místo).
Mnohé z těchto dětí věří verzi příběhu svých rodičů. Takové děti žijí v mučících pocitech o své neschopnosti dostát očekáváním svých rodičů. Sebeúcta je vždy mimo dosah.
Když se neustálá devalvace a zklamání spojí s lhostejností, dotěrností a skutečným fyzickým zanedbáváním, mnoho z těchto dětí se adaptuje na schizoidního člověka.
Schizoidní dítě: si v raném věku uvědomí, že je odkázáno samo na sebe a bude se o sebe muset postarat. Na své rodiče se nemohou v ničem spolehnout.
- Nezávislí: Ti, kteří jsou odolní a disponují přirozenou inteligencí se stanou velice brzy nezávislým jedincem. Utěšují se myšlenkou, že až vyrostou a budou plnoletí, opustí domov a získají skutečný život, po kterém touží a o kterém sní. Jejich znepokojivé dětství v nich zanechalo nedůvěru a strach v přítomnosti jiných lidí. Navazování smysluplných vztahů pro ně může být skutečně velmi obtížné.
- Týrané tělo: Mají také tendenci zacházet se svým tělem tak, jak se k nim chovali jejich rodiče. Své tělo vnímají jako věc bez citů, které je tu jen proto, aby bylo užitečné. Dochází k tomu tak, že dítě se emočně odpojí od svého fyzického těla. To se obecně promítá do toho, že se oddělí od svých pocitů a tělesných vjemů a často pracují, dokud nejsou doslova vyčerpaní a nemocní.
5. Rodinné motto: „Žiješ, abys mi sloužil.“
Za tímto mottem se skrývají maligní narcističtí rodiče. Tito narcističtí rodiče zacházejí se svými dětmi jako s otroky. Děti nemají žádná práva a nedostává se jim žádné úcty. Jejich rodiče s nimi zacházejí jako s nelidskými nástroji bez citů, které existují hlavně proto, aby sloužily potřebám svých rodičů. Tito rodiče mají často sadistické sklony a mohou své děti aktivně týrat. Někdy má týrání fyzickou podobu a děti jsou pravidelně bity za jakoukoli neposlušnost.(Někdy z jiné neznámé pohnutky, která s dítětem nesouvisí.)
- Rebelující syn.
Jeden mladý muž vyprávěl, že jeho rodina měla obzvláště ritualizovaný způsob fyzického týrání. Když se během dne znelíbil své narcistické matce, řekla jeho nevlastnímu otci, když přišel domů z práce, že chlapec musí být potrestán. Po večeři si chlapec musel vybrat předmět, kterým bude bit, ze zdi s nářadím (různě velké klacky a krátké biče).
Duch tohoto chlapce nebyl nikdy zlomen. Nevyrostl s narcistickou nebo schizoidní adaptací. Místo toho se stal extrémně vzpurným a vzpíral se všem formám autority. Jeho rodina pocházela z vyšší třídy a potrpěla si na svém veřejném renomé. Jedna z forem jeho vzpoury a pomsty spočívala v tom, že se stal kapsářem a narušitelem veřejného pořádku. Považoval to za definitivní zavržení své rodiny a za neustálý zdroj jejich rozpaků.
- Zlomený syn.
Dalšímu mladému muži se nikdy nepodařilo zcela opustit svou násilnickou rodinu. Přestože byl docela pohledný, považoval se za obézního a nepřitažlivého pro ženy. Trpěl předpojatostí a tělesnou dysmorfickou poruchou a extrémně nízkým sebevědomím, protože mu neustále říkali, že je ošklivý a k ničemu.
Byl tím, co považuji za „neúspěšného narcistu“. Osvojil si narcistické hodnoty své rodiny a byl přesvědčený o tom, že je podřadným na to, aby dosáhl něčeho významného. Místo toho zaměřil svou nejistotu na svůj vzhled. Utěšoval se představou, že jednoho dne až bude štíhlejší nebude mít tak velké břicho, až bude cvičit v posilovně bude mít pevné tělo…až tamto či ono, nikdy nekončící problém s vnímáním vlastního těla.
- Schizoidní dítě.
Některé děti přijmou a ztotožní se s tím, že se s nimi zacházelo jako s otroky bez citů. Většinu forem kontaktu a vztahů s jinými lidmi považují za potenciálně nebezpečné.
Podle jejich zkušeností existují pouze dvě možné vztahové role: buď jste „Pán“ a rozhodujete o všem, nebo jste „otrok“ a musíte dělat, co „Pán“ chce, abyste si vztah udrželi. (Budu s tebou mluvit jen tehdy, když já budu chtít. Neznám tě a nevyhledávej mne, dokud tě nebudu sám kontaktovat. Nejsme kamarádky, dokud ti neřeknu, že jsme kamarádky.)
Žádné vyjednávání není možné. Vztahy takových dětí bývají záležitostí „ber anebo nech být“. Jedinou alternativou pro ně je zcela se izolovat.
Co říci na závěr?
Vybrala jsem a popsala pět nejčastěji se objevujících situací. A samozřejmě existuje mnoho různých způsobů a variant, jak „ustát a přežít“ dětství v narcistické rodině.
Všechny děti z narcistických rodin mívají mnoho příčin a společný důsledek, kterým je, že nikdo nevyvázne bez následků v dospělosti. Dříve se narcismus a manipulace neřešila z důvodů, že tak to zkrátka bylo a basta. Dnes už jsme dále, avšak se vzorci a návyky z dětství a je jen na nás, co a jak předáme dalším generacím. Nezapomínejme, že karty rozdané v dětství se rády v dospělosti obrací a na stáří mohou způsobit bolest!
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Ave poustevníci!
Zdroj:
