Dětská agresivita: mluvím, ale nerozumíš

Vycházím z faktu, že projevy agresivity mohou být dětským způsobem komunikace, a nabízím praktické tipy, jak vytvořit klidné prostředí s podporou pozitivního chování. Navíc se zaměřuji na důležitost naslouchání dítěti a vzájemnou komunikaci v budování silných rodinných vztahů.

Když se takové situace objeví, je důležité si uvědomit, že automaticky nejste špatným rodičem. Místo toho takové příležitosti považujte za výzvy k aktivnímu přístupu.

Mohlo by být užitečné zkoumat, co může být příčinou takového projevu chování dítěte. Zda se jedná o frustraci, nedostatek pozornosti nebo něco jiného. Komunikace s dítětem a poskytování alternativních způsobů, jak vyjádřit své emoce je klíčové. Zároveň je důležité nastavit jasné a pozitivní hranice, aby dítě mohlo postupně chápat, co je a co již není přijatelným chováním.

Agresivní malé dítě, alespoň do tří let, se vám svým způsobem snaží něco sdělit, protože si ještě nevyvinulo jazykové dovednosti nebo emocionální návyky, aby mohlo efektivněji komunikovat. Záleží také na kontextu, kdy se dítě začne projevovat agresivně. Celkem předvídatelně jsou děti více agresivní, když nedostávají to, co chtějí, ať už je toto přání rozumné (jídlo, pozornost, mazlení, unavení, ustaraní, necítí se dobře, mají hlad nebo jsou jinak vystresovaní), nebo se jedná o rozmařilost či nerozumnost (bonbóny, hračka někoho jiného, něco nebezpečného).

Viděno dětskýma očima, je napadání někoho rozumnou reakcí na bezmocnost dítěte.

Mimochodem, jak podobné v případě narcistické manipulace, že? Volnou interpretací předchozího odstavce bychom mohli říci, že: „Viděno narcistickým zrakem, je napadání někoho rozumnou reakcí na bezmocnost narcisty.“

Za prvé, jakékoliv trestání dítěte nepomáhá. Ve skutečnosti projev agresivity dítěte zhoršíte i tím, že jste sami podráždění nebo rozzlobení. Prohlubujete v dítěti frustraci, která povede k nezdravému chování vašeho dítěte. Zároveň v dítěti začnete budovat fixaci na podmíněnost a učíte jej, že hněv a netrpělivost jsou v pořádku.

Když se vaše dítě stane násilným, máte skvělou příležitost vyladit své rodičovské schopnosti a dovednosti, čímž zároveň svému dítěti pomůžete pochopit a vyjádřit, co si myslí a cítí. Vím, že není snadné být vždy nad věcí a zachovat si chladnou hlavu. Avšak dítě vnímá, když jsou rodinné vztahy v harmonické polaritě stejně dobře, jako když rodičovství nefunguje. Zejména svým dětským podprahovým vnímáním.

Když dnes mluvím s již dospělými klienty, kteří prochází terapeutickou léčbou posttraumatických syndromů z dětství, dřív anebo později dojdeme k otázkám a úvahám ve smyslu „dodnes nevím, proč mne táta tolik bil“ nebo „dodnes nechápu, proč si se mnou máma nepovídala“. Praktický původ všeho je nedostatečná komunikace. Když sami neumíme nahlas popsat své emoce, jak by mohlo dítě popsat pravost svých emocí, když k tomu není nejen vedeno, ale ani samo nerozumí tomu, co je kolizní pro dospělého člověka.

Když ztichne ruch všedního dne a já si v klidu uvařím šálek horké čokolády, teprve tehdy přemýšlím nad všelijakými otázkami, které se mi připletli ten den do cesty. Dnes je to o tom, proč se lidé tak moc snaží o to, aby měli děti a když už je mají, tak proč na ně nemají čas.

Proto mne dnes napadlo napsat čtyři jednoduché kroky, jak zastavit agresivitu dítěte a naučit se některé důležité nové dovednosti.

Podnikejte potřebné kroky s citlivostí a důrazem k prevenci fyzické agresivity vašeho dítěte. Pokud vás dítě napadne údery či se bude pokoušet vás udeřit, pevně a přesto laskavě držte jeho ruce, abyste zajistili jeho bezpečnost a bezpečnost okolí. Stejně jako byste neváhali odebrat dítěti nabitou zbraň, stejně rezolutně je třeba postupovat i v případě bití, škrábání, kopání nebo kousání. Ruce, nehty, zuby a nohy jsou prostředky, které má vaše dítě k dispozici a vaší rolí je ho naučit, že tyto „nástroje“ nesmí používat proti druhým. Inspirovat a vést děti k pochopení správných mezí je zásadní pro jejich zdravý vývoj a schopnost vytvářet harmonické vztahy.

Pokud se kolem vás nachází další lidé, je vhodné odvést vaše malé dítě na místo, kde budete mít soukromí. Ano, to může občas zahrnovat i to, že ho musíte vzít na ruce a odnést, i když se brání a protestuje. Najděte klidný koutek v obchodě, na parkovišti, nebo se uchylte do samostatné místnosti ve vašem domově. Tento postup je prospěšný, protože poskytne vašemu dítěti možnost uklidnit se mimo prostředí, kde došlo k nějakému konfliktu a zároveň vám to umožní řešit situaci bez přihlížejících. Navíc také vašemu dítěti umožníte zachovat si důstojnost, protože i pro malé děti může být veřejná diskuse o jejich chování poněkud trapná.

Jakmile najdete klidné místo, kde budete moci nerušeně komunikovat se svým dítětem a ujistíte se, že máte jeho pozornost, promluvte k němu pevným, ale přátelským hlasem, bez známek zlosti, netrpělivosti nebo rozčarování řekněte: „V naší rodině se nebijeme.“ Váš přístup by měl odrážet sebekontrolu a představovat model pro chování, které by vaše dítě mělo v dospělosti napodobovat. Buďte laskaví, ale zároveň důslední a vyrovnaní. Ať už se cítíte jakkoli – frustrovaní, znepokojení, nebo rozpačití – je důležité, abyste se zachovali jako odpovědný a rozumný rodič.

Pokud se vaše dítě v obchodě rozhodne projevit svůj hněv agresivním chováním, je důležité se s ním o tom otevřeně bavit. Ignorováním jeho chování, bez vysvětlení proč nemůžete koupit každou věc, která se mu zamlouvá, nebo proč je důležité hospodařit s penězi, riskujete, že si dítě zvykne dosahovat svého agresivitou a vyvoláváním pozornosti, a možná i vydíráním. Pokud se jednou rozhodnete za stejnou věc dítě odměnit, a příště ho zase necháte bez povšimnutí, může to vést k jeho emoční nestabilitě.

Dítě k vám pak nemusí cítit silnou sociální vazbu, jako ke zkušenému rodiči a průvodci, ale bude vás vnímat spíše jako zdroj základních potřeb, jako je teplo, bydlení a jídlo. To může vést k tomu, že dítě rychle dospěje v nepřátelském a nestabilním prostředí, ale jeho emoční zralost může být poznamenána nedostatkem schopnosti pojmenovat a sdílet své emoce. V dospělosti se tak může stát, že bude neustále hledat nebo naopak poskytovat lásku a péči, která je ale kvůli vnitřní emoční prázdnotě a nestabilitě často nedokonalá a může vést k opakovaným zklamáním. Emoční chlad a zároveň vyprahlost děla z dětí dospělé neutuchající hledače anebo dárce zlomených srdcí.

Je tedy klíčové, abychom se aktivně snažili vychovávat naše děti s porozuměním a vedením, abychom jim pomohli vyrůst v emocionálně stabilní a sebevědomé dospělé jedince.

Ne, nepřenášejte na své dítě svůj horizont svého naslouchání! Není to o vaší projekci, je to o dětském zrcadlení! A to si zapamatujte!

Jakmile se vaše dítě uklidní a bude vhodná chvíle (ideálně do třiceti minut od incidentu), promluvte si s ním o tom, co se stalo. Můžete například říci: „Vím, že se občas můžeš cítit frustrovaný nebo naštvaný, ale fyzické napadání nikdy není řešením. Pokud pocítíš, že bys mohl někoho udeřit nebo poškrábat, raději mi to vyjádři slovy. Můžeš mi říct, že jsi unavený, že tě bolí bříško, nebo že potřebuješ moji pozornost ihned. Společně se pokusíme najít lepší způsob, jak vyjádřit tvé pocity.“ Přistupujte k tomuto rozhovoru s pochopením a laskavostí, abyste podpořili otevřenou a upřímnou komunikaci. Klidně navrhněte a vzájemně si odsouhlaste konkrétní preventivní opatření, která však s maximální důsledností dodržujte!

Pokud jste již vyzkoušeli různé metody, jak zvládat agresivitu vašeho malého dítěte, a tyto přístupy se vám zdají být neúčinné. Jestliže je vaše dítě starší tří let a jeho projev úrovně agresivity vás znepokojuje, neváhejte a neoddalujte se obrátit na odborníka.

Určité typy problémů s agresí a násilným chováním vyžadují profesionální zásah a podporu. Nebojte se hledat pomoc, která může vašemu dítěti poskytnout nejlepší možný start do života a vám klid na duši. Věřte, že společně s odborníkem můžete najít cestu k harmonii a porozumění ve vaší rodině.

Jak říkám, nemusíš umět úplně všechno a jako rodič vím, že děláš pro své dítě maximum. Může se však stát, že některé projevy svého dítěte nebudeš zvládat. Ovšem, než svému dítěti byť v dobré víře pokazit život, je lepší poodstoupit a nechat se vést odborníkem. Čekárnou odborníka totiž projde mnoho variant toho, co je právě teď tvojí premiérou. A není to žádná hanba anebo něčí vina!

Na závěr jen taková malá úvaha na šálkem horké čokolády. Mluvíte se svým dítětem, ale zamysleli jste se někdy nad tím, jak si vaše slova dítě interpretuje?

Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.

Ave poustevníci!

P.S. Takže příště se můžete těšit na 10 preventivních tipů, jak předcházet a reagovat na dětskou agresivitu.

Ještě přidávám odkaz na článek, který mne zaujal a také se týká dětské agresivity: Agresivita u dětí. Jak zvládnout nezvladatelné dítě? - MedicSpark.cz