Článek
Mozku je jedno co ukládá, ukládá všechno. Bohužel i to, co nebylo vysloveno, a přesto tomu byla věnována vaše pozornost. Uloží 1000 pozitivních slov a 50 negativních slov. Oněch 50 slov si bude mozek stavět do kvantové projekce před 1000 slov. Chci, abyste se naučili spojit 1000 malých slov a předsunout je před 50 slov mínusů.
Stejně, jako když uvidíte plot s několika rovnými plaňkami a bude tam jedna jediná křivá. Ta křivost, ta vymykající se vlastnost bude poutat vaši pozornost na úkor všech ostatních. Všechno pozitivní je potlačováno, jako kdyby to vůbec neexistovalo. Jako kdyby standart byl samozřejmostí.
(Pozn. vždycky, když se setkáte se slovem, které se vám jeví jako negativní, zeptejte se jeho autora, proč vám takové slovo řekl. Proč to dělá, co je jeho pohnutkou? Protože první, co uděláte je, že si negativum vztáhnete do konfrontace sami se sebou. Je potřeba obrátit konfrontaci na druhého a otočit směr energie negativních a ubližujících slov na jejich autora. Když na vás někdo plivne negativum, záměrem je vám ublížit. A to se týká i falešných přetvářek v zájmu obecného blaha. Dalším trikem může být vaše reakce „Tak co mi ještě dalšího o sobě řekneš? Nebo „Tvoje znalosti jsou skutečně obdivuhodné“ „Tvůj názor mne nezajímá.“ Jednoduše změňte tok energie z ty jako JÁ na ty jako TY).
Mohou to být slova předávaná z generace na generaci a ohnutá podle toho, kdo s jakým záměrem k nim co přidal nebo ubral. Naučte se návyku, že nikdy nebudete opakovat po druhých, kdo a co jste, protože oni hovoří sami o sobě. Není vaší povinností být někdo jiný, když jím nechcete být.
Někomu pomáhá rituál slova, kdy si okamžitě vysloví pravdivou větu: „Zneplatňuji to! Už na (konkrétně na tom a tom …) nejsem závislá. Vracím ti zpět to (specifikujte konkrétně), co si mi dal. Pouštím tuto (….) energii zpět k tomu, kdo jí vyslal. Místo toho si vybírám sebelásku!“ nebo něco v podobném znění.
Někomu pomůže napsat dopis vlastní rukou, protože při rukopisu musíte nad textem přemýšlet. Zkuste napsat osobní dopis matce, otci, sestře, příteli, manželovi, dítěti a jiným. Dopis „tady a teď“ by měl být pravdivou zpovědí vašeho vnitřního dítěte k dotyčnému.
A potom tomu stejnému člověku o několik dní později, napište něco jako „takto na tebe vzpomínám“. Vím, zní to trochu divně, ale sami uvidíte, na co si vzpomenete a co leží hluboce uložené ve vašem mozku.
Dejte si čas, nespěchejte a klidně se k dopisu i listu vzpomínek kdykoliv vraťte (nic nevyhazujte, jen doplňte datum a volně pokračujte). Až si své psaní po čase budete chtít přečíst, bude snadnější porozumět tomu, co se stalo a proč se tak děje.
Emocionální trauma je porucha schopnosti být tady a teď. Primární pohnutku (emoci) nelze ovlivnit, nýbrž je potřeba si uvědomit, že emoční trauma způsobí odtržení od sebe sama a přijetí naprosto odlišného vnímání.
Stav kdy, ztrácíte přístup ke svým emocím, se nazývá emoční vyčerpanost. Ve vztahu s narcistickým partnerem anebo v procesu rozchodu s ním můžete pociťovat zvláštní stav prázdna. Nazývám to obdobím „nic“. Nic jako smíření, rezignace, pusto a je mi to jedno. Vnímáte se osaměle, ačkoliv nejste sami a bezmocně. Jako ticho po bitvě, kdy se cítíte nepotřební a zbyteční. Jedete na autopilota, mozek se vzdal a srdce se odpojilo.
Bohužel došli jsme do bodu změny, kdy rezignujeme a problémy a už nemáme sílu je řešit. Racionální mysl a vnitřní nastavení je v rozporu a způsobí, že kapacita tolerance byla dovršena. Jste psychicky vyčerpaní. Cítíte se být v pasti, ale ani nemáte sílu past opustit. Možná spoléháte na své okolí a voláte o pomoc, která však nepřichází. Pravděpodobně voláte na špatná místa. Nedoprošujte se tam, kde vašim prosbám nikdo nenaslouchá. Obraťte pozornost na sebe a odkloňte traumatizující myšlenky aktivitou, která vás baví a naplňuje pozitivní energií (sport, úklid, zahrada, hobby činnost, cestování, koncert, zájmové vzdělávání atd.).
„Nic“ je spouštěčem pasivity, která se bude kumulovat do problémů. Emoční vyčerpanost potlačuje prostor pro řešení každodenních starostí, a ještě více posiluje stav apatie.
V určitých životních situacích může být apatie normální. Mnohdy se jedná pouze o krátkodobý stav způsobený různými příčinami. Častá, dlouhodobá a chronická apatie je nebezpečná a může být dlouhodobým příznakem nemoci. Dlouhodobá apatie narušuje osobní vztahy, práci a každodenní život, je to patologický stav. Krátkodobou ztrátu motivace způsobenou konkrétní příčinou lze na rozdíl od chorobné apatie zvládnout mnohem snáze.
Základem rovnováhy těla a mysli je vyvážená zdravá strava, pravidelná fyzická aktivita, odstranění stresu a kvalitní spánek.
Zde jsou některé z alibistických důvodů, o kterých mluvím:
- nemám partnera;
- nemám dost peněz;
- nejsem dostatečně úspěšný;
- můj partner mě už nemiluje;
- nemám žádné blízké přátele;
- můj manžel/manželka je nudná;
- nemám dostatek sexu;
- nejsem ve správné práci;
- nikoho z rodiny nezajímám;
- a mnoho jiných.
Když nám chybí stabilní ego, vznášíme se tu a tam, aniž bychom cítili pevnost nebo celistvost. Je naprosto nezbytné, abychom měli stabilní ego, protože bez něho prostě nemůžeme v tomto světě efektivně fungovat.
Hluboké vakuum v útlumu miluje emoční prázdnotu a vyčerpanost. Jsme tady a vlastně nikde. Zastavte se a napište si do deníku „kdo jste?“. K tomu můžete klidně vyzkoušet zdarma dostupné on-line testy osobnosti. Jaké jsou vaše největší silné a slabé stránky? A buďte to vy, kdo píše, nikoliv ten, co vám kdy kde řekl, že jste.
Zamyslete se nad tím, co vás skutečně baví nebo co dává vašemu životu smysl, a začněte tyto předměty/cesty zkoumat. (I kdyby vám to připadalo trochu hloupé, je to v pořádku! Buďte věrní sobě.). Naučte se, jak si nastavit osobní hranice s ostatními. To vám pomůže vybudovat uzemněný pocit sebe sama.
Vyzkoušejte cvik motýlích křídel - objímání. Cvik motýlích křídel pomáhá uvědomit si tělesné hranice. Zkřižte obě ruce před sebou na hrudi a dlaněmi si poklepejte na ramena. Po přestávce opakujte třeba 25×, lehce se dlaněmi poplácávejte po stranách těla.
Emocionální vyčerpání a prázdnota je pocit vnitřní opuštěnosti. Pocity spojené s prázdnotou často zahrnují zoufalství, depresi a osamělost. Tedy úplnou absenci radosti, naděje, nebo spokojenosti. Člověk se dobrovolně ponořil do vnitřní propasti, která často vyústí v návykové a únikové chování. Tulákem bez domova je sebevědomí, které se marně pokouší o návrat domů. V této době musíš být k sobě trpělivý a pokorný jako hlemýžď, který si veze svůj domeček (ego) jako formu ochrany i úkrytu.
To co je nutné pochopit je, že se s emočním traumatem většinou nadměrně dlouho ztotožňujeme.
Jste-li dcerou (synem) narcistického rodiče, nahraďte jejich kritický, negativní hlas zcela novou neuro drahou ve vašem mozku. Budujte si přepis pozitivních afirmací bez emočních tlaků. Vy nemáte povinnost emoční tlak kohokoliv přijmout. A už vůbec si takový emoční tlak vrývat do neuro spojení vašeho mozku.
Podstatou je odpoutání se od destruktivních vlivů a překonání překážek v podobě zklamání nebo výčitek. Emoční trauma mění stav mysli, těla a ducha. Nedokážeme být tady a teď, protože součástí mého tady a teď je zamrznutí v minulosti.
Ptáte se, proč to dělá? Jak dlouho to ještě budu muset snášet?
Proč si tím musím procházet právě já? Většinou tyto otázky naznačují, že se vlastně v podstatě ptáte sami sebe. Na to, že sice odmítáte chování druhého k vám, ale zároveň nejste schopni převzít plnou odpovědnost za svoje rozhodnutí, o kterém moc dobře víte, že by bývalo bylo nejsprávnější. Co to bylo ve vašem případě? Smířili jste do stavu nic, dočasné apatie, tichého souhlasu anebo obětování se? Držíte se toho jako klíště a odmítáte nést odpovědnost za svou vlastní přítomnost. Jedná se o únikový mechanismus, do kterého vtahujete kohokoliv. Vlastně zvete dalšího hráče do hry se stíny vašeho emočního trauma.
A pokud jsem skutečně ve stavu, kdy musím něčemu ustoupit a přijmou kompromis nebo konsenzus, potom je zcela nezbytné nastavit všem i sobě jasná pravidla, podmínky a hranice. Pokud to nebude fungovat, bohužel budete muset přijmout razantní opatření, a to bez jakýchkoliv ohledů.
Věřte mi, že čím je člověk starší, tím těžší pro něho je razantní opatření přijímat a realizovat. Když je člověk mladý, může si dělat, co chce a bere to jako samozřejmost. Když zestárne, bude dělat to, co mu řeknou jiní, byť by se mu to sebevíc nelíbilo.
Na konci dne stav naší mysli řídí kvalitu našeho života. Nebojte se zkoumat, co chcete a co nechcete. Co bývalo jistotou, se mohlo stát zátěží! Nahraďte naivitu (hloupost) naivním (čistotou).
Ve velkém schématu věcí se náš individuální význam může jevit jako nepatrný. Uznání naší kosmické bezvýznamnosti může přinést pocit pokory a perspektivy. Osvobodit nás od břemene vlastní důležitosti a umožnit nám přijmout rozsáhlejší pohled na svět.
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Ave poustevníci!
