Článek
Masakr Romanovců
Po bolševické revoluci roku 1917 a svržení z trůnu byla rodina držena v domácím vězení v Carském Selu, později deportována do Tobolsku a nakonec do Jekatěrinburgu. Bolševici rozhodli o popravě.
Poprava carské rodiny byla nařízena bolševiky, kteří se obávali, že by Romanovci mohli být využiti jako symbol odporu proti bolševické vládě nebo jako záminka pro zahraniční intervenci. Tyto obavy zesílily ve chvíli, kdy se k Jekatěrinburgu blížily československé legie, a padlo rozhodnutí celou rodinu popravit, aby nemohla být osvobozena.
V noci z 16. na 17. července 11918 byli Romanovci (car Mikuláš II., carevna Alexandra, princezny Marie, Olďa, Taťána, Anastázie a carevič Alexej) a jejich nejbližší sloužící probuzeni a pod záminkou přesunu na bezpečné místo odvedeni do sklepní místnosti. Jakov Jurovskij přečetl krátký rozsudek smrti. „Co? Co?“ pronesl překvapeně Mikuláš. Vzápětí padl první výstřel.
Vražda nebyla rychlá ani jednoduchá. Naopak – probíhala ve velkém utrpení a chaosu. Ženy měly pod korzety zašité šperky – malé diamanty, perly a drahokamy, které měly zajistit prostředky v případě nouze. Tento detail znamenal, že kulky se často odrážely, a proto bylo třeba je dobíjet bodáky a bodnými zbraněmi. Byla to krutá, bolestivá smrt, doprovázená panikou a zmatkem mezi vrahy.
Těla byla zohavena, polita kyselinou a pohřbena v lese, aby zmizela i památka. Tato noc neznamenala jen konec carské rodiny, ale i definitivní rozchod Ruska s minulostí, který zaplatily životem i děti.
Protože nebyla nalezena těla a zprávy z onoho krvavého rána byly rozporuplné, začaly se šířit pověsti, že někdo z carských dětí přežil. A nejvíce se mluvilo o mladé Anastázii.
Právě osud Anastázie se stal legendou. Po popravě se po celém světě začaly šířit zvěsti, že nejmladší dcera cara přežila a byla zachráněna neznámými ochránci, kteří ji nalezli těžce raněnou a naříkající. Po Evropě se objevilo několik žen, které tvrdily, že jsou přeživší Anastázií, nejznámější byla Anna Anderson, která si svůj příběh vyprávěla až do smrti.
Pravda o smrti Anastázie byla odhalena až po dlouhých desetiletích, kdy byly nalezeny a geneticky potvrzeny ostatky celé rodiny. Přesto zůstává příběh Anastázie silným symbolem toho, že někdo mohl přežít.
Téma přežití Anastázie inspirovalo spisovatele, filmaře i pohádkáře po celém světě. Vznikly filmy, romány a dokonce animovaná pohádka, kde Anastázie nachází svou ztracenou identitu.
Doporučuji knihu Anastázie od Colina Falconera, která sleduje osudy jedné z těchto „Anastázií“ a zkoumá, co s člověkem udělá, když je vtažen do sítě nadějí, lží a vzpomínek na ztracené impérium.
Colin Falconer: Anastázie
Samozřejmě příběh začíná výše zmíněnou tragédií. Pak je ale příběh carské rodiny ukončen a začíná příběh mladé ženy Anastázie.
Colin Falconer ve svém románu nevypráví příběh ženy, která tvrdí, že je přeživší princezna. Vypráví příběh ženy, která se jmenuje Anastázie, mluví rusky a přežívá jako prostitutka v drsné Šanghaji, místě plném špíny, zklamaných exulantů a nevyřčených příběhů.
V jejím životě se objeví americký novinář Michael, její osudová láska, a stárnoucí ruský šlechtic, který je přesvědčen, že Anastázie je dcerou posledního cara. Tento šlechtic ale není rytířem ani ochráncem. Je bezcharakterní, chamtivý, touží na ní vydělat a získat přístup k dědictví, které by přeživší carská dcera mohla přinést.
Anastázie prochází těžkými životními zkouškami, uzavírá sňatek se stárnoucím ruským aristokratem, setkává se dokonce se sestrou cara, kterou za ní posílá carevna matka. Matkou carevnou je odmítnuta, protože taji považuje jen za další z mnoha podvodnic. Vždyť svého času bylo v Evropě přes dvacet žen, které mluvily rusky a tvrdily, že jsou Anastázií.
Díky Falconerově Anastázii sledujeme svět mezi válkami – poválečné Šanghajské ulice plné neklidu, Německo s rodící se nacistickou ideologií, Evropu zmítanou obavami z budoucnosti, Anglii a Ameriku na prahu velké hospodářské krize, kdy se hroutí burzovní trhy a s nimi osudy lidí. Setkáváme se také s příslušníky vysoké ruské šlechty žijícími v exilu, kteří jsou nuceni pracovat v Evropě či Americe v podřadných zaměstnáních, jen aby přežili.
Falconer v románu zachycuje rozpad starého světa a zrod nových hrozeb, přičemž Anastázie se snaží najít své místo a bezpečí tam, kde ho možná nikdy nenajde. Legend o přeživší carské dceři tehdy kolovalo mnoho a právě tento román ukazuje, jak snadno se mýtus stává obchodním artiklem a jak hluboce zasahuje do životů těch, kteří v něj chtějí uvěřit.
Falconer nechává čtenáře neustále na pochybách – je tato žena skutečně přeživší dcera Mikuláše II., nebo je to jen další ztracená duše, která se nechala vtáhnout do mýtu, který sama začala žít? Stejně jako v příběhu skutečné Anastázie zůstává odpověď nejasná.
Seznam zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zavra%C5%BEd%C4%9Bn%C3%AD_carsk%C3%A9_rodiny
https://www.databazeknih.cz/knihy/anastazie-1604