Článek
Vyvolává silné reakce – někteří jej obdivují za neústupnost a schopnost udržet Izrael silný a bezpečný, jiní kritizují jeho tvrdé metody vůči Palestincům a vnitřní politické manévry.
Netanjahu je považován za mimořádně bystrého a strategicky orientovaného lídra, který dokáže analyzovat situace a dlouhodobě plánovat.
Bibi v prosinci 2022 vstoupil už potřetí na post premiéra – poprvé vládl v letech 1996–1999, podruhé 2009–2021. Jeho narozeniny si připomínáme 21. října, tedy právě dnes.
Nechci psát o jeho životě a kariéře, toto si každý může snadno vyhledat na Wikipedii, ani se zamýšlet o aktuální zoufalé situaci na Blízkém východě. Jedno je jisté, Netanjahu patří mezi současné nejprofláknutější politiky a u těchto lidí si ráda kladu otázku: Jaké bylo jejich dětství? Co je formovalo? Co je inspirovalo?
Kořeny a rodina
Benjamin Netanjahu se narodil v roce 1949 v Tel Avivu do rodiny Bencijona Netanjahua (původně Mileikowskeho; 1910–2012) a Cily Netanjahuové, rozené Segal (1912–2000). Byl prostřední ze tří bratrů.
Jeho otec byl významný historik specializující se na dějiny Židů ve Španělsku, dědeček z otcovy strany – Natan Mileikowsky – působil jako rabín a sionistický spisovatel.
Bencijon Netanjahu (původně Mileikowsky) emigroval do tehdejší Palestiny v roce 1920, když mu bylo 10 let. Spolu s rodinou se usadili v Jaffě, Tel Avivu a Safedu, než se nakonec trvale usídlili v Jeruzalémě. Po příchodu do Palestiny si jeho otec změnil příjmení na „Netanjahu“, což znamená „Bůh dal“, a tento nový rodinný název si Bencijon později přijal také. Z otcovy strany byli Netanjahuovi převážně Aškenázové, ale genetické testy později ukázaly i sefardské předky. Údajně mezi nimi byl i slavný Vilenský ga’on, jeden z nejvýznamnějších rabínů a učenců 18. století, symbol židovské učenosti a přísné oddanosti tradici..
Bencijon Netanjahu nebyl jen akademikem – kromě své odborné práce se židovskými dějinami byl také aktivní politicky. Patřil k tzv. revizionistickému sionistickému hnutí, které vzniklo v první polovině 20. století a jehož cílem bylo prosadit vznik silného židovského státu na celém území historického Izraele. Revizionisté kladli důraz na obranu, sebeprosazení a jasnou politickou strategii, a jejich názory často stály v opozici k umírněnějším proudům sionismu, které byly ochotné dělat kompromisy. Bencijon byl díky tomu nejen uznávaným historikem, ale i intelektuálním hlasem své doby, jehož myšlenky a názory formovaly nejen akademickou obec, ale i vlastní rodinu.
Benjaminova matka Cila byla učitelkou a zdravotní sestrou, zároveň získala silné intelektuální základy díky studiu v Londýně. Pocházela z jedné z prvních židovských rodin, které se usadily v Palestině, a pro rodinu byla pevnou oporou. Známá byla svou přísností a disciplínou – zatímco otec vštěpoval dětem vysoké intelektuální cíle, ona je učila řádu, vytrvalosti a schopnosti obstát.
Benjamin jak již bylo řečeno byl prostřední ze tří bratrů, tzv. „sendvičové dítě“. Psychologie ukazuje, že prostřední děti často hledají způsob, jak vyniknout mezi starším a mladším sourozencem. Učí se diplomacii, vyjednávání a soutěživosti, zároveň rozvíjejí vytrvalost a samostatnost. V rodině, kde každý krok a výkon byl pečlivě sledován, tyto rysy formovaly jeho ambice, strategické myšlení a schopnost obstát i v nelehké situaci. Tyto vlastnosti – diplomacie, vyjednávání a schopnost obstát – se později odrazily v jeho politickém životě.
Je-li řeč o rodině, je vhodné zmínit osudy jeho bratří, zejména Jonatana, který tragicky zahynul při záchranné misi.
Jonatan (Yoni) Netanjahu: Narodil se 13. března 1946 v New Yorku. Byl velitelem elitní jednotky Sayeret Matkal a proslul svou hrdinskou smrtí při operaci Entebbe v roce 1976, kdy vedl záchrannou misi na osvobození rukojmích. Jeho smrt měla hluboký dopad na rodinu. Yoniho smrt hluboce zasáhla Benjamina a formovala jeho odhodlání a pohled na svět, včetně jeho politického uvažování.
Iddo Netanjahu: Narodil se 24. července 1952 v Jeruzalémě. Je lékařem, spisovatelem a dramatikem. Je známý svou literární tvorbou, včetně knihy „Yoni's Last Battle“, která dokumentuje operaci Entebbe, a divadelních her jako „A Happy End“ a „Worlds In Collision“. Iddo se také podílel na publikaci dopisů svého bratra Jonatana, které poskytly hlubší pohled na jeho osobnost a hodnoty.
Škola a první kroky
Benjamin vyrůstal nejprve v Jeruzalémě a chodil na základní školu Henrietty Szoldové. Ve školním hodnocení ze šesté třídy o něm učitelé napsali: „Netanjahu je zdvořilý, slušný, ochotný, přátelský a aktivní.“ O pár let později, ve čtrnácti, se rodina přestěhovala do Spojených států, do předměstí Philadelphie, kde otec získal akademickou pozici. Tam mladý Benjamin navštěvoval střední školu, věnoval se šachu, debatám a také fotbalu.
Za zdánlivě obyčejnými školními aktivitami se ale skrývalo něco víc. Benjaminovo dětství nebylo prosté ani bezstarostné – bylo prosycené intelektuálním tlakem a vysokými očekáváními. Večeře doma se měnily v malé akademické disputace, kde se hodnotila každá myšlenka a kde láska i uznání byly spíš odměnou za výkon než samozřejmostí. Hřiště nahrazovaly knihy a diskuse, empatie byla luxusem, strategie a soutěživost nutností.
Dětství pod tlakem očekávání
Právě tato kombinace – otec vizionář, matka pevná a disciplinovaná, rodinná atmosféra plná očekávání – vytvořila Netanjahua, jakého známe dnes. Člověka, který analyzuje, kalkuluje, plánuje a nikdy se nespokojí s průměrem. Jeho politická osobnost se začala formovat dávno předtím, než vstoupil do armády či na univerzitu – už v dětském pokoji mezi knihami, debatami a soutěží o rodičovské uznání.
