Dobytí Jižního pólu. Sláva vítězům, čest polárníkům, kteří zemřeli

Abychom plně porozuměli významu Amundsenova triumfu, je dobré podívat se na historii antarktických expedic, na jeho život a cesty a pro srovnání i na osud britské expedice Roberta Falcona Scotta.

První systematické polární expedice na Antarktidě probíhaly již v 19. století. Britský námořník James Clark Ross vedl v letech 1839 až 1843 expedici na slavných lodích Erebus a Terror, (o jejichž tragickém konci jsem psala v souvislostí s knihou Terror).

Během této výpravy objevil Rossovo moře a přilehlá pobřeží, včetně oblasti nazvané Victoria Land. Tyto objevy byly zásadní pro mapování kontinentu a poskytly první poznatky o klimatických a geografických poměrech Antarktidy.

Později se na polárních expedicích podílel Franz Crozier, který se účastnil několika antarktických a arktických plaveb. Jeho práce zahrnovala kartografii pobřeží, průzkum ledových bariér a snahu o bezpečnější zimování v extrémních podmínkách. Přestože některé jeho plány skončily tragicky, jeho zkušenosti přispěly k rozvoji znalostí potřebných pro bezpečnější polární expedice. Tyto výpravy připravily půdu pro expedice začátku 20. století, které měly konkrétní ambice na dosažení geografického Jižního pólu.

Roald Amundsen se narodil 16. července 1872 v obci Borge poblíž Osla v Norsku. Původně studoval medicínu, ale po smrti matky studia opustil a vydal se k moři, kde získal první zkušenosti s plavbou a životem na lodích v náročných podmínkách. Již od mládí si pěstoval odolnost vůči drsnému severskému klimatu, což se později ukázalo jako zásadní při jeho polárních cestách.

Svou polární kariéru zahájil účastí na belgické expedici lodě Belgica v letech 1897–1899, která se stala první výpravou, jež přezimovala v Antarktidě. Během této expedice získal znalosti o životě v extrémních podmínkách a o přežití v ledových oblastech, které později aplikoval při vlastních výpravách.

V letech 1903–1906 vedl expedici na lodi Gjøa, během níž se stal prvním člověkem, který bezpečně přeplul Northwest Passage, mořskou cestu spojující Atlantik s Tichým oceánem severní Kanadou. Expedice čelila extrémnímu ledu, úzkým průlivům a silným větrům. Strávili dvě zimy u Ostrova krále Williama, kde prováděli magnetická a meteorologická měření. Tato zkušenost posílila Amundsenovy schopnosti organizovat expedice a efektivně využívat malý, zkušený tým.

Amundsen se při přípravě na své expedice inspiroval zkušenostmi Arktidy a učením od Inuitů, zejména při používání psích spřežení, lehkého oblečení a technik pohybu po sněhu a ledu. Tyto znalosti byly klíčové pro jeho úspěch při cestě k Jižnímu pólu.

V osobním životě se oženil s Alette Sofie Wistingovou, což mu poskytlo stabilní zázemí mezi náročnými expedicemi. Přesto se celý život věnoval polárnímu bádání, často riskoval život v extrémních podmínkách a jeho expedice zahrnovaly nejen Antarktidu, ale i Arktidu a letecké průzkumy Severního pólu. Mezi jeho pozdější cesty patří například pokusy o průplav Severovýchodním průjezdem v letech 1918–1920 a letecký přelet nad Severním pólem s dirigiblem Norge v roce 1926.

V roce 1910 Amundsen tajně změnil plán původně zaměřený na Severní pól a vyrazil k Jižnímu pólu. V červnu 1910 vyplula norská loď Fram k Antarktidě a Amundsen stanovil základnu v zátoce Bay of Whales na Velké ledové bariéře. Expedice začala 19. října 1911 s pěti muži, 52 psy a čtyřmi saněmi. Díky využití psích spřežení, dovednostem na lyžích a lehkému vybavení bylo možné cestovat rychle a efektivně. Dne 14. prosince 1911 Amundsen s týmem dosáhl geografického Jižního pólu. Tým zůstal na místě jen krátce, dokumentoval polární podmínky, fotografoval a vztyčil norskou vlajku, poté se vydal zpět. Celá expedice skončila úspěchem.

Amundsenova strategie založená na malém zkušeném týmu, lehkém vybavení a pragmatickém využití zásobovacích dep výrazně zvýšila šance na úspěch a stala se vzorem pro budoucí polární expedice.

Britský kapitán Robert Falcon Scott vyrazil ke geografickému Jižnímu pólu s ambicí být první. Jeho expedice byla přepravena lodí Terra Nova a na Antarktidu dorazila s poníky (skotskými Shetlandskými poníky), několika psy a motorizovanými saněmi, které se však v drsném terénu neosvědčily. Hlavní tah na pól byl nakonec plánován pěšky. Členové výpravy museli nést zásoby sami. Psi byli použiti jen v omezené míře a nebyli určeni jako nouzová potrava, to pro anglické gentlemany bylo nepřijatelné, zatímco Norové neměli předsudky psy sníst.

Scottův tým dorazil k Jižnímu pólu 17. ledna 1912, ale zjistil, že o více než měsíc dříve jej předběhl norský průzkumník Roald Amundsen. Při návratu na základnu Terra Nova zahynul Scott a jeho čtyři společníci kvůli vyčerpání, hladu, nepříznivému počasí a špatné logistice. Kontrast mezi pragmatickým norským přístupem a britskou gentlemanskou tradicí ukazuje, že odhodlání a čest někdy nestačí bez adekvátního plánování a technického přizpůsobení extrémním podmínkám.

Roald Amundsen zemřel v roce 1928 při záchranné misi v Arktidě. Riskoval svůj život, aby zachránil italského leteckého průzkumníka Umberta Nobileho, se kterým měl osobní neshody. Vzájemná antipatie mu nebránila v odhodlání mu pomoci. Během letu nad Severním ledovým oceánem jeho hydroplán zmizel. Trosky byly později nalezeny, tělo Amundsena se však nikdy nepodařilo nalézt. Tato událost podtrhuje jeho statečnost a odhodlání, které ho provázely po celý život.

Roald Amundsen je dodnes symbolem odvahy, vytrvalosti a pragmatického přístupu k extrémním výzvám. Jeho přístup k polárním expedicím, pečlivá příprava, využívání zkušeností místních obyvatel, psy s tažnými sáněmi, lehké vybavení a promyšlená logistika, změnil způsob, jak lidé chápou „dobývání“ pólu. Amundsenův život ukazuje, že úspěch v extrémních podmínkách závisí nejen na odvaze, ale i na znalostech, flexibilitě a schopnosti učit se od přírody.

Jeho život a výpravy se odrážejí i v umění a literatuře. Mezi nejvýznamnější literární prameny patří jeho vlastní autobiografie a deníky, které byly přeloženy i do češtiny například pod názvem „Amundsen objevitel“. Tyto texty dokumentují nejen technické a geografické aspekty expedic, ale také Amundsenovy osobní reflexe, strategické rozhodování a vztahy s týmem.

Stopa Amundsena se objevuje i ve filmu. Nejvýraznějším dílem je norský biografický film „Amundsen“ z roku 2019, který zobrazuje jeho expedice k Jižnímu pólu i letecký přelet nad Severním pólem. Film zachycuje nejen jeho profesní triumfy, ale také osobní život, včetně vztahů a obětí, které výpravy znamenaly. Tento film je ukázkou toho, jak jeho životní příběh inspiruje i současnou populární kulturu a poskytuje vizuální podobu jeho odhodlání a odvahy.

https://en.wikipedia.org/wiki/Amundsen%27s_South_Pole_expedition
https://en.wikipedia.org/wiki/Roald_Amundsen
https://www.britannica.com/biography/Roald-Amundsen
https://www.britannica.com/biography/James-Clark-Ross
https://en.wikipedia.org/wiki/Terra_Nova_Expedition
https://www.nationalgeographic.com/magazine/article/amundsen
https://en.wikipedia.org/wiki/Amundsen_%28film%29
 https://knihobot.cz/g/8160068
 https://www.bookshop.cz/cambridge-university-press/my-life-as-an-explorer/