Článek
Dovolím si nabídnout jeden knižní tip pro lidi, kteří milují horory, mystéria a epická dobrodružství na straně jedné a historii, polární expedice a fakta na straně druhé.
Kniha Terror (ano opravdu s dvěmi R) Dana Simmonse je přesně ten typ knihy. Ke knize jsem se dostala jako slepý k houslím. Doporučil mi ji přítel. Většinou jeho literární doporučení nevyužiji, protože on má, co se knih týče, přece docela blbej vkus, ale výjimečně jsem ho poslechla a dobře jsem udělala. Terror patří bez nadsázky mezi nejlepší knihy, které jsem kdy přečetla a to přitom není vůbec žánrově můj šálek čaje. Respektive tuto knihu jsem nečetla… Poslouchala jsem ve formě audioknihy a hlas Martina Stránského, který namluvil hlavního hrdinu, umocnil zážitek z knihy.
Kniha vychází ze skutečných událostí, které autor popisuje velmi přesně, ale zároveň má kniha až mysteriózní a hororový přesah do inuitské mytologie.
V květnu roku 1845 dvě supermoderní lodě Erebus a Terror vyrazily společně na výpravu, jejímž posláním bylo najít Severovýchodní průjezd, který by umožnil obeplout Ameriku ze severu, což by bylo rychlejší a ekonomičtější.
Výpravě velel zkušený polárník John Franklin. Kapitánem na Erebu byl charismatický James Fitjames a na Teroru zádumčivý a melancholický Francis Crozier. Na cestu vyrazilo celkem 128 mužů.
Lodě byly velmi moderní, vybaveny parním pohonem. Jídlo měli muži na 5 let, přičemž si sebou vezli novinku v podobě masových a zeleninových konzerv.
Členové expedice na začátku expedice zářili optimismem a touhou po dobrodružství a poznání. V roce 1846 obě lodi uvízly v ledovém příkrovu u Ostrova Krále Viléma, který tvoří součást Kanadského ledového souostroví. Na polárních výpravách se běžně stávalo, že loď uvízla na celé měsíce v ledu, dokud led nezačal s přibývajícím jarem tát, a proto nikdo z mužů ještě neočekával, že začala jejich noční můra.
Ledy se totiž celé měsíce nehnuly a žádný příchod jara a slunce se nekonal a to ani napřesrok. Mistři ledaři, kteří si jindy dokázali s ledovou bariérou poradit, byli tentokrát bezradní.
Jídla sice měli dost, ale záhy zjistili, že mnohé konzervy jsou závadné, a proto docházelo k otravám z jídla. Mužům tedy nezbývalo nic jiného, než aby lovili k jídlu bělokury. Brzy většina posádky onemocněla na kurděje.
Nálada klesala úměrně zimě na bod mrazu, vztahy mezi námořníky se stávaly kritickými. Konzervy nezpůsobovaly jen otravy. Olovo, které se používalo ke svarům na konzervách způsobovalo u mnohých mužů šílenství. V lodních denících se začaly objevovat naprosto iracionální zápisky, které nedávaly žádný smysl. Jednotliví členové začali postupně umírat.
Některá úmrtí ovšem byla velmi tajemná a nevysvětlitelná. Vše nasvědčovalo tomu, že za nimi stojí nějaká tajemná děsivá entita, která zároveň působila morální rozklad posádky. Mezi některými členy došlo ke vzpouře. Vzbouřenci ztratili veškeré zábrany a uchylovali se dokonce i ke kanibalismu. Expedici přežil jediný člen posádky, kterého se ujali inuité a i toto je pouze domněnka, pro kterou chybí důkaz.
Když o tři roky později hledala Franklinovu výpravu první záchranná expedice, našli jen zbytky vybavení bizarně rozházené v ledové krajině.
Osobně mě příběh natolik fascinoval, že jsem si toho o Franklinově expedici musela co nejvíce zjistit a to nejen o expedici samotné, ale také o mnoha záchranných akcích a fascinující práci námořních archeologů, kteří po více než sto šedesáti letech dokázali objevit vraky obou lodí.
Na motivy knihy byl natočen i seriál, ale i když jsem ho samozřejmě musela shlédnout, zdaleka nedosahuje kvalit knihy.
