Článek
Netěšíme se ani tak na krásné historické uličky, půvabné parky a celkovou atmosféru města, i když ani tu nelze opomenout. Nejvíce se těšíme na návštěvu restaurace. A to ne jen tak ledajaké. Nutno uvést, že tento článek není myšlen jako reklama, jen chce sdílet gastronomické zážitky. Food turismus totiž praktikujeme s přítelem velmi rádi a často.
Dva masožravci milující veganské jídlo
Můj přítel není vegetarián ani vegan. Je co se nutričního přístupu týče velký racionalista. Maso podle něj lidské tělo potřebuje, i když rozhodně v míře menší než je v naší české kuchyni obvyklé. Na druhou stranu můj přítel maso moc rád nemá. Když se mu objeví na talíři kousek prorostlého masa, ostentativně se ho zbavuje. Ze zdravotních důvodů (v důsledku nemoci) jí většinou jako vegan.
Mě maso chutná. A jsem taky chronický redukční dietář a amatérský nutriční teoretik, kterého jídlo prostě fascinuje. Veganská a vegetariánská strava může být překvapivě jak vysokosacharidová, tak vysokotučná, záleží jen na tom, jak si ji člověk poskládá. Pokud si to hlídáte, může být samozřejmě velmi zdravá, ale musí u toho člověk přemýšlet. A hlavně je hravá a nesmírně chutná, když víte, jak na přípravu. Lahodné veganské dezerty jsou kapitola sama pro sebe (ano, přesně tam se schovávají všechny ty tuky a sacharidy). Chtěla bych být vegetariánka, protože mi to přijde soucitné, ale jak říká moje kamarádka, vegetariánství je super, ale kravička je kravička, tak jsem tak trochu pokrytec.
Každopádně mám ráda převážně veganské snídaně a večeře a masové obědy rozhodně nepotřebuji sedm dní v týdnu. Shrnuto a podtrženo, oba s přítelem s ohledem na náš věk i zdravotní problémy máme rádi zdravé a přesto chutné stravování, čerstvé jídlo, hodně zeleniny. Jídlo vnímáme jako radost, ale také jako lék a považujeme za velký nedostatek, že vegetariánských restaurací je pomálu.
Vegetariánství a veganství nejsou jen způsob stravování, ale i hodnotový systém založený na soucitu, ohleduplnosti a úctě k životu. Život bez masa může do určité míry kultivovat lidského ducha a vést k větší citlivosti. Zároveň je ale důležité připomenout potřebu zdravého balancu, každý extrém může být patologický.
Mně osobně je blízké flexitariánství, tedy životní styl, kdy člověk jí většinu týdne vegetariánsky nebo vegansky, ale občas třeba jednou či dvakrát týdně si dopřeje maso. Nejde o striktní pravidla, spíš o vědomé omezování živočišných produktů a snahu spojit etické i zdravotní ohledy s realistickým a dlouhodobě udržitelným přístupem.
Jedná se o ilustrační fotografii
Koza zůstala celá a gastronomická extáze
Když jsme poprvé navštívili restauraci Koza zůstala celá, byli jsme u vytržení. Už ta atmosféra, milé přátelské přivítání obsluhy, pozitivně naladění hosté. Bohatá nabídka vegetariánských a veganských jídel formou bufetu, množství zdravých a chutných salátu, rozličných příloh, veganské, vegetariánské a bezlepkové. Museli jsme si přidat, protože oči by prostě jedly a sliny se sbíhaly a dezertům jsme neodolali a ještě jsme si naložili domů. I ve vegetariánské restauraci lze snadno propadnou čirému obžerství. Podruhé jsme byli v jídle střídmější, ale neméně spokojení. Koza zůstala celá není první vegetariánskou restaurací, kterou jsem navštívila, ale atmosférou rozhodně vyčnívá. Možná je to tím, že mnoho podobných podniků funguje formou franšíz, což se někdy projeví určitým pocitem institucionalismu. Koza zůstala celá je naopak jedinečná, působí autenticky, originálně a s atmosférou, která je nenapodobitelná a samozřejmě se s přítelem těšíme na další návštěvu.
Co se jídla týče, můžete se sami přesvědčit, jak krásně může vypadat stačí se podívat do galerie restaurace, jejíž odkaz přikládám níže.
Koza zůstala celá se nachází také v Prostějově. Když taková restaurace prosperuje i v nevelkém městě, proč se jich nachází tak málo ve velkých městech?
A co Vy? Máte nějaké tipy na dobré vegetariánské či veganské restaurace? Pokud ano, můžete se podělit v komentářích.
