Článek
Málokdo však ví, že tuto stavbu navrhl český architekt Jan Letzel, muž nesmírně citlivý a introspektivní, který svůj život završil 26. 12. 1925 v léčebně pro duševně choré. Letos si tedy připomínáme sté výročí jeho úmrtí.
Památník přežil jeden z nejděsivějších okamžiků lidských dějin. Výbuch atomové bomby Little Boy 6. srpna 1945 zničil většinu města. Letzelova stavba byla jednou z mála, které zůstaly stát. Dodnes je udržována v téměř stejné podobě jako těsně po výbuchu. Slouží jako memento a varování před ničivou mocí jaderných zbraní.
Jan Letzel
Český architekt, který miloval Japonsko
Jan Letzel se narodil 9. dubna 1880 v Náchodě. Studoval u Jana Kotěry, jednoho z nejvýraznějších českých architektů a během studií podnikal cesty po Evropě. Brzy se ukázalo, že jeho talent sahá daleko za hranice rodné země.
Po krátkém působení v Čechách a Egyptě se rozhodl usadit v Japonsku. Tam našel svět, který ho okouzlil a inspiroval. Miloval japonskou kulturu, respektoval její estetiku a zároveň do ní vnášel evropské stavební postupy a moderní technologie. V Jokohamě, Tokiu, Kobe a Hirošimě realizoval desítky staveb. Přivážel do Japonska železobeton, ocelové konstrukce a nové architektonické postupy. Jeho práce byla nejen technicky odvážná, ale také citlivá k místní kultuře.
V Japonsku se Letzel cítil doma. Byla to země, kde jeho talent nacházel uznání, kde jeho citlivost byla pochopena a respektována. Přes oceán od rodného Náchoda našel místo, kde jeho ideály a vize mohly rozkvést.
Návrat do Československa a velké zklamání
Po skončení první světové války se Letzel vrátil do nově vzniklého Československa. Doufal, že doma najde stejnou inspiraci a uznání, které zažil v Japonsku. Brzy ale zjistil, že realita je odlišná. Nepřátelská architektonická scéna, politické změny, administrativní překážky. Jeho nadšení se měnilo v zklamání.
Cítil, že jeho schopnosti a zkušenosti zde nejsou oceněny. To, co v Japonsku bylo vítáno a respektováno, doma naráželo na lhostejnost nebo nepochopení. Letzel toužil po tvoření, po práci, která by měla smysl, ale české prostředí mu tuto možnost neposkytlo.
Návrat do Japonska a tragédie
V roce 1922 se proto rozhodl vrátit zpět do Japonska. Cestu absolvoval přes Hamburk, Kanadu a Vancouver. Letzel se znovu ocitl v zemi, kterou miloval, ale tam ho čekalo další zklamání. Přežil devastující zemětřesení v oblasti Kantó, které zničilo velkou část Tokia a Jokohamy. Katastrofa ho psychicky zasáhla až příliš. Dnes bychom možná řekli, že trpěl silnou posttraumatickou stresovou poruchou.
Od této doby se jeho stav zhoršoval. Trpěl úzkostmi a psychickým vyčerpáním. Jeho citlivá povaha, která mu umožnila vytvářet jedinečné stavby, se stala jeho slabinou. Letzel nebyl schopen najít vnitřní rovnováhu. Z Japonska, které miloval, se nakonec vrátil do Československa zlomený a psychicky nemocný.
Pro zajímavost, ničivé zemětřesení v roce 1923 prožila také Barbora Markéta Eliášová, česká cestovatelka a spisovatelka, která o těchto zážitcích napsala knihu. Japonsko bylo v té době zemí, která fascinovala Evropany po dlouhém období uzavření Sakoku.
Tragický konec citlivého muže
Jan Letzel se fyzicky nedožil zkázy, kterou jeho stavba přežila. Zemřel 26. prosince 1925 v Praze. Jeho život byl plný přecitlivělosti, introspektivního vnímání světa a neklidu. Skončil v léčebně pro psychicky nemocné, neschopen najít klid a vyrovnanost.
Památník míru stojí dodnes. Letzelův příběh je příběhem české stopy v dalekém světě, lásky k Japonsku, nepochopení doma a síly talentu, který přežívá tragédii i smrt svého tvůrce. Tragický život se protnul s hlubokou katastrofou milovaného japonského lidu.
Památník míru přežil svou dobu
Hirošimský prefekturní obchodní palác pro výstavy produktů byl dokončený v dubnu 1915. Budova byla elegantní, moderní a pevná. Spojovala evropské stavební principy s japonskou estetikou. V roce 1945 přežila atomový výbuch, který zničil okolní město. Torzo stavby, známé dnes jako Památník míru v Hirošimě, stojí jako tichý svědek katastrofy.
Torzo stavby se dochovalo mimo jiné díky železobetonové konstrukci a poloze téměř přímo pod epicentrem výbuchu. Železobeton přitom v tehdejším Japonsku nebyl běžným stavebním materiálem; Jan Letzel jej do místní architektury přinesl na základě evropských stavebních principů.
Od roku 1996 je torzo zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Symbolizuje nejen tragédii, ale i naději na mír. Fragmenty původní stavby jsou uchovány i v Letzelově hrobce v Náchodě.
