Článek
Dobroslava se narodila v roce 864. Osudy její matky neznáme, zřejmě zemřela mladá. Otcem byl kníže Mojslav, o kterém víme jen to, že se zúčastnil spolu s dalšími českými knížaty bitvy u Vltavy v roce 872, kde česká vojska prohrála boj s Franky. V této bitvě také statečný Mojslav padl.
Jedna hypotéza tvrdí, že Mojslav byl příbuzný s knížetem Bořivojem, druhá, že patřil do rodiny Mojmírovců, byl by tedy pokrevně spřízněný s knížetem Svatoplukem, a třetí hypotéza praví, že nebyl Čech, ale bílý Chorvat, což byl slovanský kmen, jehož členové žili v severovýchodních Čechách a na severní Moravě a který časem splynul s českým a moravským obyvatelstvem.
Dobra brzy osiřela a do péče si ji vzala kněžna Ludmila a kníže Bořivoj. Žila společně s nimi na hradišti v Levém Hradci, který tehdy byl sídlem českého knížete. Kněžna Ludmila byla tehdy velmi mladá, starší jen o šest let než Dobroslava, takže lze předpokládat, že mezi nimi byl spíše kamarádský vztah.
Dobroslava prý byla velmi krásná. A nejen to. Protože žila v knížecí rodině, která shledala jako smysluplné přijmout křesťanství, i Dobra si počínala zbožně. Křest přijala pravděpodobně s kněžnou Ludmilou a jejím duchovním rádcem nebyl nikdo menší než svatý Metoděj. Samotný křest provedl Metodějův žák a dvorní kaplan Kaich. Dobroslava při křtu přijala jméno Orosie nebo také Eurosia. V našem příběhu však budu i nadále používat její rodné jméno. Zdá se mi to přehlednější.
Čeští vladykové Bořivoje odmítali, vadilo jim totiž, že je pod vlivem knížete Svatopluka a Velké Moravy. Proto si našli místo něj knížete Strojmíra, vzdáleného Bořivojova příbuzného. A tak kníže Bořivoj, kněžna Ludmila i Dobra museli vyhledat na nějaký čas azyl na Velké Moravě u knížete Svatopluka. Snad i proto si Dobru spojujeme především s Velkou Moravou.
Velkomoravský biskup Metoděj se jednou vydal na jednu ze svých četných návštěv za papežem Janem VIII. do Vatikánu.
Ve Vatikánu se setkal s delegací Fortúna Jiméneze krále Aragonie a Navarry, který papeže žádal, aby zprostil jeho syna Fortunia Garcése, který se dosud věnoval církevní kariéře, církevních slibů. Jeho starší bratr a následník trůnu totiž padl v boji. Aby projevil před papežem pokoru, poslušnost a dobrou vůli, požádal král papeže, aby pro syna vybral vhodnou nevěstu.
Jan VIII. využil přítomnosti biskupa Metoděje, kterého požádal o radu. Metoděj si vzpomněl ihned na krásnou milou a zbožnou Dobroslavu, která zatím dospěla do věku, kdy se již mohla vdávat.
Na Velkou Moravu se Metoděj vracel i s delegací krále Fortúna Jiméneze, aby oficiálně požádali Bořivoje a Ludmilu o ruku Dobroslavy a domluvili podmínky sňatku.
Svatba se uskutečnila v zastoupení, což tehdy představovalo běžný postup. Dobroslava se zatím připravovala na vyčerpávající a dlouhou cestu, na kterou vyrazila s početným svatebním průvodem.
Budoucí král se nemohl dočkat. Členové svatební delegace mu nadšeně popisovali krásu a příjemnou povahu mladé dívky. Budoucí král se zamiloval a snil o tom, že s Dobrou založí milující rodinu.
Dobroslava se vydala na cestu v září v roce 880. Náročná cesta trvala zhruba měsíc.
Asi jen stěží si dokážeme představit, jak vyčerpávající musela být cesta přes Pyreneje. Ale samotnou cestou rozhodně útrapy nekončí. Ve vysokých horách právě řádila vojska maurského velitele Abeno Lupa. V té době mezi sebou bojovali křesťané s pohanskými Maury.
Průvod se skryl na radu místního prostého muže v jeskyni v horách. Chtěli v bezpečí počkat, až se Maurové přemístí dál. Prozradil je ovšem kouř, když si připravovali oheň.
Abeno Lupo a jeho muži se vydali za zdrojem kouře. Když spatřili bohatý náklad, všechny členy průvodu bez nejmenšího soucitu pobili. Nechali žít jen Dobroslavu. Když velitel dívku spatřil, okouzlen její krásou se do ní ihned zamiloval a nabídl jí manželství, pokud se ovšem zřekne křesťanství a přijme muslimskou víru. Dobroslava odmítla a to se jí stalo osudným.
Zhrzený Lupo se nespokojil s pouhou vraždou. Ubohou, teprve šestnáctiletou dívku podrobil se svými válečníky nesmírně krutému mučení. Její tělo pálili pochodněmi, polévali ji olovem, uťali jí všechny končetiny a nakonec jí usekli hlavu.
Fortunio byl hluboce zrdcen. Přísahal, že celý svůj život zasvětí tomu, aby pomstil její smrt, což se také stalo, a král mnich, jak se mu říkalo, bojoval celý svůj život statečně se Saracény.
Legenda praví, že se Fortunio nikdy neoženil, protože chtěl uchovat věrnost Dobroslavě. Když jsem dohledávala nějaké informace o něm (jsou velmi kusé), zjistila jsem, že měl manželku a zplodil s ní pět dětí. Inu, legenda není kronika.
Seznam použitých zdrojů:
