Varhaník z mrtvé vesnice - střídmý styl pro silný příběh

V románu Jizva svě věnuje masakru v Hladkých Životicích a v románu Varhaník z mrtvé vesnice zase fiktivní vesnici na Karvinsku, které se dramaticky proměňuje kvůli těžbě uhlí. Celé obce mizí z map.

Na rozdíl od Lednické, která má velmi epický styl psaní založený na studiu nespočtu materiálu a osobních setkání s pamětníky, Danuta Chlupová nabízí spíše úspornější sloh a komornější příběh, což ale nijak neumenšuje sílu jejího příběhu a sdělení.

Příběh se odehrává v padesátých až šedesátých letech. Hlavním hrdinou je varhaník a někdejší učitel hudby Theodor, který pro svou politickou vlažnost (jako hluboce věřící katolík dává znát, že komunismu nevěří) nemůže svou práci vykonávat. Nešťastnou náhodou zaviní smrt člověka, místního alkoholika, který týrá svou manželku. Nikdo nesmí u soudu podat objektivní svědectví (např. nedodržení standardů bezpečnosti práce), z gaunera se stává komunistický mučedník a z Theodora zákeřný vrah, který je odsouzen na dvacet let do vězení.

Vězení podlamuje jeho fyzické i psychické zdraví, stává se zkouškou víry, na druhou stranu smí pracovat ve „farářské“ skupině a setkává se tak s lidmi hlubokých etických i duchovních hodnot.

Díky amnestii se Teodor dostává na svobodu dříve, ale i tak se domů vrací předčasně zestárlý a zlomený člověk, který nachází neméně zlomenou manželku Lidii, která musela vychovávat syna Adama bez manželovy podpory a ještě se snažila celé ty roky být Theodorovi posilou. Syn Adam se v průběhu let otci odcizil. Pokusit se znovu být otcem a manželem je těžší než přežít samotné vězení. Všichni si nesou vlastní bolesti a rány.

Teodor se setkává s autistickým chlapcem, který je nadán geniálním hudebním talentem a začíná ho učit hudbě. Hudba, která ho vždy držela nad vodou, se stává mostem k druhému člověku a to k člověku, kde je velmi obtížné nalézt jeho komunikační kanál. A právě tím kanálem se stává hudba.

To vše prostupuje duch doby a místa. Lidé se strachují o své domovy, nechtějí začínat od nuly jinde, zvláště pro autistického chlapce Mirka se to jeví jako nepředstavitelný problém.

I zde se setkáváme s důlní tragédií, děsivým fenoménem tehdejších let, jehož bezbřehou tragiku si dnes asi jen stěží dokážeme představit a pochopit ho.

Varhaník z mrtvé vesnice opravdu není dlouhý román, ale obsahově je výživný. Pojednává o vině, kterou nelze odčinit, ale kterou lze nést. O lásce, která není sentimentem, ale každodenním zápasem. A o tom, jak snadno může režim zneužít pravdu – a přetvořit ji v nástroj.

Doporučuji všem, kteří hledají literaturu s hlubším sdělením, kteří mají rádi neokázalé příběhy, které ovšem doznívají ještě dlouho po dočtení. A zvlášť těm, kdo znají bolest krajiny, kde mizí domovy, ale paměť zůstává.