Článek
K Love Bridge, tedy Mostu lásky. Od soch to je jen asi 5 minut pěšky z kopce. Příliš dobře značené to není, takže je třeba použít google navigaci. Ale je to jen pár set metrů po klikaté silnici.
Láska v době Instagramu
Love Bridge je pozoruhodný přírodní vápencový oblouk vybíhající z pobřežního útesu nad moře. Skála, pod ní průzračná tyrkysová voda a za ní moře. Vznikl postupným působením mořských vln, které po tisíce let narušovaly měkčí části pobřežních skal, až zůstal charakteristický oblouk.
S mostem se pojí romantická pověra. Milenci, kteří se na něm políbí, prý spolu zůstanou navždy. Nejde však o žádnou doloženou starověkou legendu, spíše o novodobou tradici, která se k tomuto fotogenickému místu postupně připojila.
A romantika samozřejmě přitahuje turisty. Zvlášť ty s mobilním telefonem.
Na fotografiích vypadá Love Bridge samozřejmě nádherně. Proto se u mostu se tvoří fronta lidí, kteří si chtějí pořídit tu jedinou správnou instagramovou fotografii.
Stejný úhel, stejná póza, stejný skalní oblouk. Pokud možno tak, aby na snímku nebyl nikdo jiný.
Připomnělo mi to Santorini. Tam se také stojí fronty na konkrétní místo, konkrétní schodiště nebo jeden slavný výhled na modré kupole. Lidé trpělivě čekají, aby si pořídili fotografii, kterou už před nimi zveřejnily tisíce dalších. Přitom stačí popojít o ulici dál a najdete velmi podobné, někdy dokonce krásnější místo. Bez fronty a bez davu.
Jenže to už není TO místo z Instagramu. A tak všichni stojí tam, kde jim sociální sítě řekly, že mají stát.
Vypadá to, že slečna je na mostě sama, ale hned kousek dál, na pevnině, se na toto místo stojí fronta.
Je to vlastně docela zvláštní. Cestujeme tisíce kilometrů, abychom poznali něco nového, a potom se snažíme přivézt domů úplně stejnou fotografii jako všichni ostatní.
Sama fotografuji velmi ráda, ale tahle organizovaná výroba identických zážitků to devalvuje.
My jsme s Annou na samotný most vůbec nelezly. Mnohem víc se nám líbil z odstupu. Našly jsme si místo, odkud byl krásně vidět celý skalní oblouk, a podařilo se nám ho vyfotografovat i bez lidí.
Navíc celé okolní pobřeží nabízí spoustu krásných zákoutí. Skály, průzračnou vodu a výhledy, kvůli kterým stojí za to se jen tak procházet. Není nutné absolvovat fotografický pořadník, abyste si krásu okolí mostu Lásky užili.
Ayia Napa – od svatého lesa k turistickému Disneylandu
Naší poslední autobusovou zastávkou bylo centrum Ayia Napy. Dnes je město známé především jako jedno z nejrušnějších turistických letovisek Kypru, plné hotelů, barů, klubů a nejrůznějších atrakcí.
Jeho historie je ale mnohem zajímavější. Kdysi byla zdejší krajina pokrytá lesy. Právě odtud pochází i název Ayia Napa, který se obvykle překládá jako Svatý les nebo Svaté zalesněné údolí.
Ayia Napa
Podle místní legendy objevil kdysi lovec při pronásledování zvěře jeskyni, v níž se nacházela ikona Panny Marie. Jeho pes se prý rozštěkal u vchodu do jeskyně a přivedl ho k nálezu. Místo se postupně stalo poutním cílem a kolem jeskyně vznikl klášter zasvěcený Panně Marii.
Samotný název Ayia Napa je v písemných pramenech doložen už roku 1366. Dochovaný klášterní komplex, který můžete ve městě navštívit, pochází z období kolem roku 1500.
S jeho výstavbou se pojí další legenda, tentokrát o bohaté benátské šlechtičně, která se sem uchýlila poté, co jí rodina nedovolila provdat se za muže nižšího společenského postavení. Podle tradice právě ona financovala část klášterních budov.
Je to pozoruhodná připomínka doby, kdy zde místo turistických barů žili mniši a jeptišky.
Osídlení kolem kláštera se výrazněji rozvíjelo až od konce 18. století. Z malé zemědělské a rybářské obce se pak zejména během druhé poloviny 20. století, a především od osmdesátých let, stalo turistické centrum.
A proměna to byla opravdu důkladná.
Dnešní Ayia Napa totiž na mnoha místech působí jako podivná kombinace lunaparku, Disneylandu a obchodu se suvenýry. Všude spousta barev, poutačů, atrakcí, obchodů a nejrůznějších ozdob. Čím větší, křiklavější a přeplácanější, tím zřejmě lépe. Takový Mickey Mouse styl.
Možná je to přesně to, co část turistů vyhledává. My jsme ovšem po nádherných přírodních scenériích kolem Cape Greco a Love Bridge měly trochu jiné představy.
Člověk se celý den obdivuje tomu, co dokázalo vytvořit moře za tisíce let, a pak přijede do města, kde se někdo pokusil všechno přebít plastovou atrakcí a blikajícím nápisem.
Kontrast mezi historickým klášterem a okolním turistickým ruchem je vlastně docela výmluvný. Na jednom místě se tu potkává několik století historie s moderním zábavním průmyslem.
Vánoce při šestadvaceti stupních
Když jsme projížděly centrem, začali místní řemeslníci zrovna instalovat vánoční výzdobu. A dokonce stavěli vánoční strom na náměstí. Začátek listopadu. Slunce, 26 stupňů, lidé v kraťasech a tričkách, moře stále krásně teplé. A uprostřed toho všeho vánoční strom.
V tom teple nemá člověk zrovna vánoční náladu.
Pro nás Středoevropany je to trochu nezvyklý obrázek. Vánoce máme spojené se zimou, kabáty, svařeným vínem a alespoň teoretickou možností sněhu. Jenže to je samozřejmě jen naše představa. V Austrálii se Vánoce slaví uprostřed léta, v Thajsku se vánoční výzdoba objevuje v tropických teplotách a na Kypru zkrátka také není důvod čekat, až začne mrznout.
Kalendář je stejný, jen kulisy jsou jiné.
Přesto mě ten pohled pobavil. Zatímco doma už lidé vytahují zimní bundy, tady by se člověk mohl po ozdobení stromku rovnou odebrat na pláž. A proč vlastně ne? Jde asi jen o zvyk.
Fotogalerii, kterou budu postupně rozšiřovat, najdete ZDE
