Článek
A přesně to je případ slavné Nissi Beach.
Na fotografiích vypadá skutečně fantasticky. Bílý jemný písek, průzračná voda v několika odstínech modré, mělká zátoka a malý ostrůvek, ke kterému se dá při vhodných podmínkách dojít téměř suchou nohou nebo mělkou vodou.
A musím uznat, že fotografie nelžou. Tedy alespoň pokud jde o přírodu.
Na Nissi Beach jsme to s Annou měly z hotelu Adams Beach sotva minutu pěšky. Z hotelové pláže stačí projít pár metrů parkem a jste tam.
Písek je nádherně světlý a jemný, voda téměř neuvěřitelně průzračná. Místy světle modrá, tyrkysová, dál od břehu přechází do sytějších odstínů. Díky mělkému moři je vidět písečné dno.
Navíc je voda na konci října stále příjemně teplá. Rozhodně teplejší než ta, kterou jsme zažili s Radkem v květnu na Santorini, kde jsem se ale s nadšením koupala také.
Moře tady na Nissi bylo sice teplé, ale ta pláž! Hlava na hlavě. Turistický masakr!!!
Bylo 30. října. Tedy období, kdy jsem naivně předpokládala, že hlavní turistická sezona už bude dávno za námi.
Omyl.
Nissi Beach byla doslova nacpaná lidmi. Není to samozřejmě první pláž, na které jsem viděla dost lidí, ale tohle byl extrém. Vypadalo to jako fotografie přeplněných aquaparků z Číny.
Přeplněno
Lehátko vedle lehátka, ručník vedle ručníku, lidé sedící i ležící na každém volném kousku písku. Další stovky lidí ve vodě, na břehu, kolem ostrova.
A ten hluk! To mě překvapilo snad nejvíc.
Člověk si obvykle představuje pláž jako místo, kde slyší šumění moře, případně nějaké vzdálené hlasy. Tady ale množství lidí vytvářelo divný nepřetržitý dunivý zvuk, který připomínal spíš velkou demonstraci, úl plný včel nebo přeplněné veřejné koupaliště.
Opravdu jsem něco podobného na pláži snad ještě nezažila.
Přitom samotná Nissi Beach je nádherná. Jenže její popularita se stala zároveň jejím největším problémem.
Turisté ji prostě vzali útokem.
A to jsme tu na konci října a začátkem listopadu! Vůbec si nechci představovat, jak to musí vypadat v červenci nebo srpnu.
Overturismus v přímém přenosu
V posledních letech se hodně mluví o overturismu, tedy nadměrném cestovním ruchu, kdy se na jednom populárním místě koncentruje tolik návštěvníků, že to začne negativně ovlivňovat nejen život místních obyvatel, ale i samotný zážitek turistů.
A oblast Ayia Napy je bohužel ukázkovým příkladem.
Příroda vytvořila nádherné místo. Turistický průmysl ho proslavil. A následně se sem začaly valit takové davy a vyrostlo zde tolik obřích bílých hotelů připomínajících paneláky, že si člověk tu krásu vlastně nemůže pořádně vychutnat.
Zajímavou shodou okolností jsem právě na této dovolené četla knihu Scarlett Wilkové Říkali jí Kri-kri. Román se odehrává na řeckém ostrově a zachycuje také jeho postupnou proměnu řeckých ostrovů pod tlakem turistického ruchu, původní způsob života a nedotčená přírpda ustupuje hotelům, turistickému průmyslu a penězům.
My turisté hledáme krásná, autentická a pokud možno nedotčená místa. Jenže čím více nás tam přijíždí, tím rychleji právě o tu autenticitu přicházejí.
Nissi Beach získává každý rok ocenění Modrá vlajka, tedy mezinárodní ekologické označení pláží splňujících kritéria kvality vody, čistoty, bezpečnosti a dalších služeb.
Je ovšem dobré vědět, že Modrá vlajka není oceněním za krásu, ale hodnotí především kvalitu a správu pláže.
A v tom je možná celý paradox Nissi Beach. Voda je krásná, písek čistý, přírodní scenérie úžasná. Ale klid, který si s podobným místem člověk spojuje, tu prostě už nenajdete.
Nejkrásnější je ráno
Druhý den jsem se na Nissi vypravila už kolem 8:45 ráno. A najednou to bylo úplně jiné místo. Klid, ticho, téměř bez lidí. Při pohledu na tu nádheru jsem si říkala, že v tento čas (a možná ještě v zimě, v lednu) je jediný okamžik, kdy si člověk tu pláž opravdu vychutná.
Dobrou zprávou je, že jsem se ocitla v Ayia Napě, vyhlášeném party letovisku. Spousta lidí se tak vrací z noční zábavy až kolem čtvrté ráno. V devět dopoledne ještě spí a na pláž se začnou trousit až někdy před polednem. A to už budu z Nissi dávno pryč.
Ráno by to šlo
Při výběru hotelu jsem udělala jednu velmi dobrou věc. Četla jsem recenze.
Adams Beach totiž neleží přímo na té nejrušnější části Nissi Beach. Má vlastní plážové zázemí u menší, chráněné zátoky. A to je obrovská výhoda.
Zatímco na Nissi Beach se lidé téměř přetlačují o každý kousek písku, u našeho hotelu byl příjemný klid. Dostatek lehátek, místa kolem sebe a možnost skutečně odpočívat.
Samotná hotelová pláž je navíc také hezká. Skalnaté okraje, palmy, světlý písek a klidná, průzračná voda.
Možná není tak ikonická jako Nissi Beach s ostrůvkem, ale pro každodenní koupání a odpočinek je mnohem příjemnější.
Dokonce jsem se vydala pěšky na menší průzkum pobřeží a objevila další menší pláže. Jenže i ty byly poměrně zaplněné.
Když se člověk podívá na Nissi Beach z vyvýšeného místa nebo na fotografii pořízenou z dronu, opravdu nemá co vytknout. Ta barva vody je fantastická.
A jsem ráda, že jsem ji konečně viděla a vykoupala se tam. Ale zároveň jsem ráda, že na ní nemusím trávit celý týden.
Můžu se na ni kdykoliv zajít podívat brzy ráno, projít se po jemném písku, vykoupat se v nádherně teplém moři a potom se vrátit do klidu naší hotelové pláže.
Naše hotelová pláž bez lidí
A vlastně si říkám, že jsem si ten hotel před deseti lety vyhlédla opravdu dobře.
Protože někdy je největší luxus na dovolené něco úplně obyčejného.
Mít kolem sebe trochu místa. A slyšet moře.
