Článek
A tak jsme se rozhodly pro výlet. Bez cestovní kanceláře, bez pronajatého auta a bez soukromého řidiče. Prostě jako místní – autobusem. Ukázalo se, že to byl výborný nápad.
Za šest euro celé pobřeží
Místní autobusovou dopravu provozuje společnost OSEA a linky 101 a 102 propojují Ayia Napu, Cape Greco, Protaras a další místa na pobřeží. Jezdí proti sobě v opačných směrech – jeden tam a druhý zpět - takže se dá docela pohodlně cestovat.
Celodenní jízdenka stojí 6 euro, jednotlivá jízda 2 eura a noční 3 eura. Platí se přímo u řidiče, ovšem pozor - pouze hotově.
Za šest euro tedy získáte něco jako turistický pobřežní hop-on hop-off autobus. Jen bez audioprůvodce, vyhlídkové střechy a především bez turistické přirážky.
Má to ovšem několik drobných zvláštností. Jízdní řády je lepší chápat jen jako doporučení než jako závazný dokument. Naštěstí autobusy jezdí poměrně často, ve špičce jednou za 10 a mimo ni jednou za 20 minut.
A hlavně – autobus nezastavuje automaticky na každé zastávce. Je pouze na znamení. Když chcete nastoupit, musíte na něj mávnout. Když chcete vystoupit, musíte včas zmáčknout STOP. To je na neznámém místě trochu složitější, ale my jsme si pomáhaly Google mapami a sledovaly, kde právě jsme. Bez navigace by se z plánovaného výletu k mořským jeskyním mohl snadno stát neplánovaný výlet do Protarasu.
Jinak ale všechno fungovalo skvěle. Žádné čekání na ostatní účastníky zájezdu, žádné povinné zastávky v obchodech se suvenýry. Prostě jsme vystoupily, kde jsme chtěly, a pokračovaly zase kdykoliv dál.
Sea Caves – když příroda nepotřebuje architekta
Naší první zastávkou byly slavné mořské jeskyně Sea Caves nedaleko mysu Cape Greco, někdy označovaného také jako Cavo Greco.
Cape Greco je chráněná přírodní oblast na jihovýchodním cípu Kypru. Zdejší národní lesopark zabírá přibližně 385 hektarů a patří do evropské soustavy chráněných území Natura 2000.
Pobřeží tu moře po tisíce let vyhryzávalo a opracovávalo do neuvěřitelných tvarů. Vysoké světlé útesy, jeskyně, skalní oblouky a převisy. Některým útvarům se dokonce říká Palatia, tedy Paláce. A to označení jim docela sluší.
Nejdřív se k nim ovšem musíte dostat. Od autobusové zastávky vede přibližně sedmisetmetrová cesta dolů k pobřeží. Cestou tam je to příjemná procházka. Cestou zpátky si člověk uvědomí, že 700 metrů do příkrého kopce je trochu jiná cesta než seběhnutí dolů. A hlavně doporučuji pořádné boty.
My jsme dbaly doporučení a měly tenisky a byly jsme za ně opravdu rády. Okolí jeskyní je kamenité, nerovné a místy plné ostrých skal a výčnělků.
Ostré kameny
Potkaly jsme slovenskou rodinu s dětmi, která se sem vydala v žabkách a pantoflích. Při pohledu na jejich obuv a okolní terén jsem jen doufala, že mají dobré úrazové pojištění.
Tady opravdu nejste na promenádě kolem hotelového bazénu.
Ale jakmile dojdete k útesům, na všechno ostatní zapomenete.
Pod námi se otevřely nádherné výhledy na mořské jeskyně, světlé skály a neuvěřitelně modrou vodu. Odstíny tyrkysové a temně modré se měnily podle hloubky a skalního podloží.
A právě taková místa mám nejraději.
Žádné atrakce, žádné vstupné. Jen příroda, moře a výhledy, od kterých se nechce odcházet.
Sculpture Park – galerie, kde vám nikdo neřekne, abyste nemluvili
Po výstupu do kopce zpět k silnici jsme nastoupily do dalšího autobusu a pokračovaly směrem zpět směrem k Ayia Napě.
Další zastávkou byl Sculpture Park, tedy park soch.
Rozkládá se na vyvýšeném místě nad mořem, na ploše přibližně 20 000 metrů čtverečních. Díla tu postupně vytvářeli umělci z více než padesáti zemí světa v rámci mezinárodních sochařských sympozií.
A co je sympatické – vstup je zdarma.
Najdete tu nejrůznější sochy. Monumentální, abstraktní, figurální, zvířecí i takové, u kterých člověk chvíli přemýšlí, co vlastně představují.
Některé jsou krásné, jiné zvláštní a další vyloženě legrační a na hlavu postavené (doslova). Někdy zkrátka stačí, že vás socha zaujme, překvapí nebo rozesměje.
Sculpture park, Kypr
Nejkrásnější kulisu dělá moře. Mezi sochami se otevírají nádherné výhledy na pobřeží, takže i kdyby vás moderní umění nechávalo zcela chladnými, kvůli tomu parku se sem vyplatí přijít. Vedle se nachází také zahrada kaktusů a sukulentů.
Za mě je to rozhodně příjemná zastávka. Není to místo na celý den, ale jako součást výletu podél pobřeží funguje výborně.
A nás čekalo ještě jedno slavné místo.
Přírodní skalní oblouk, kterému se říká Love Bridge neboli Most lásky.
Tam jsme ovšem zjistily, že zatímco příroda umí vytvářet nádherné scenérie, lidé z nich dokážou vytvořit i docela slušnou fotografickou výrobní linku.
Ale o tom až příště.
Fotogalerii, kterou budu postupně rozšiřovat, najdete ZDE
