Článek
Juliane Margaret Beate Koepcke žila s rodiči, kteří pocházeli z Německa, od narození v Peru. Oba tam po konci 2. světové války pracovali jako biologové. Uprostřed Amazonského deštného pralesa měli záchrannou stanici Panguana na řece Pachitea, kterou sami založili. Když se na Vánoce v roce 1971 vydala mladá dívka s matkou za otcem běžnou vnitrostátní leteckou linkou z Limy do Pucallpa, ani ve snu by ji nenapadlo, jak skončí jejich cesta.
Letadlo se zřítilo do džungle
Na Štědrý den 24. prosince roku 1971 se 17letá Juliane s matkou vydaly strávit sváteční čas s otcem, k čemuž využili pravidelné letecké linky od společnosti Líneas Aéreas Nacionales S.A. Šlo bohužel o osudovou chybu. Let LANSA 508 nikdy do plánované cílové destinace nedoletěl a mladá dívka musela bojovat o přežití nejen při pádu samotném, ale i po něm.
Během letu bylo velmi špatné počasí se špatnou viditelností, což jak ukázaly výsledky pozdějšího vyšetřování, piloti podcenili ani nezohlednili. Letadlo nebylo na let v silné bouřce dostatečně stavěné a odolné. I přes nebezpečné počasí letoun dál pokračoval v cestě, a následně došlo k jedné z nejhorších leteckých katastrof. Těsně nad Amazonským pralesem do letounu udeřil blesk, ten začal hořet, než se zřítil strmým pádem k zemi.
Zároveň byly ve vzduchu prudké turbulence, které letadlo rozsekaly na malé části ještě během pádu. Šance na přežití havárie obřích rozměrů byly pro všechny pasažéry na palubě téměř nulové. Přesto lze i v souvislosti s takto otřesnou tragédií hovořit o velkém nečekaném a možná i těžko uvěřitelném svátečním zázraku. Pád z výšky 3 kilometrů přímo do džungle přežila 17letá Juliane. Ovšem byla jediná z 92 cestujících na palubě.
Jedním z možných důvodů její záchrany mohl být fakt, že byla připoutaná k sedadlu a během toho, co se řítila střemhlav dolů, ji zbrzdily koruny stromů. Jenže ani potom neměla všechno špatné za sebou.
Biologická výzkumná stanice Panguana vědců Marii Koepcke a Hans-Wilhelma Koepcke uprostřed Amazonského deštného pralesa roce 1971.
Mladá dívka přežila sama, proto poté, co se probrala z šoku, otřesení a prudkého nárazu, následoval další boj o přežití, tentokrát v divočině. Musela si poradit s různými nástrahami, což by bylo pro spoustu mladých žen v jejím věku téměř nemyslitelné. To ale naštěstí nebyl Julianin případ. Vybavená znalostmi od rodičů vědců znala všechny základní pilíře přežití v nouzi. Podél tekoucí vody, které se držela jako správného ukazatele směru, se odvážně vydala hledat náhodné možné lidské osídlení v divočině, a tím také šanci na záchranu.
Nezastavily ji při tom vlčí hlad, otřes mozku, špatný zrak vlivem rozbitých brýlí, četné zlomeniny ani další vážná zranění včetně silných zanícených boláků po štípancích od dotěrného hmyzu. Hladová pokračovala v cestě několik dní.
Teprve desátý den Juliane se zjevně zděděnými vlohami po rodičích pro povolání bioložky došla do bezpečí. Nutno podotknout, že se díky nim mladá žena ve volné přírodě pohybovala už od mala, takže dobře věděla, na co si má dávat pozor. Když se dostala do stanoviště dřevorubců, ocitla se konečně v bezpečí. Ti ji hned odvezli do nemocnice k důkladnému lékařskému vyšetření.
Šla ve stopách rodičů
Časem, když se alespoň trochu vzpamatovala z celé otřesné a tragické události se dívka odhodlala začít znovu. Vystudovala biologii na Kielovské a Mnichovské univerzitě a v rodné zemi svých rodičů už zůstala, aby se tam stala uznávanou vědkyní. V současnosti je z Juliane 71letá odbornice se zaměřením na tropické druhy netopýrů pracující ve Státní zoologické sbírce v Mnichově.
Bioložka a jediná přeživší tragického pádu letadla v Peru Juliane Koepcke.
O těžkém příběhu jediné přeživší tragického letu do pralesa byl natočen snímek Julianin volný pád do džungle (Julianes Sturz in den Dschungel) z r. 1998 s oficiálním pojmenováním Křídla naděje z dílny režiséra a scénáristy Wernera Herzoga. Statečná zooložka o svém traumatickém zážitku sama napsala a v roce 2011 vydala také vlastní autobiografii nazvanou v překladu Když jsem spadla z nebe, za kterou získala prestižní německé literární ocenění Corine Literature Prize.
