Chlupatý desátník medvěd Wojtek: S polskou armádou dobyl Monte Cassino, kouřil a pil pivo

Na seznamu největších zvířecích hrdinů celosvětové historie patří medvědu Wojtkovi čestné místo. Ostatně se i jako čtyřnohý chlupatý voják v řadách polské armády zasloužil během druhé světové války o celou řadu úspěchů. Desátník Wojtek vážící přibližně 250 kilogramů a měřící 185 centimetrů se stal díky svým činům nejenom pro polské veterány nezapomenutelnou osobností. Jak se mu to podařilo?

Hlavním úkolem statečného medvěda bylo v řadách 2. polského sboru dělostřelecké divize 22. dopravní společnosti posílit morálku vojáků. Armáda medvídě adoptovala poté, co ho 8. dubna 1942 objevili opuštěné polští váleční zajatci v íránských horách. Setkali se s ním během svého transportu z pracovního tábora na Sibiři do Evropy přes Blízký východ. Když se po uzavření dohody se Stalinem mohli zajatí vojáci přidat ke svým spojeneckým jednotkám, medvěda vzali s sebou.

Většina z vojáků si prošla během druhé světové války traumaty a krutou ztrátou nejbližších. Právě v medvědovi, o kterého začali pečovat jako o své dítě, tak většina z vojínů nalezla nového člena armádní rodiny. Krmili medvěda kondenzovaným mlékem rovnou z láhve, a ten jim na oplátku dělal milou společnost a pomáhal zahánět smutek.

Když medvěd Wojtek povyrostl, začal být vynalézavý a stával se čím dál víc platnou součástí vojska. Podle svědectví jednoho z vojáků si dokonce dokázal potáhnout z cigarety, kterou následně spolkl. Uměl toho ale mnohem víc. Například se časem naučil dostat do společných sprch a ve chvílích, kdy byla voda k umývání kvůli omezenému množství pouze na příděl, se při samostatném zapínání vody a sprchování vojákům staral o perné chvíle. Přesto jim byl mazaný medvěd velkou oporou. Například při známé bitvě o Monte Cassino nosil přímo na frontě vojákům na zádech těžkou munici a střelné zbraně.

Mimo to měl čtyřnohý chlupatý voják slabost pro pivo, které pil přímo z láhve nebo pro pomeranče. Když byla v africkém Egyptě nouze, spokojil se s nápoji určenými pro lidi a vlastně i čímkoliv, co zrovna teklo. Když vojáci při nácviku házeli pomeranči, Wojtek se prý za nimi honil, aby je mohl ochutnat. Jedním z triků, jak vyděsit nepřítele, který medvěda jeho spolubojovníci naučili, byl úchop nepřátel za nohy. Stali se z nich tak snáz noví rekruti, kteří v dané pozici viseli vzhůru nohama a nabyli dojmu, že je medvěd roztrhá. Díky tomu se podrobili a přidali mezi vojáky.

Medvěd se stal brzy pro celou polskou divizi vojenským i národním hrdinou. Na projev vděku se armáda rozhodla, že nechá vyrobit odznaky s vyobrazeným medvědem nesoucím munici. Medvěd Wojtek se stal právoplatným registrovaným členem armády. Získal vlastní číslo, a dokonce hodnost desátníka. V polské armádě setrval jako její čestný člen a spolubojovník až do demobilizace ve Velké Británii, kam byla polská jednotka převelena. Ve skotském Glasgow si medvěda všichni rychle zamilovali, takže polsko-skotské družení mu společně s udělením hodnosti darovalo i jeho oblíbenou láhev s pivem.

Desátník medvěd Wojtek dožil v edinburské ZOO, kam byl po skončení války umístěn. Ředitel uzavřel dohodu s velitelem roty Antonim Chełkowským, že bez jeho výslovného souhlasu medvěda nikomu jinému nevydá a nebude ho nikam přemisťovat. V civilu chodili Wojtka navštěvovat jeho bývalý vojenští kolegové. Ti při svých návštěvách běžně nedbali na zákazy a pokyny ošetřovatelů, a za medvědem Wojtkem chodili přímo do výběhu. Podle svědectví vysloužilých veteránů medvěd své blízké přátele poznával a pozitivně reagoval také na jejich hlas.

V zoo voják, desátník 22. roty, medvěd Wojtek také dožil. Uhynul v roce 1963, když mu bylo 22 let. O úmrtí chlupatého hrdiny se britská veřejnost dozvěděla z rádií. V edinburských zahradách Princess Street Gardens v centru Edinburgu byla v listopadu v roce 2015 na medvědovu památku umístěna jeho bronzová socha. Příběh statečného zvířete inspiroval už mnoho autorů, filmařů i hudebníků. O jeho mimořádném netradičním životě bylo natočeno několik dokumentárních filmů, složeno několik písní i napsáno několik literárních děl. Jeho příběh dokazuje, že mohou zvířata a lidi fungovat sehraně a rovnocenně bok po boku ve všech možných situacích.

Zdroje: time.com, britannica.com, edencamp.co.uk/blog - heslo: Forgotten Friday: The bear soldier of the sekond world war, cs.wikipedia.org