Dvojí život komika Buriana: O dceru se zprvu moc nestaral, herecká milenka mu stopla kariéru

Celým jménem Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna v roce 1891 v Liberci do rodiny nadšeného divadelního ochotníka a krejčího Antonína a jeho ženy v domácnosti Marie. Burian se s rodiči v deseti letech přestěhoval do Prahy, kde se zrodila jeho láska k herectví, když s otcem navštěvoval divadelní představení.

Ten si však přál, aby se jeho syn stal spíš sportovcem, protože Vlasta měl talent hned na několik sportů najednou včetně tenisu, cyklistiky a fotbalu. V kopané byl úspěšný dokonce natolik, že se stal brankářem fotbalové Sparty. U sportu však dlouho nezůstal a přešel díky mimořádnému talentu k hereckému umění. I když byl pro mnoho lidí nepřehlédnutelným a legendárním bavičem, jeho soukromí už tak moc pozitivní nebylo. Podle některých byl dokonce sukničkář a bručoun.

Burian se postupně začínal prosazovat jako komik, když sem tam vstupoval na veřejnosti se svými vtipnými skeči. Kromě toho se ale brzy zamiloval do tanečnice Anny Emílie Pírkové. Z mladého vztahu vzešlo dítě, když bylo herci 21 let – dcera Emilka. Jenže její matka tanečnice o dceru nejevila velký zájem, protože dávala přednost práci a o moc lépe na tom v tomto ohledu nějaký čas nebyl ani Burian. Dceru proto dvojice, která se po víc jak třech letech rozešla, svěřila do péče Vlastových rodičů, kde zůstala až do osmi let.

Burian o dceru začal mít zájem až po ztrátě dalšího dítěte, které čekal se svou další ženou, manželkou Frantičkou Červenkovou, které však Burian říkal Nina. Ta totiž očekávaného potomka potratila a poté už nemohla mít děti. Podle některých právě tato situace mohla hrát velkou roli v tom, že Vlasta Burian začal projevovat lásku své první dceři Emilce, kterou si k sobě do prostorné vily v Dejvicích přestěhoval od svých rodičů.

Manželé Burianovi Emilku adoptovali a Vlasta Burian ji konečně začal zahrnovat otcovskou péčí. Také Františka o ni pečovala jako o vlastní. Herectví jí ale rozmluvil, protože odhadl, že v dceři nedřímá mnoho komického talentu, což se Emilce samotné jednou potvrdilo. Vystoupila totiž s otcem v rozhlase, ale její představení byl propadák. Namísto toho se proto stala úřednicí a s otcem udržovala dobré vztahy i jako dospělá. Bydlela stejně jako rodiče v Dejvicích a chodila je navštěvovat. Po svatbě se Emilce narodil syn Vlastimil.

Vlasta Burian byl tak trochu nepředvídatelný. Na jedné straně svou ženu poslouchal takřka na slovo, ta na něj hodně žárlila. Kontrolovala ho a chodila s ním skoro úplně všude. Nechyběla na žádném jeho vystoupení, a když se zpozdila, Burian na ni čekal, než začal hrát. Když byla nemocná, nechal jí údajně své vystoupení poslouchat alespoň po telefonu. Františka docházela dokonce i na natáčení všech Burianových dnes již legendárních snímků. Jenže kdo by čekal, že byl slavný umělec pouze oddaným manželem a podpantoflákem, ten je na omylu. Zároveň byl totiž do větru a prožil tajný milenecký vztah hned s několika hereckými kolegyněmi, na které jeho manželka tolik žárlila.

Mezi herečky, které byly zároveň Burianovými milenkami, patřila například Zita Kabátová nebo Lída Baarová. Právě vztah s druhou zmiňovanou umělkyní se Burianovi vymstil. Herec si svých vydělaných peněz a životu v přepychu užíval, jak se patří. Pořídil si novou vilu s bazénem, tenisovým kurtem, tělocvičnou, a dokonce vlastním najatým kuchařem v pražské Hanspaulce. Doma pak pořádal pro své slavné kolegy honosné večírky, kde jim byly servírovány ty nejdelikátnější pokrmy od nejlepšího prvorepublikového kuchaře Jaromíra Trejbala. Mezi nimi byla i Baarová, do níž se rozšafný Burian prý dokonce zamiloval a plánoval kvůli ní ukončit své manželství. To mu však překazila přímo jeho manželka Františka, která vše prozradila rodičům herečky. Ti už jí vztah s Burianem sami zakázali.

Jenže nerozvážný románek dvou nestálých umělců měl negativní dohru. Baarová se po válce dostala do hledáčku policistů kvůli jejím vztahům s nacisty. Jenže během vyslýchání si ze strachu nenechala nic pro sebe. Na známém komikovi tedy také nenechala nit suchou a mnohé na něj prozradila. Označila ho za kolaboranta, jenž udržoval i díky svým vyhlášeným zahradním slavnostem vztahy s Němci kvůli osobnímu prospěchářství. Po udání od Baarové šel Burian na tři měsíce do vězení, dostal zákaz vystupovat a byla mu vyměřena tučná pokuta. Herec tak nuceně odevzdal nejen milion korun, což byla na tehdejší dobu obrovská suma, ale i svou vilu a divadlo, které mu soudy zabavily.

Ačkoliv byl divácky velice oblíbený, pro svou povahu a soukromý život se stal Vlasta Burian terčem posměchu mnohých úspěšných kolegů i podřízených. „Přesvědčila jsem se, že je bezohledný a v podstatě velmi jednoduchý, až hloupý,“ pronesla Burianova herecká kolegyně Hana Vítová. V jeho divadle pod jeho vedením hrála tři roky.

Kromě nemravných návrhů si prý od svého divadelního šéfa vyslechla mnohé. Podle komika byli blázni památkáři a v Praze by prý nejraději místo honosných starších budov viděl mrakodrapy. Herecký kolega Jaroslav Marvan údajně kdysi zapšklému a nepříjemnému Burianovi řekl: „Slone!“, čímž vyjádřil komikovu proslulou bezohlednost a antipatii. A mnoho pozitivních slov pro herce neměli ani jinak velice oblíbení a přátelští Voskovec s Werichem. Po udání od Baarové a následném obvinění z udržování kontaktů s nacisty se mu posmívali ve své písni s názvem Kolaborant Burian.

I když mohl nadmíru talentovaný herec hrát alespoň v obecních sálech a menších restauračních zařízeních, nebylo to ono a začal se psychicky trápit. I do té doby jinak labilní a nestálý herec začal postupně přicházet o zdraví i sílu. Ke konci života měl problémy s chůzí, proto když hrál, už pouze seděl. 31. ledna 1962 ve věku nedožitých 71 let zemřel na plicní embolii, což neunesla jeho milující manželka. Utrápila se a zemřela o pouhých devět týdnů později, kdy byla nalezena mrtvá na hercově hrobě. Ten prý navštěvovala každý den, což bylo dalším důkazem její nezdolné oddanosti Burianovi.

Zdroje: vlasta.cz, dvojka.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, lifee.cz, blesk.cz, zeny.iprima.cz