Článek
V roce 1911 postihla Evropu, USA i Velkou Británii a další státy vedra, na která nebyla společnost dostatečně připravená. Vedro nemající v dané době obdoby působilo, že lidé omdlévali, propadali zoufalství ve snaze se za každou cenu ochladit a někteří lidé zemřeli v důsledku zásahu blesku, utonutí, úpalu, zdravotních problémů a v extrémních případech i ze šílenství, protože se vyskytly i případy sebevražd.
Přesnější měření měl Český hydrometeorologický ústav sice k dispozici až později, současní meteorologové ale i tak považují červenec a srpen roku 1911 za jedny z nejteplejších za 200 let.
Sucho trvalo už od jara
Nejen v Praze, ale i v dalších městech, kde postupně vysychaly řeky a další vodní toky, ubývalo stinných míst, kam si dojít pro osvěžení a kde se vykoupat. Jak uvádí například i web ternoviny.cz, to mělo své dopady na chování Pražanů a obyvatel měst tehdejšího bývalého Rakouska-Uherska. Nejen u zemědělců pak notnou dávku strachu vyvolávaly parní lokomotivy způsobující rozsáhlé požáry.
České země a celá monarchie Rakousko-Uhersko pociťovaly v roce 1911 následky suchého počasí už od jara. I když úroda rovnou neměla být nic moc, červenec a srpen daného roku všemu ještě nasadily korunu. Teplotní extrémy následovaly další výkyvy počasí jako silné bouřky a vichřice i ničivé kroupy. V kombinaci se suchem znamenaly téměř nulovou úrodu, jejíž sporé zbytky v létě ještě zasáhly ničivé požáry zažehnuté parními lokomotivami projíždějícími kolem polí. Jiskry létající okolo přistály ve vysušeném travním porostu nebo obilí a malér byl dokonán.
O těchto pro zemědělce i širokou veřejnost smutných událostech informoval tehdejší tisk. Běžný dopravní prostředek, jakým tehdy byly parní vlaky, přidělával rolníkům mnoho starostí. Opakovaně docházelo ke stovkám požárů polí, o čemž psal i tehdejší deník Národní politika.
Zásoby vody a jídla se tenčily, požáry nebylo čím hasit
Rok 1911 si vlivem extrémních proměn počasí vyžádal lidské životy. V Evropě panovala velmi nízká vlhkost vzduchu, takže se lidem dělalo špatně a někteří v důsledku přehřátí organismu zemřeli. Například v úterý 25. července roku 1911, jak psal časopis Národní politika, mělo být v Českých zemích a jejich hlavní pražské metropoli naměřeno 38 °C ve stínu a na slunci 46 °C. Celonárodní tisk tehdy informoval o prvních obětech:
„Zemřel slunečním úžehem. Z Plzně. (Původní zpráva). V poledne padl na Jikalce v Plzni stavební dělník 59letý Karel Fremund a vkrátku zemřel následkem slunečního úžehu…Tropická vedra občas vystřídaly divoké bouře, vichřice a krupobití… Blesk udeřil do zedníka. Z Kostelní Lhoty. Po děsném vedru, kdy teplo dosáhlo 37 stupňů Celsia ve stínu, snesla se prudká bouře. Blesk stíhal blesk a rachot neustával. Blesk sjel i do novostavby Na Pískách, kde zasáhl zedníka Kuchaře. Stav jeho je beznadějný. Několikrát udeřilo do mandelů na polích, které shořely. Hořelo i v sousedních vsích Pískové Lhotě a Klukách,“ zněly zprávy uvedené v tehdejších novinách citované magazínem Týden. Poničené byly v daném roce při bouřkách, kroupách a vichřicích mnohé domy a o úrodě se není třeba ani opět zmiňovat.
Veškeré plodiny tenkrát usychaly a některé shořely. Farmářům docházela píce a veškeré krmení pro zvířata. Ještě větší problém začal být se zásobami vody. Na některých vodních nádržích a tocích včetně Labe, Vltavy a Dunaje hladina vody značně klesala. Problémy se nevyhnuly ani domácnostem, které musely vodou šetřit, vyhráno neměli ani lidé s vlastními vrty a studnami, protože voda vysychala logicky i tam. Na Labi se zastavila lodní doprava, to stejné se týkalo i nejvodnatějšího úseku v Hřensku.
Požáry ze sucha nebylo třeba v Nivnici u Uherského Brodu pro nedostatek vodních zdrojů možné ani uhasit, oheň tam srovnal se zemí 20 stavení. Některé továrny v Praze musely kvůli nedostatku vody pozastavit svou výrobu, takže v konečném důsledku přicházeli lidé o výplaty.
Strojvůdci a topiči v práci trpěli
Jedno z nejméně záviděníhodných pracovních prostředí měli tenkrát strojvůdci a topiči v parních lokomotivách, na parnících a na dalších větších lodích. V urputně vysokých teplotách museli, aby stroje správně jeli, ještě topit pod kotel. Pohybovali se tak většinu své směny v nesnesitelném horku, které mohlo dosahovat přes 70 °C. Někteří z nich z toho doslova zešíleli a spáchali sebevraždu.
„Z Londýna, 3. srpna. Na parníku Thunderer zešílel horkem topič. Pravil k svému soudruhovi: Zblázním se horkem! A hned na to podřezal se břitvou.“ zněla tragická zpráva, jež údajně do Prahy došla telegrafem 3. srpna roku 1911.
A trápili se též pracovníci obsluhující parní lokomotivy v Českých zemích. „Slunce praží na stroj, který sám vydává nesnesitelný žár. Vzal jsem s sebou teploměr a pověsil jsem si jej na kabát. Ukazoval 72 stupňů Celsia. Dvěma topičům zaměstnaným na vlaku spustila se v poledních hodinách krev a u Zdic jeden klesl v bezvědomí následkem úžehu. Hrozné to útrapy při tak zodpovědné službě. A cestující ve vlaku ani netuší, v jakém jsou nebezpečí, kdyby náhodou sluneční úžeh postihl strojvůdce a topiče zároveň,“ vystihl tehdejší velmi rizikové podmínky cestování vlakem při nadměrně velkém vedru jeden z topičů v rozhovoru s redaktory.
Rvačky lidí ve frontách rozháněli policisté
Aby toho nebylo málo, ničemu příliš nepomáhaly probíhající stávky továren. V létě roku 1911 se kočí z české Zátkovy továrny na výrobu sodové vody rozhodli pro několikadenní stávku, která znamenala výpadek ve výrobě. Sodovky začal být nedostatek, což rozohnilo restauratéry, hospodské a další menší podnikatele, kteří se vydali své názory na přitěžující protest vykřičet nahlas před továrnu. Ve frontě se začali hlasitě dohadovat také mezi sebou, začali se dokonce prát o místa a rozezlený dav lidí museli opakovaně klidnit přivolaní četníci.
A rvačky probíhali i před branami koupališť, protože jejich kapacita byla omezená. O své místo na plovárně se ve frontách, které se tvořily extrémně dlouhé ve všech koutech monarchie s vodou vhodnou ke koupání, lidé mezi sebou rozhodli klidně poprat. Rozhánět takové bitky museli policisté.
I přes urputné snahy se s lístky zaručujícími osvěžení na každého nedostalo. Ti, kterých se to týkalo, se vydali hledat možnost ochlazení v řece. Byly bohužel zaznamenány i případy utonutí, jako byl případ 3 mladíků z Čech pracujících ve Vídni, kteří se tam 24. července roku 1911 při plavání v Dunaji utopili. Ve stejný den v této řece zahynulo dalších 5 lidí. V roce 1911 tak přibylo vlivem extrémních veder i tragických skonů obyvatel, kteří doplatili na koupání v přírodních vodách bez dozoru plavčíků.
Rekordy padaly i letos
Extrémní teploty a teplotní rekordy už padaly i v letošním roce. Sobota a neděle 27. a 28. června 2026 se zapsaly jako dosud nejteplejší dny, které u nás historicky nemají žádné obdoby. 27. června bylo v Doksanech nad Ohří naměřeno 40,6 stupňů Celsia, čímž byl překonán dosavadní teplotní rekord z Dobřichovic. Hned vzápětí, následující den byl nový nejvyšší výsledek opět pokořen. 28. června 2026 bylo v Doksanech nad Ohří naměřeno dosud neupřesněné rozmezí 41,9 °C. Jedná se o absolutní rekord v měření meteorologickou stanicí. V dějinách Česka ještě nikdy nevystoupaly ukazatele teploměrů tak vysoko.
