Článek
Mezi místa, kde reportér magazínu National Geographic objevil v roce 2005 nejdéle spokojeně žijící obyvatele se řadí italská Sardinie, řecký ostrov Ikaria, japonský ostrov Okinawa, poloostrov Nicoya na Kostarice a město Loma Linda, respektive místní komunita adventistů ve Spojených státech amerických v Kalifornii. Otázkou je, jakého mají všechny tyto lokality společného jmenovatele.
Rozdílný jazyk a kultura, přesto mají něco společného
Když hledal v roce 2005 Buettner oblasti s neobvyklým množstvím dlouho žijících vitálních lidí, které následně ve spolupráci s epidemiology a demografy označil za modré zóny, zaměřil se přitom na různá místa po celém světě, která se od sebe na první pohled v mnohém lišila. Většina z nich neměla zdánlivě téměř nic společného. Jejich obyvatelé mají odlišnou gastronomii, řeč, kulturu a někdy i náboženství. Tyto od sebe na první pohled na hony vzdálené společnosti však mají i hodně stejného. Hlavní klíč je v tom, jak přistupují k sobě a svému tělu.
Správný cirkadiánní rytmus
První zásadou, kterou mají všechny zmiňované komunity společnou, je to že respektují vlastní přirozené cirkadiánní rytmy. Pravidelný spánek podle světla a tmy bez škodlivých vlivů obrazovek a modrého světla umožňuje dle vědců lepší regeneraci, třídění myšlenek i funkci imunitního systému. A právě tím se vyznačují obyvatelé modrých zón, pro něž je krátký poobědový nebo dokonce náhodný denní šlofík samozřejmostí, ne čímkoliv výjimečným.
Na rozdíl od zbytku současné moderní společnosti se nejen lidé žijící v horské oblasti Barbagia na východním pobřeží Sardinie, která patří mezi první označenou modrou zónu, řídí potřebami vlastního těla. Jedí, když mají hlad a spí, když potřebují. V těchto místech už před redaktorem Buettnerem, jenž na výzkum navázal, studovali tajemství dobré kondice a velké množství stoletých a starších lidí vědci Gianni Pes a Dr. Michel Poulain.
Jak ukázal výzkum a potvrdily také odborné studie, klíčem je nejen pravidelný a přirozený spánek, ale záleží i na jeho optimálním množství. Výzkum prezentovaný v odborném časopise Sleep došel k závěru, že správná délka spánku je sedm až osm hodin denně. Kratší doba pod šest hodin, ale paradoxně ještě výrazněji delší doba devět až deset hodin, zvyšují riziko předčasného úmrtí. Zatímco spánek kratší než šest hodin o 13 %, spánek příliš dlouhý až o 30 %.
Tajemství tkví i ve vztazích
Další zásadou, které se drží nejen starší lidé v oblasti Ogligastra na Sardinii, ale stejně tak lidé v Řecku, Japonsku, v Kalifornii i na Kostarice, jsou prý dobré vztahy s okolím, které je udržují neustále v kondici. Lidé ve všech státech, kterých se výskyt neobvykle početné dlouhověkosti týká, se svěřují s tím, že vyhledávají kontakt s lidmi.
Kromě toho, že si udržují svou stálou partu přátel, se kterými mají společné zájmy, názory a pohled na svět, řada z nich nezakrněla a věnuje se i aktivní dobrovolnické činnosti nehledě na věk. Ten je pro tento typ lidí skutečně jenom číslo. Když je někde zabolí, dlouho nad tím nepřemýšlejí a snaží se tomu nepoddávat.
Někteří z těchto seniorů pomáhají ostatním, přičemž stále poznávají nové lidi a komunikují. Příběhy lidí z modrých zón jsou různé. Dalo by se však shrnout, že je spojuje možnost vyhnout se osamocení zkracujícímu život i podle názoru badatelů, a vitálními je činí i fakt, že jejich sociální bublina jim umožňuje cítit se přirozeně, dobře sami se sebou a nezakrnět. Zdravý neustálý pohyb nebo dobrovolná aktivita tedy bude určitě jedním z klíčů k dožití se vysokého věku.
Pravidelné každodenní rituály a zdravý jídelníček
Jak redaktor National Geographic potvrzuje, na všech místech, kterých se týká mimořádná délka dožití, narážel na jiné příběhy lidí, které spojovaly každodenní malé vlastní rituály. Jak lidé v obci Loma Linda v Kalifornii, kde se členové komunity adventistů dožívají v průměru o čtyři až deset let déle než běžní obyvatelé Kalifornie, tak i lidé v Japonsku či v Řecku mívají oblíbené činnosti, k nimž se neustále vrací. Například v případě Sardinie mohou nepochybně hrát roli dobré geny, z jejichž správného namíchání potomci lovců-sběračů z Iberského poloostrova dodnes profitují.
Vliv bude mít nepochybně i stravování, které zmiňovaným společnostem dává větší šanci se vyhnout vážným onemocněním a civilizačním chorobám. Pravidelné porce, hlídané, jednoduché složení jídelníčku založené převážně na vypěstované zelenině z vlastních zahrádek, ovoci a omezeném množství masa, přičemž někteří obyvatelé modrých zón například červené maso nekonzumují vůbec, jsou faktorem podporující zdraví a výbornou kondici seniorů starších sto let. V Japonsku se díky nízkokalorické stravě bohaté na živiny zahrnující především mořské řasy, zeleninu a ovoce pyšní průměrnou délkou dožití 82 let, což je jedna z nejdelších průměrných délek dožití světa.
Příběhy konkrétních jedinců žijících v modrých zónách, kde nejen ženy, ale i muži dosahují v nečekaném počtu více než sta let, se objevily v roce 2023 v dokumentu jménem Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón na televizní platformě Netflix. Ve čtyřdílné sérii se reportér Dan Buettner vydává do modrých zón a hledá, co mají jejich obyvatelé společné.
