Článek
Katetr do močové trubice
Prvním příkladem zcela nelítostné, ale především bolestivé středověké metody, je zavádění dlouhé kovové hadice, takzvaného katetru, až do močové trubice. Důvody, proč se lékaři k náročné metodě uchylovali, byly různé. Nejčastěji se tak snažili očistit močák od zánětů, a někdy dokonce od pohlavních chorob. Celý proces navíc mohl a nemusel být úspěšný. Pacienti mnohdy trpěli zbytečně, aniž by jim tento způsob léčby přinesl kýženou úlevu od problémů.
Upouštění krve a řezání
Starověcí lékaři věřili po vzoru Hippokrata a starověkého Řecka, že se lidské tělo skládá ze čtyř základních tekutin (hlen, žluč, černá žluč, krev). Aby byly všechny v rovnováze, domnívali se, že jim musejí čas od času trochu pomoci. Ve středověku se za jeden ze způsobů, jak zbavit tělo problémů a škodlivin, považovalo krveprolití. Dvě století před počátkem středověku tuto teorii pronesl lékař Galén z Pergamu, který tvrdil, že když pacientovi upustí trochu krve, může ho vyléčit, protože se tím vyrovnají všechny čtyři základní složky v těle. Metoda, při které se provede malý řez, aby člověku odteklo určité množství krve, se používala k léčbě celé řady nemocí včetně neštovic, mdlob či dny. Zajímavostí je, že lidé věřili tomu, že tímto způsobem změní i lidskou povahu, proto se používal i jako snaha napravit pokaženého člověka se špatným chováním nebo názory.
K provedení řezu se používaly speciální nástroje a někdy také pijavice. Nejčastěji se pacientovi řezalo do cév na krku, paží nebo předloktí. Metoda s upouštěním krve se překvapivě využívala až do 19. století a ve výjimečných případech se dochovala až do současnosti, i když ze zcela jiných důvodů. Upouštění krve se dnes ojediněle provádí například při onemocnění hemochromatózou (genetická porucha, při které se v těle hromadí železo) či polycytémií (přílišné nahuštění krve způsobené poruchou kmenové krvetvorné buňky).
Nebezpečné odstraňování šedého zákalu
Ve středověku se lidé museli potýkat s různými nemocemi zraku. Na rozdíl od dnešní doby se však k jejich léčbě používaly poněkud kontroverzní nebezpečné praktiky, ke kterým by se dnes už žádný oční lékař neuchýlil. Zejména v léčbě šedého zákalu lékaři neměli moc možností, jak pacientovi navrátit zpět ostrý zrak. Nejčastěji se zákal odstraňoval pomocí jehly nebo nože, což muselo být obzvláště nebezpečné a nepříjemné. Ještě před zákrokem středověký lékař na oko dýchnul a promasíroval ho, poté se teprve pustil do práce. Ostrým nástrojem pronikl přes rohovku až k zornici, kde se pokusil zkalenou čočku zatlačit hlouběji do oka.
Při bolesti hlavy díra
Netradiční byl také styl, jakým se středověcí léčitelé a ranhojiči potýkali s migrénami a bolestmi hlavy. Metodou zvanou trepanace se snažili vyřešit pacientovy bolesti hlavy, epilepsii či duševní choroby. Léčebný proces spočíval ve vyvrtání díry do hlavy prostřednictvím speciálního zařízení připomínajícího vývrtku, který měl ulevit od nahromaděného tlaku a bolesti. Aby toho nebylo málo, celá procedura většinou probíhala u nemocného doma a bez jakékoliv lokální nebo celkové anestezie nebo léků na bolest. I přesto, že je to možná poněkud nečekané, hodně lidí tento zákrok přežilo, a to dokonce bez vzniku zánětu nebo infekce. I když se v současnosti trepanace také využívá, její provedení a příčiny jsou už zcela jiné.
Léčebný kanibalismus?
Lidé ve středověku nebyli zdaleka tak soucitní, citliví a vřelí, jako je tomu dnes. Někteří dokonce věřili, že se mohou léčit konzumací částí lidského těla. Z těchto důvodů se nezřídka kdy uchylovali k nelítostnému kanibalismu. K léčbě se hojně využívala například lidská krev, kterou středověcí léčitelé předepisovali například na epilepsii, migrény, potíže se zrakem, vředy a další. Na dnu a epilepsii se pacientům podával také olej vyrobený z lidských kostí.
Bohatí Egypťané používali k léčebným účelům části těl mumií. Jako levnější řešení se ale nabízela účast na popravě živé oběti. Lidé chytali sršící krev do džbánů, hrnečků a ručníků. Mnozí středověcí lidé totiž věřili, že konzumace částí lidského těla podpoří jejich vitalitu, mladistvost a energii, protože v nich může zanechat kus lidské duše. Tyto děsivé praktiky byly ve středověku natolik časté, že se k nim uchylovali i mnozí panovníci z historie jako třeba proslulá Alžběta Báthory.
Zdroje: guavahealth.com, en.wikipedia.org, historyextra.com
