Článek
Manipulace a lživá tvrzení
Oblíbená kriminální série případů majora Zemana, který se po pobytu v koncentračním táboře rozhodne přidat k StB, aby mohl pomáhat chránit veřejnou bezpečnost a chytat zločince, je plná notně upravených polopravd a lživých tvrzení z historie. Seriál ze 70. let ve skutečnosti namísto kriminálních zápletek divákům nabízí především svůj vlastní politicky motivovaný náhled na dějiny a prostřednictvím děje s nimi manipuluje, jak nedávno potvrdili také odborníci.
Když se pozorně podíváte na jednotlivé díly, postavy a děj, možná vám teprve začnou připadat některé výroky hrdinů přinejmenším „podezřelé“. Není divu, že herec Vladimír Brabec, který v kriminálce ztvárnil hlavní roli vyšetřovatele majora Zemana, svého angažmá nakonec trpce litoval.
„Navenek se tváří jako shluk kriminálních případů, který popisuje údajnou situaci v Československu po roce 1945. Fakticky to ale byl vykonstruovaný seriál, vytvořený na zakázku bezpečnostních orgánů, tak aby do podvědomí diváků dostal komunistickou propagandu,“ vyjádřil se k ovlivňování příznivců kriminálního žánru na první pohled pouze obyčejnými televizními napínavými krimi příběhy náměstek ředitele Ústavu pro pro studium totalitních režimů Kamil Nedvědický v pořadu ČT24 s názvem 90’. Problematikou celého pořadu se Kamil Nedvědický podrobně zabýval společně s dalšími odborníky během vědeckých přednášek, kde přináší mnoho důkazů.
Mezi znaky, kterých si nelze nevšimnout, patří třeba charakteristika a povahové rysy některých postav zobrazených v seriálu. Jako nebezpeční zločinci a nepřátelé režimu, a tím celého Československa, jsou ve snímku vykreslováni komunisty šikanovaní sedláci, podnikatelé, přistěhovalci, ale také věřící a národnostní menšiny. Zkrátka každý, kdo se tehdejším totalitním pohlavárům nehodil ani v reálu.
Pravidelné zásahy do scénáře
Seriál 30 případů majora Zemana nebyl jen sérií, na kterou by komunisté dohlíželi. Byl přímo komunistickým propagandistickým projektem na zakázku s bezprostředními zásahy a výmysly stranických příslušníků. V televizním vysílání dostával výhodný čas a prostor, navíc mu popularitu zajistil i fakt, že mezi jinými detektivkami díky tomu téměř neměl konkurenci.
Straníci dohlíželi na celý scénář, jednotlivé výroky postav, jejich charakter a vyznění. Všichni ti, kteří měli být dle jejich přání prezentováni výhradně negativně jako ryzí zločinci, nesměli mít žádné náznaky pozitivního chování. Na každý díl se komunisté zaměřovali zvlášť, četli podrobně scénář, určovali, co v seriálu být nesmí, co v něm může zůstat nebo co je v něm nutné změnit nebo vystřihnout.
Jako výrazný příklad manipulace s výkladem československých dějin, která se postupně prolíná do všech dílů kriminálních případů lze uvést Pražské jaro. V seriálu jsou události Pražského jara prezentovány jako vyvrcholení spiknutí Západu a jeho tajných západních agentů. Málo známá je i skutečnost, že se v duchu normalizace měl nést i celý poslední díl seriálu, jenž měl nést název Lišky mění srst. Scénář a název dílu ale tvůrci na poslední chvíli změnili.
Hlavní aktér hleděl na honorář
Říkáte si, jak to měl s vnímáním komunistického seriálu herec hlavní postavy majora Jana Zemana Vladimír Brabec? Proč na takovou nabídku člověk, který sám poněkud překvapivě nikdy nevstoupil do strany, vůbec kývnul? Z pozdějšího vyjádření umělce, který je kvůli natáčení propagandistického snímku pro většinu lidí už navždy silně spjatý nejen se seriálem jako takovým, ale právě i přímo s komunistickým režimem, vyplývá, že zpočátku moc nevěděl, do čeho jde.
Roli však hrála také ekonomická stránka a šance na velké kariérní uplatnění. Brabec měl díky tomu smlouvu na několik let, vliv na jeho souhlas s natáčení měl zajisté také štědrý plat, který byl na tehdejší poměry nadstandardní. Za 6 let práce na seriálu vydělal cca 600 tisíc korun a to bylo tehdy opravdu hodně.
I přes pohádkový honorář nakonec seriálový major Zeman svého angažmá v seriálu litoval. Role mu totiž nakonec ve světě filmu zavřela mnoho dalších dveří a rozhodně mu nepřidala ani na jeho pověsti. Během vysílání začal nehledě na to, že nebyl ve straně, nespolupracoval s StB ani nepodepsal Antichartu, platit za politicky motivovaného umělce, což on sám přitom nikdy nepotvrdil.
„Major Zeman mě jako herce zničil, protože jsem už nedostával jiné úkoly. Měli mě zaškatulkovaného jako Zemana, bylo to jako cejch na čele!“ litoval později seriálový kriminalista jedné ze svých největších rolí ve své knize s názvem Měl jsem štěstí z roku 2014. Uplatnění potom nacházel především v pohádkách. Zazářil například jako král ve známých pohádkách Z pekla štěstí a Z pekla štěstí 2.
