Deníček kotěte mainské mývalí: Dejte si sítě na okna včas

Když jsem byla malá, byla zima, takže panička měla balkon zavřenej v režimu „skleník“. To se mi líbilo, mohla jsem pozorovat, co se děje, hezky přes sklo a tak moc mi nemrznuly fousky. Hezky u toho stávám na zadních. Panička někdy říká, že si omylem koupila surikatu. To mě pěkně štve, jsem o dost hezčí než nějaká surikata.

No ale k věci. Přišlo teplo a panička balkon otevřela. Si asi myslela, že na to zábradlí nevyskočím, když odstaví židle, nebo co. To se mi ale brzy povedlo dost hladce. Začala mi říkat ošklivý věci jako „nesmíš“ a podobně, a pořád tam byla se mnou a začala mluvit o tom, že tam dá nějaký sítě nebo co. A pak mě tam přestala pouštět úplně. Vyskočila jsem si totiž zase na zábradlí vočíhnout jednoho obzvláště otravnýho kosáka, co už chtěl ke mně domů se svou babou přijít na druhou realitní prohlídku. A to se přepočítal, tady bydlím já a ne žádnej pták.

Ale paničce to moje pochodování a posedávání po zábradlí nějak dost vadilo, že prej jednou po tom ptákovi skočím a spadnu. Už dokonce i koupila ty sítě a tak. Jako smilovala jsem se nad tím a dokonce jsem jí to pomohla vyměřit - jak vidíte na fotce. Ale byla mi pořád za zadkem a to mě štvalo. No a pak přišla moje chvíle. Potřebovala vyvětrat a protože má na straně balkonu ještě takový ty starý vokna, co se vytáčej do vrtule, nemohla mě štvát ventilačkama jako na druhý straně. Nedávala chvíli pozor, proklouzla jsem jí, ani si nevšimla. To se dost směju, že si myslela, že už mě těch pár dnů uhlídá. Chtěla jsem se ještě naposledy projít po zábradlí, protože o víkendu už to mělo bejt se sítí, si budu připadat jako v arestu.

No, a pak to celý nějak nevyšlo, to uznávám. Chtěla jsem posvačit vosu, co letěla kolem, a najedou jsem byla dole na trávníku. Dost jsem se lekla. Dvojnožci nahoře spustili povyk, že o nich vědělo celý sídliště. Panička normálně měla takový výčitky, že mi jí bylo až líto. Nacpali mě do přepravky a zase jsme jeli do tý nemocnice, kde mě už doktor rozčiloval jednou. Tentokrát na mě svítili, prej že jako na kosti, a jezdili mi po břichu takovým studeným, mačkali mi naraženej zadek a chtěli, ať chodím sem a tam a takový blbosti. Vypadali, že budou eště chtít, ať jim tam zatancuju nebo co. A k dovršení všeho mi pak zase dali injekci jako minule, ale uznávám, že mě pak naražený tlapky přestaly bolet. Prej že jsem v pořádku. Paničce se dost ulevilo a to jako chápu, je to její chyba. Normálně jí to klidně vytmavte. Ale musím se jí trochu zastat - už tam ta síť je. Je to normálně pěkně vošklivý, ale víte co, nevěřila bych že to řeknu, ale dejte si je tam taky, pokud taky bydlíte u svý kočky. A vůbec jako nečekejte na nějaký jaro, jo, a nebo si nemyslete, že to uhlídáte. Tydlencty nemocnice jsou dost divný místa. Já doufám, že tam už muset nebudu.