Článek
Tenhle zážitek byl z řad těch opravdu neopakovatelných. Najít v dnešní době malý proužek divočiny mezi mišeliskou restaurací a nejslavnějším mostem střední Evropy, odparkovat z něj kamarádovu lodičku a vydat se na plavbu historickým centrem byla prostě paráda. A navíc, naprosto legální. Kanoe totiž na řeku smí, pokud dodrží pravidla lodního provozu.
Nejdřív čekáme na kamaráda u sochy Bruncvíka a zkoumáme z dlouhé chvíle pojivo mezi kamennými bloky: k našemu překvapení je ve spárách břidlice. Ale to už kamarád přichází s pádly a malým lodním pytlem. Začínáme skutečně prodíráním se malým kouskem země nikoho. Přebalujeme si nejdůležitější věci a po troše váhání necháváme zbytek, jako kabelku a bundy, na místě. Sem nikdo nepůjde. Trochu klasický chaos při nastupování dvou sice zkušených, ale nesehraných vodáků, taky protože jsme oblečeni spíše městsky a nechceme si namočit boty, a lehký šok, jak moc jsme zpohodlněli za ta desetiletí na plastových ohavnostech z půjčoven. Laminátka se houpe znatelně víc a chvilinku nám trvá, než uvolníme bedra, chytíme balanc a pádlovací rytmus. Tohle chce cit pro rovnováhu, pohyblivost a perfektní koordinaci pohybů. A já, která sedávám poslední desítky let vždy vzadu na kormidlu, konečně přestávám „kormidlovat zepředu“ a začnu důvěřovat tomu, co sedí za mnou. Nejvíc člověka rozhodí vlny od opravdu velkého parníku, ale po chvíli si zvykáme.
No a po krátkém cvičném oblouku pod oblouky, ve kterých prý už zase vejce nejsou (ještě si zřetelně pamatuji rok 2008, kdy přišlo potvrzení, že ano, ale později se ukázalo, že nález albuminu byl víceméně náhodný), už jsme dostatečně stabilní a sehraní na to, vyrazit rovnou do Čertovky. A to vám je paráda. Jen je potřeba nepřekážet turistickým loďkám - v nejužším místě je to trochu natěsno. Jsme napláclí na kamenném hrazení, držíme se vším, co máme, ale stejně nás proud, který se dere zpod lodi, projíždějící doslova pár desítek centimetrů od našeho boku, hodně táhne. Kormidelník většího plavidla je ale v pohodě, děkovně nám mává, jakože jsme uhnuli dobře, a tak je snad vše v pořádku. Teda, jedna věc v pořádku není: měl by si dojít na STK a na emise. Podle strašlivého smradu by podle mého názoru nemohl projít.
Na Čertovce
Fotíme se, a už jedeme dál. Naším cílem krátké vyjížďky je Štvanice. Držíme se levého břehu, proplouváme pod mosty a kolem velkých lodí a parníků. Lidé na nás křičí, mávají, samé ahoooj, a taky dotazy, jestli se dá kanoe půjčit v okolí. Ty musíme zklamat. Vidíme několik velkých ryb a potkáváme také mladého svalovce, který z více než třímetrové výšky předvádí epesní skoky do v tom místě naštěstí hluboké vody. Mimochodem, do Vltavy bych dnes klidně vlezla. Voda je proti osmdesátým létům nesrovnatelně čistší – dlouhodobá měření skutečně ukazují výrazný pokles klasického znečištění, zejména od druhé poloviny osmdesátých let. To samozřejmě ještě neznamená, že je Vltava v centru Prahy oficiálním koupalištěm. Otočit se v ní s kanoí by ale fajn nebylo už z úplně jiného důvodu. Večer rychle chladne a žádný plán B nemáme. Na zpáteční cestě si dáváme krátké fotozastavení pod Štefánikovým mostem. Fotíme, světlo nám neuvěřitelně přeje. A pak už jen se opatrně vylodit, zamknout lodičku a vypravit se tak jak jsme, tedy v městském ohozu, s pádly a loďákem v největším večerním provozu po Karlově mostě, předat vybavení do nejmenovaného podniku. Zde završujeme drinkem pro našeho hostitele i nás a napůl už plánujeme cestu do Hamburku. Technicky vzato by jí v cestě nemělo stát vůbec nic.
Vodáky v centru
Smí se opravdu na vlastní kánoi centrem Prahy?
Ano. Vltava v centru Prahy není vyhrazena výletním parníkům ani organizovaným vodáckým akcím. Kanoe patří mezi malá plavidla a obecný zákaz individuální plavby pod Karlovým mostem ani v centru Prahy neexistuje. Ostatně sama Státní plavební správa při mimořádných akcích běžnou „průběžnou plavbu“ v tomto úseku zvlášť omezuje nebo zastavuje a ve svých opatřeních výslovně počítá také s malými plavidly.
A co Čertovka? Ani ta není pouze trasou turistických loděk. Také zde probíhá plavební provoz. Když jej bylo letos potřeba na krátkou dobu zastavit kvůli plavecké části Malostranského triatlonu, Státní plavební správa vydala pro konkrétní čas zákaz proplutí. Před cestou je proto rozumné zkontrolovat aktuální opatření a plavební značení.
Kanoista se musí chovat jako účastník plavebního provozu. Musí respektovat plavební značení, světelné a zvukové signály a nesmí ohrožovat bezpečnost ani plynulost provozu. V centru Prahy je navíc nutné počítat s velkými osobními loděmi, jejich omezenými možnostmi manévrování a vlnami, které za nimi zůstávají.
A plavební komory? I kanoe se proplavují. Provozní režim se ale u jednotlivých komor liší. Smíchovská komora je v roce 2026 standardně v provozu od 7:00 do 22:30 a zveřejněné podmínky výslovně počítají s malými plavidly. U Mánesovy komory je potřeba proplavení předem projednat; ve všední den nejméně hodinu dopředu se Smíchovskou plavební komorou. Před delší cestou Prahou se proto vyplatí provozní dobu konkrétních komor ověřit a obsluze zavolat. Což bych já osobně udělala pokaždé, přeci jen jistota je jistota.
A drink až po návratu. Praha leží na sledované vodní cestě, takže zde neplatí výjimka, která za určitých podmínek připouští u vůdce bezmotorového malého plavidla na některých jiných vodách méně než 0,5 promile. Vůdce kánoe v Praze by tedy měl pádlovat střízlivý.
