Článek
Já odpovím rovnou - nepotřebujeme. Ale z nějakého důvodu nás to láká. Chceme vědět, co dělá zrovna ten náš oblíbenec, s kým chodí a jak se vyvíjí jeho vztah. Jenže jde o to, jestli nás to zajímá z čisté zvědavosti, upřímného zájmu anebo z prosté škodolibosti. A právě ta škodolibost a zvědavost je to, na co bulvár sází. To je hnací motor bulvárních plátků. Z toho oni těží. A moc dobře vědí, že si na jejich článek kIikne i ten, kdo jim chce za to jen vynadat. Jak jsou malí, nízcí a nemorální. S tím se počítá. A kliky se jen hrnou a o to jde.
Ale všeho do času. Jsou celebrity, které si to nenechají líbit, soudí se a vyhrají. Jsou samozřejmě i tací, co s bulvárem spolupracují, sami zavolají a nahlásí, kde budou, anebo práskají na sebe navzájem. Aby nějak eliminovaly konkurenci. Dalším důvodem je závist. Když má někdo úspěch a pak se mu něco nepovede, udělá nějaký společenský přešlap, máme radost, protože si řekneme: „Hele on/ona není tak dokonalý/á.“ A tím se nám vlastně tak trochu přiblíží a jakoby se s ním ztotožníme. Někdy to ani není v tom zlém úmyslu. Třeba se někdo zraní, tak hned píšeme, že to se nám kdysi stalo také. Takže někdy se i ona senzacechtivá snaha obrátí proti nim a výsledný efekt je úplně jiný, než zamýšleli. Ale co. I tak mají své kliky.
Dnes je to díky snadnému a hlavně rychlému uveřejnění o dost snazší někoho pomluvit či úplně potopit. Už se nemusí čekat, až článek vyjde a ztratit tak několik drahocenných hodin. Dříve vycházely pouze v papírové formě a když si ho někdo koupil, přečetl, poklábosil s ostatními, co zase ta nebo ten vyvedl/a na večírku a časopis šel do sběru, do kamen anebo na podpal k opékání buřtů. Jo, obzvlášť Blesk dobře hořel. Ale teď stačí napsat nějaký výmysl a ihned vložit v elektronické podobě, kde se s možností sdílet šíří dál do online prostoru na sociálních sítích a může tak nadělat ještě více škody. K tomu je umožněna i diskuze, kde se poté objevují komentáře „na úrovni“ i od těch, které by jinak nenapadlo se k danému interpretovi vyjadřovat, pokud by onen zcela zbytečný článek nevyšel. Hodnotí pak jejich vzhled, případnou sexuální orientaci, vzpomínají na jejich minulost, kdy se jim třeba něco nepovedlo, jak se zachovali a přitom to ani nemusí být pravda. Tím však „pracují“ pro ty bulvární novináře. Čím více kliků, sdílení a příspěvků v diskuzích, tím lépe pro ně. Finančně.
Jenže zapomínají, že jaký mají dosah oni, tak ho mají už i známé osobnosti. Tím, že si vytvoří svůj profil na sociálních sítích se mohou rychle i celkem účinně bránit a taktéž své vyjádření šířit dál za pomoci svých fanoušků. Takže síly jsou nyní vyrovnané. A poté může nastat i podání žaloby. A já to schvaluji. Ať se celebrity brání! Ať si nenechají nic líbit a vytvoří tak precedent, aby si ostatní bulvární hyeny daly pozor. I když je to někdy na dlouho. Ale mají prostředky, mají na to lidi. Šance vyhrát je na jejich straně. Tak proč to nechávat být? Aby si nějaká vlčí švadlena a jí podobní bez pardonu psali, co chtějí za účelem snadného zisku? Proč?
Ono by bylo vůbec zajímavé, kdyby se někdo začal šťourat v soukromí těch, co tyto články vytváří. Jak by se jim to líbilo. Takový bulvární novinář píšící o bulvárních novinářích. Možná bychom se nestačili divit a jejich soukromí by bylo mnohonásobně zajímavější, než oněch celebrit. Jenže to se nestane. Protože ruka ruku myje. A neměli by si od koho navzájem kopírovat své výplody. A hlavně jako lidé nejsou ničím zajímaví a v umělecké sféře nic neznamenají.
Dalším takovým fenoménem, nebo spíše metodou, jak stvořit článek je, že prostě zkopírují, co známá osobnost napíše na svém profilu. Ono je to většinou v informačním duchu, žádná senzace. A je to pro fanoušky. Ne pro novináře. Píšou hlavně o své práci. Jenže oni tu senzaci potřebují. Takže vymyslí zavádějící nadpis s velkými písmeny, zkopírují, co dotyční napsali, mírně upraví dle svého, ukradnou z profilu fotky, s nějakým svolením zda je mohou použít se nijak neobtěžují a článek je na světě. Co na tom, že je to třeba jen jeden odstavec a informační hodnota se rovná té, co bylo na jejich profilu, kde si to lze přečíst a taktéž i tam prodiskutovat.
Dříve alespoň tito „novináři“ museli zvednout zadek, jít otravovat, vnucovat se, podplácet, vyslat paparazzi, šmírovat nebo skočit přes zeď. Ale dnes? Stačí jen Ctrl+C a Ctrl+V a mají hotovo. Bez větší námahy, takřka bez práce. Nějaká fakta, že třeba ten má dítě s tou, ale redaktorka ho přisoudí jiné bývalé partnerce, s tím se netřeba zaobírat. Ten článek byl nakonec stažen, ale pak se objevil jinde, u jiného vydavatele a od jiného novináře. Slovo od slova. Ale již se správně přisouzeným dítětem. Pravidla českého pravopisu mnohdy taktéž krvací. Alespoň se tak přiblíží svým čtenářům, kteří v tom také plavou. Nějaké i, y se v tom ztratí, hlavně, když jsou kliky a reklamy jim vydělávají. Jak jim, tak redakci. Šéfredaktor je nadšen.
Bohužel, sytém je takto nastaven a morálka a slušnost v něm nemá místo. Lidskost se v této branži nenosí. Prim hraje povrchnost a dravost poháněná závistí a vidinou rychlého výdělku. Já bych to shrnula asi tako: Jak se říká, ne, že kdo nic neumí, ten učí, ale:
Kdo nic nedokázal, ten dělá bulvár.
