Ocean Ramsey: žena, která plave se žraloky a bojuje za jejich ochranu

Ocean Ramsey (jak příhodné jméno) je americká ochránkyně přírody, freediverka, instruktorka potápění, výzkumná potápěčka, podvodní fotografka a kameramanka, ale především žena, která zbořila mýtus o tom, že žraloci jsou krvelačné příšery a rozhodla se to udělat velmi odvážným způsobem: Plavat zcela volně v jejich blízkosti i přímo s nimi a ukázat nám to.

Po více než dvě desetiletí se věnuje ochraně moří konkrétně žraloků, mořských ekosystémů a inspiraci globálních změn, psaní knih, natáčení dokumentů, výzkumu, vzdělávání a reformy politiky. Její práce přímo ovlivnila miliony lidí a nespočet mořských životů.

Narodila se v Oahu na Havaji v roce 1987. Jako dítě byla spíše tichá, milovala pobyt venku, v oceánu a se zvířaty. Již od útlého věku prozkoumávala vody Havaje, potápěla se, surfovala a trávila nespočet hodin na palubě lodi se svou rodinou. Nacházela klid při pozorování divoké zvěře a péči o domácí mazlíčky.

Její rodiče měli velice vřelý vztah k přírodě a věřili, že každý druh si zaslouží respekt. Jejich domov tak byl naplněn nejen zvířaty, ale i atmosférou obdivu nad přírodním světem, který si zaslouží spíše zvědavost a respekt než kontrolu a strach.

V jejich domově se také odrážela jejich celoživotní láska k oceánu. Podmořský svět jí od té chvíle fascinoval a toužila ho pozorovat. Poslouchat vlny, které se lámou na pobřeží. Slyšet praskající zvuky zdravého korálového útesu. Uslyšet delfíny dýchat. Zachytit, když se písně keporkaků ozývají modrou vodou.

Velmi dbala na jemné způsoby komunikace zvířat, a to dávno předtím, než pochopila vědu o chování zvířat nebo znala slovo etologie. Tiše studovala jejich řeč těla, pohyb a sociální interakce. Vědomě se nesnažila stát pozorovatelem a cítila se tak přirozeně. Zjistila, že pokud zůstane klidná, trpělivá a pozorná, mnoho zvířat bude jednoduše pokračovat ve svém životě. Začínala tak praktikovat to, co se později stalo základem jejího přístupu ke studiu chování zvířat: Pečlivé pozorování před zásahem.

První žralok

Bylo jí osm let, když viděla svého prvního žraloka.

Stalo se to blízko břehu v jasném ránu. Hladina byla neobyčejně klidná a sluneční světlo pronikalo skrz ni v jemných paprscích. Vznášela se v necelých deseti stopách vody, naprosto uvolněně, když si všimla ladné siluety, která tiše klouzala po písčitém dně pod ní. Byl to žralok a nechoval se nijak agresivně. Jednoduše se pohyboval svým přirozeným prostředím s nenucenou elegancí, která okamžitě upoutala její pozornost.

Zatímco se nad ním vznášela, slyšela jemný šum vln tříštících se na nedalekém pobřeží. Byla jím zcela uchvácena. Na okamžik si nebyla jistá, co má dělat. Plavat zpátky ke břehu? Anebo ho následovat? Zvědavost nakonec zvítězila. Začala ho z uctivé vzdálenosti sledovat, pohybovala se pomalu a tiše, aby ho nevyplašila. Nesnažila se se žralokem komunikovat. Jen ho chtěla o něco déle pozorovat a čím víc se na něj dívala, tím víc ji fascinoval. Jeho pohyby byly pozoruhodné. Každý obrat byl rozvážný a plynulý. Působil dokonale přizpůsobený svému prostředí a k pohybu vodou nepotřeboval téměř žádné viditelné úsilí. Vyzařovala z něj jistota a klid. Namísto strachu cítila respekt. Dívala se na vysoce specializovaného predátora žijícího si svůj život.

Toto první setkání v ní zanechalo dojem, který nikdy nevyprchal.

Kruté zjištění

Její láska ke žralokům přirozeně rostla a jak se hlouběji ponořovala do jejich světa, dozvěděla se něco, co jí otřáslo:

Lidé se žraloků nejen bojí. Ale zabíjejí je v nepředstavitelném měřítku. Když se poprvé dozvěděla o žraločích ploutvích, které žralokům lidé odstraňují kvůli polévce, která slouží jen jako symbol společenského postavení a luxusu, nechápala to. Ta myšlenka se jí zdála tak iracionální: Proč by někdo odstraňoval jen žraločí ploutve? A promarnil tak zbytek zvířete? A hlavně proč způsobit tuto úroveň utrpení? Mnohým odstranili ploutve, dokud byli ještě naživu a poté je vhodili zpět do oceánu, kde tak byli neschopni plavat a udusili se, vykrváceli nebo se sami stali kořistí. Nebylo to jen kruté. Bylo to ekologicky zničující.

Obhájce žraloků

V průběhu let, kdy viděla, jak jsou žraloci zabíjeni – ze strachu, pro sport, pro trofeje, pro rybářské turnaje, pro polévku, pro jaterní olej, pro suvenýry se rozhodla je bránit. Nechtěla se stát řečníkem, poskytovat rozhovory, mluvit na pódiích, psát knihy nebo vystupovat v dokumentech. Měla jiný sen: Chtěla prostě jen trávit čas v přírodě. Žraloci ale potřebovali obhájce.

Na rozdíl od delfínů, velryb, mořských želv, slonů nebo mnoha dalších nádherných zvířat měli žraloci jen velmi málo lidí, kteří byli ochotni je veřejně bránit. O žralocích nikdo neříkal nic pozitivního. Nikdo nepomáhal lidem pochopit jejich chování způsobem, který by snížil strach z těchto zvířat. Nikdo nevysvětloval, že žraloci jsou pro zdravé oceány neuvěřitelně důležití.

Žraloci ji tak pomalu vytáhli z její ulity a dali jí důvod použít její hlas. A tak začala mluvit.

Seznámení s Juanem

Ocean Ramsey a Juan Olipant se poznali v roce 2006. Ocean učila potápění a v té době brala své přátele na plavání se žraloky. Kapitánem lodi, která je k nim vozila byl Juan. A slyšela, jak s lidmi na palubě mluví o žralocích. Popisoval je jako inteligentní vrcholové predátory, kteří si zaslouží spíše pochopení než strach. Po celá léta se cítila téměř sama, když veřejně mluvila o žralocích pozitivně. A najednou slyšela někoho jiného, jak nezávisle sdílí stejný pohled.

Stejné hodnoty

Avšak dávno předtím, než se potkali, se žraloci stali centrem jejich životů. Tiše utvářeli jejich rozhodnutí a ovlivňovali jejich kariéru. Jako by jejich cesty běžely celou dobu rovnoběžně a čekaly na správný okamžik, kdy se protnou. Setkání jeden druhému jednoduše umožnilo, aby se tyto dvě cesty staly jednou.

Stejně jako Ocean i Juan vyrostl hluboce spojený s oceánem. Strávil roky surfováním, potápěním, rybařením, prací na lodích a vývojem skutečného respektu k moři a divoké zvěři.

Oba věřili, že si žraloci zaslouží obhájce ne proto, že jsou neškodní nebo dokonalí, ale proto, že jsou hluboce nepochopeni, ekologicky zásadní a stále více ohroženi. Že divoká zvěř si zaslouží respekt. Že zvědavost je mocnější než strach a že ochrana začíná pochopením.

Tyto sdílené hodnoty se staly základem všeho, co nakonec společně vybudovali.

V roce 2019 se vzali.

Snaha změnit budoucnost žraloků

Než se potkali, každý z nich už přiváděl přátele, spolupracovníky, rodinné příslušníky a každého, kdo byl ochoten jim důvěřovat a jít do oceánu, aby zažil žraloky v jejich přirozeném prostředí. A znovu a znovu zaznamenávali stejný vzorec:

Lidé, kteří celý život strávili strachem ze žraloků se vynořili z uctivého a pečlivě vedeného setkání, které je vidí úplně jinak. Strach se začal rozpouštět a své místo zaujala zvědavost. Teprve pak skutečně začaly rozhovory o ochraně. A lidé měnili názor ne proto, že by jim vnucovali svůj pohled nebo je přemohli vědeckými fakty, ale proto, že zažili něco hluboce osobního: Podívali se do oka zvířeti, kterého se báli celý život. A našli krásné a inteligentní zvíře. Potvrdilo se to, čemu už oba dávno věřili:

Vzdělání se stává dramaticky silnější, když ho doprovází osobní zkušenost.

Fakta mohou změnit názor, ale smysluplné zážitky často mění srdce.

Tato jednoduchá realizace se nakonec stala jednou z hlavních filozofií One Ocean Diving nabízející výzkum a ochranu přírody na Havaji.

A to:

Chránit žraloky. Pomáhat lidem. Posílení vztahu mezi oběma. To byl vždy cíl.

Začali se spolu každý den potápět…

Dlouho určovali oblasti, kde mohou žraloky zaručeně vidět. Byly to doslova tisíce ponorů. Od jednoho ročního období k druhému. Zaznamenali souřadnice, když viděli žraloka, jaký druh a kolik kusů. A nacházeli jich stále více až nakonec našli téměř dokonalé místo.

Rozhodli se potápět bez klece.

Chtěli světu dokázat, že to nejsou příšery.

Zdokonalování ve volném potápění

Ocean zjistila, že čím déle tam zůstávala, tím více se k ní chovají jako k jinému žralokovi, ale každých pár minut se musela nadechnout. Začínala tedy víc zadržovat dech, aby s nimi mohla být déle. Nyní dokáže zadržet dech na 6 minut a 45 sekund a potopit se až do hloubky 60 metrů. Pak teprve mohla sledovat, jak spolu komunikují a tehdy viděla jejich řeč a komunikaci: Žraloci neplavou náhodně. Existuje spousta vzorů. Byly to vzorce společenské hierarchie. Následování nebo převzetí. Zachycení nebo blokování. Paralelní plavání, kdy dva žraloci plavou vedle sebe a zkoumají se. Vyšší pozici většinou zaujme větší žralok. Nebo se občas otočí na člověka, který s nimi plave a jako by mu říkal: „Tohle nedělej!“ Spouští prsní ploutve dolů a tím zastrašuje. Vnímala, že když je napjatá, nervózní, nebo vystresovaná ať už to jsou jakékoliv emoce, odrážejí se v těle v malých svalových pohybech a žraloci to vnímají. Jako by četli myšlenky.

Až po nějaké době začala jednotlivé žraloky rozeznávat.

A pak k jednomu natáhla ruku…

A něco se stalo. Něco, co nelze vysvětlit. Žralok na to reagoval. Jako by spolu komunikovali. Ocean to popisuje: „V tom okamžiku toho říká tolik. Žraloci mají smyslový systém, kterým vnímají elektrický výstup z živých organismů. Takže doslova cítí, kdo jsem. Na úrovni, na které svět nevnímáme. Ne všechno lze kvantifikovat. To neznamená, že se to neděje.“

A Juan to vše dokumentoval a uveřejňoval prostřednictvím sociálních médií.

Ale pokud tam byl jen žralok, lidé psali jen: „Zrůda! Stvůra! Co na nich vidí?“

Ale jak tam byla i Ocean v přímé interakci s nimi, ptali se: „Jak to, že ji nesežere? Jak to dělá?!“ Někteří jí přáli, aby ji kousnul. Aby umřela. Hodnotili její tělo. Vědci se chytali za hlavu a nesouhlasili s tím. Ale zaujala! A o to šlo.

A tak se rozhodli to změnit. Obrátit to.

Žraloci ji učili. Formovali její pohyb ve vodě. Přistupovali k ní z různých úhlů. Ukázali jí, že rádi používají své maskování. To jí pomohlo naučit se změnit jejich směr. Tlačit je dolů. Uzamknout loket.

Důležité je dle Ocean zůstat v klidu. Být v jejich přítomnosti schopným predátorem. U nich totiž není prostor pro slabost. Když se setká se žralokem, nezná jeho minulost, neví, jakou má historii s lidmi, a to se promítne do způsobu, jakým s ním bude komunikovat.

Názory na její počínání se různí. Například:

Alex Burr – instruktor potápění tvrdí:

„Díky tomu, kolik času strávila ve vodě s těmi zvířaty zřejmě dobře chápe chování žraloků, ale ve skutečné výzkumné komunitě nemá respekt.“

...ale zase:

Dr. Mauricio Hoyos – výzkumník žraloků říká:

„Jestli jste, nebo nejste vědec, na tom nezáleží. Pro mě je hlavní, kolik času se těmi zvířaty stráví.“

Ocean a věda

Ocean vždy milovala vědu, protože podporuje zvědavost. Dobrá věda klade otázky. A pozorování nám pomáhá zjistit, na které otázky se ptát.

Roky strávené tichým pozorováním žraloků přirozeně vyvolaly otázky, které by mohly být později prozkoumány prostřednictvím vědeckého výzkumu. A vědecký výzkum často inspiroval k návratu do vody s otázkami vlastními. Ocean k tomu říká:

„Během své kariéry jsem se snažila přispět obojím. Pro mě pozorování a věda nikdy nesoutěžily. Posilují se navzájem.“

Data z terénu společně se svým manželem zpracovává už 15 let. Identifikovali stovky žraloků. Zaznamenali jejich charakteristické znaky, pohlaví, chování, fyzické zvláštnosti, různé odchylky, poškození a poranění. Pojmenovali je.

Setkání s Roxy

Poprvé se objevila v roce 2001, kdy se s ní Juan Oliphant začal setkávat během svých ponorů na severním břehu Oahu. Samice žraloka tygřího s výraznou zlomenou čelistí čelila značným výzvám při hledání potravy. Předpokládá se, že zranění jí způsobili osamělí rybáři. Navzdory poškození krmné schopnosti se vzepřela pravděpodobnosti úmrtí a stala se každoročním návštěvníkem během sezóny žraloků tygřích. V roce 2007 ji Juan pojmenoval Roxy a jejich vzájemná setkávání v průběhu let se stala legendárními a vytvořilo se mezi nimi zvláštní pouto. Juan měl v roce 1999 nehodu při které si zlomil páteř a verdikt lékařů zněl, že už nebude nikdy chodit. Oba tak bojovali s bolestí a nepřízní osudu. Roxy cíleně vyhledávala pomoc Juana a Ocean při odstraňování rybářských vlasců a sítí, které se zapletly kolem jejího těla. Tento jedinečný vztah mezi člověkem a divokým žralokem mnohé fascinoval a upozornil na důležitost potřeby chránit mořské ekosystémy.

Antičelisti

Pro to, aby ukázali lidem, že žraloci nejsou monstra se rozhodli, že se pokusí dosáhnout té nejvyšší mety: Plavat s velkým bílým žralokem. Toho našli v Guadalupe v Mexiku. Poprvé v živote se tak Ocean rozhodla pozorovat chování určitého druhu žraloka z klece. Těchto žraloků bílých tam bylo více. Rozhodla se to zkusit s nejdominantnější samicí v oblasti. Ta vůči Ocean projevovala zvědavost. Dívala se na ni. A Ocean to od ní vnímala jako pozvání. Tak doplavala až k ní. Nejdříve plavala vedle ní a pak se jí chytla za hřbetní ploutev a doslova si z ní udělala podmořský dopravní prostředek. Rázem se dostala do povědomí. Do zpráv, do talk show, objevily se nové obchodní příležitosti. A to, čeho chtěli dosáhnout se tak opět přiblížilo.

Další setkání se žralokem bílým

Došlo k němu 15. ledna 2019 u jižního pobřeží ostrova Oahu. Na hladině se unášela uhynulá velryba (vorvaň obrovský). Přítomní pozorovatelé v čele s Kimberly Jeffriesovou – havajskou fotografkou divoké přírody doufali, že uloví záběry žraloků živících se na mrtvé velrybě. Nejdříve připluli žraloci tygří, ale pak uviděli, jak se pomalu zvedá z hloubky mohutný žralok bílý. Byla to „stará známá“, kterou vědci zkoumají již dvacet let, samice pojmenovaná Deep Blue stará kolem 50 let, vážící odhadem 2,5 tuny, 2,4 metrů široká a skoro 7 metrů dlouhá. V té době byla nezvykle při těle tedy dost pravděpodobně gravidní. Deep Blue je považována za jednoho z největších zaznamenaných žraloků bílých na světě.

Týmu potápěčů, jemuž doslova vévodila jako vládkyně moří právě Ocean Ramsey se k ní později podařilo přiblížit a plavat v její těsné blízkosti. A to teprve bylo haló! Záběry obletěly svět. Vědci ji ale kritizovali za to, že se jí dotýkala a mohla ji vyplašit od potravy a způsobit, že už se k ní nevrátí, což vzhledem k tomu, že byla březí je nenapravitelný zmar. Je však možné, že plavala s jinou samicí žraloka bílého, které se tam také ukázaly. Podle všeho šlo o samici pojmenovanou jako Haole Girl.

Nejen plavání se žraloky…

…a dokumentování těchto úchvatných okamžiků.

Žraloky a další mořské živočichy zbavuje rybářských vlasců a jiných rybářských vybavení, čistí útesy a pláže, prosazuje zákony na jejich větší ochranu, rozvíjí programy jako je potápění v oceánu, vzdělává – globálně i lokálně, chodí přednášet do škol.

Ocean a Juan věří, že pokud lidé skutečně porozumí žralokům a přestanou je vnímat jako fiktivní monstra, kterých se naučili bát, ale jako pozoruhodná zvířata, kterými ve skutečnosti jsou, budou je chtít více chránit.

Zdroje:

https://oceanramsey.org/

https://juansharks.com/

dokument Shark Whisperer