Příběh velryby Gigi: Kvůli výzkumu ji odtrhli od matky a rok zkoumali v zábavním parku

Lidé umí být vůči zvířatům nesmírně laskaví, když jde o jejich záchranu. Ale i nesmírně krutí, pokud se jedná o jejich zájmy, výzkum. Ale možná, že tento čin měl také zásluhu na tom, že díky poznatkům, které tím získali, byli schopni pomoci uvíznuté velrybě v roce 1997.

Je to něco za něco.

Gigi byla odchycena jako dvoutunové mládě. Před ní však byl proveden odchyt taktéž mláděte velryby šedé, ale jeho pobyt v SeaWorld trval pouhé dva měsíce.

Park SeaWorld situovaný v uměle vytvořeném zálivu Mission Bay v San Diegu byl otevřen 21. března 1964 a okamžitě se stal senzací. Díky cvičeným lachtanům a delfínům i spoře oděným „mořským pannám“ nabízel návštěvníkům nevšední podívanou. Zaměstnával však i vědce a udržoval vazby na výzkumné instituce například ústav Scripps. Necelých šest měsíců po otevření souhlasil SeaWorld s účastí na expedici do oblasti Baja, výpravu, jejímž cílem bylo odchycení živého plejtvákovce šedého. Expedice disponovala dvěma plavidly, doprovodným člunem a závodním katamaránem. Posádky obou lodí tvořili převážně postgraduální studenti ze Scrippsova ústavu.

Tým v čele s ichtyologem Carlem Hubbsem dorazil na místo v polovině února 1965, tedy na vrchol sezóny, kdy velryby rodí mláďata.

Když se katamarán pustil do pronásledování mláďat, matky do plavidla narážely a v jednom případě jej dokonce téměř nadzvedly nad hladinu. Ráno 17. února Ken Hamai, zkušený velrybář japonsko-amerického původu, zasáhl harpunou mládě plavající kolem. A nastal boj. Zatímco se mladé zvíře vzpíralo a táhlo za lano, jeho matka do člunu narážela hlavou i ocasem. Nakonec, po vyčerpávajícím šestatřicetihodinovém boji, se týmu podařilo mládě vytáhnout na palubu.

Zde je o události dobový článek.

O tři dny později spustil Hubbs se svým týmem mladou samici do nádrže v parku SeaWorld. Stala se známou pod jménem Gravel Gertie (Gigi) a byla vůbec prvním plejtvákovcem šedým chovaným v zajetí.

Na rozdíl od ostatních mořských savců v SeaWorldu nebylo s tímto mládětem počítáno jako s turistickou atrakcí. Institut Scripps tento projekt pojal jako studii fyziologie potápění velkých kytovců. Odchyt však měl na Gravel Gertie zdrcující dopad. Kromě infekce v ráně způsobené harpunou jí během přepravy zkolabovala plíce. Zaměstnanci proto většinu času věnovali snaze o její uzdravení, avšak zvíře za necelé dva měsíce uhynulo. Tedy naprosto zbytečná smrt zdravého jedince způsobená nešetrným odchytem ve jménu vědy. Během této doby provedli výzkumníci několik vůbec prvních základních studií na živém plejtvákovci šedém a mnozí v nich spatřovali potenciál pro dlouhodobější chov v zajetí.

Druhý pokus

Další pokus odchytit živé mládě se uskutečnil 11. března 1971, kdy se souhlasem vlád USA a Mexika vpluly do Scammon’s Lagoon dvě odchytové lodě. Veterinář parku SeaWorld Dave Kenney a jeho tým se však poučili z dřívějších chyb a namísto lovení mláděte harpunou použili smyčku na ocas, podobnou těm, jaké se používají při odchytu delfínů.

Po dvou dnech, kdy jim těsně unikalo, se jim podařilo mládě chytit. Stejně jako v prvním případě matka mladé velryby celé hodiny zoufale bojovala proti lodím. Nakonec tým navedl zvíře ke břehu. Matka, která nemohla své mládě následovat, aniž by uvízla na mělčině, se ve vodě zmítala sem a tam, její pohyby rozhoupávaly loď a volala na své ztracené mládě. Následně prohledávala oblast, kde naposledy své mládě spatřila, a poté odplavala pryč.

Převoz a adaptace

Posádka poté naložila velrybu na loď a o tři dny později ji spustila do nádrže o objemu 55 000 galonů (208 198 litrů) v zadní části areálu SeaWorld. Zaměstnanci se zpočátku soustředili především na to, aby mládě udrželi naživu. Krátkodobou starost představovala hluboká rána na jejím břiše způsobená odřením od lana během plavby do San Diega. Dlouhodobé obavy se týkaly krmení. Rostoucí mládě, které dostalo jméno Gigi (také označována jako Gigi II), měřilo přes 5 metrů a vážilo téměř 2 tuny, vyžadovalo obrovský přísun kalorií, které by za normálních okolností získávalo z mateřského mléka.

Přesto po dobu dvou týdnů odmítalo veškerou nabízenou potravu a rozbory ukázaly, že směs smetany, olihní a ryb vpravovaná do jejího žaludku zůstávala nestrávená. Teprve když ošetřovatelé ze směsi odstranili smetanu začala velryba znovu přibírat na váze. I tak však zůstávala vůči ošetřovatelům nedůvěřivá a pokaždé, když se přiblížili, rozvířila vodu. Divné, co? Po tom, co ji násilně odtrhli od matky, vytáhli na břeh, naložili na loď, způsobili zranění a odvezli pro ni do neznámého prostředí, že k nim hned nepřilnula. [pozn. ironie autorky článku]

Kenney a jeho kolegové brzy sami začali používat označení Devilfish tj. „ďábelská ryba“, jak tento druh velryby nazývali velrybáři (včetně Scammona – prvního lovce plejtvákovců šedých v odlehlých lagunách Baja California, kde objevil jejich zimoviště a který velkou měrou přispěl k zřídnutí populace těchto velryb) a přemýšleli, zda vůbec budou schopni na mladém zvířeti provádět nějaké testy. Pak se Gigi setkala se Sue Bailey.

Sue a péče

Sue Bailey, stejně jako její dvě sestry, začala v parku pracovat jako „mořská panna“ krátce po otevření parku SeaWorld. Krmily ryby v nádrži v jeskyni, obsluhovaly stánek s krmením u bazénů s delfíny a lachtany a tančily hulu při vystoupení v laguně. Mnohá ​​z jejích raných vystoupení zahrnovala plavání se zvířaty, včetně první kosatky jménem Shamu, avšak koncem 60. let zjistila, že její možnosti jsou omezené. Chtěla totiž přejít na oddělení výcviku, ale ženy tam nepřijímali. Příležitost jí však nakonec přinesla právě Gigi. Po několika týdnech v zajetí se zdálo, že si Gigi zvykla na přítomnost zaměstnance Buda Donahooa a ten navrhl, že by plavání s „mořskou pannou“ mohlo velrybu přimět k větší aktivitě. Baileyová to zkusila a během několika dní už s mladou velrybou šedou plavala, hladila ji, a dokonce se na ní i vozila.

Počáteční péče byla náročná. Museli vypouštět nádrž a dvakrát či třikrát denně ji krmit pomocí sondy. Měli na to fígl: Poškrábali ji na jazyku, pak jí vložili ruku do tlamy, zajeli za kostice a zavedli sondu, třikrát jí poklepali na hlavu a napumpovali do ní šestnáct galonů (60,56 l) náhradního mléka. Nezbytná byla i péče o kůži. Když přišla do parku, měla na sobě spoustu svijonožců, které se snažili odstranit. Svědili ji, takže se jí líbilo, když ji drbali. Velmi rychle rostla, v jednu chvíli natolik, že z ní sloupávali celé pláty kůže.

Přemístění

Koncem května ji přemístili do větší nádrže v části přístupné veřejnosti. Návštěvníci parku SeaWorld, kteří přicházeli především na vystoupení kosatek tak dostali příležitost poprvé spatřit velrybu šedou takto zblízka. Zpočátku se však držela spíše u dna, několikrát se nadechla a klesla ke dnu nádrže, lehla si na bok a zůstala tam pět nebo deset minut. Ale jakmile začali vypouštět vodu, velmi se rozrušila, protože věděla, že je čas krmení a začala mnohem víc plavat.

Koncem léta nastal u Gigi průlom. Už nepotřebovala krmení sondou. Začala sbírat olihně ze dna nádrže a ošetřovatelé jí začali podávat potravu přímo z ruky, přičemž žasli nad její schopností vybírat si to, na co měla zrovna chuť: otevřela jednu stranu tlamy, kam jí nalili kbelík plný sleďů, makrel, korušek a olihní, ona tlamu zavřela a druhou stranou jí zase vypadli sledi, makrely a korušky. Později spořádala téměř tunu olihní denně. Bylo to jistě poprvé v dějinách, kdy lidé pozorovali krmení plejtvákovce šedého z takové blízkosti.

Vědecké zkoumání

Jak byla Gigi stále čilejší, Bailey s ní plavala častěji v době, kdy byl park otevřený pro veřejnost. Pohled na člověka plavajícího s velrybou působil silným dojmem, zejména na děti, které se shlukovaly kolem a sledovaly, jak se Bailey na Gigi vozí po nádrži. Gigi se stala ještě aktivnější, když jí ošetřovatelé přidělili společníka – delfína skákavého jménem Speedy. Od samého začátku byli kamarádi a dováděli spolu, přičemž se často vzájemně dotýkali čenichy a ploutvemi. Hravé interakce Gigi se Speedym a Bailey skutečně představily plejtvákovce šedé v novém světle těm, kteří je přišli pozorovat.

Mnozí z těchto návštěvníků byli vědci. A že se jich tam z různých institucí, univerzit a center vystřídalo. Poprvé tak měli možnost měřit růst kostic, srdeční tep, dechový objem a fyziologii potápění těchto velryb a zjišťovat akustické schopnosti tohoto druhu.

Blížil se čas vypuštění…

Společnost SeaWorld oznámila, že Gigi hodlá v březnu následujícího roku vypustit na svobodu. Tedy v době, kdy budou plejtvákovci šedí během své migrace na sever proplouvat kolem San Diega. S blížícím se plánovaným datem jejího vypuštění se plejtvákovci šedí dostávali do centra mezinárodní pozornosti. V prosinci 1971 vyhlásil mexický prezident Scammonovu lagunu dnes Lagunu Ojo de Liebre rezervací pro tyto kytovce. O dva měsíce později napsal novinář Michael Scott-Blair pro deník San Diego Union reportáž o této laguně.

„Po celá tisíciletí, nerušeny člověkem, matky neomylně nacházely cestu do laguny, rodily zde svá mláďata, kojily je, dokud nezesílila, a poté je vedly zpět do Arktidy. Během jediného století však člověk dokázal proměnit lagunu z porodnice v krvavá jatka, poté v turistickou atrakci a oblast vědeckého výzkumu a nyní – na základě rozhodnutí mexické vlády z tohoto měsíce – v chráněné útočiště pro tyto velryby.“

Poznamenal také, že se to vše odehrává v době zásadních změn ve vědeckém přístupu.

„Většinu výzkumu velryb v minulosti prováděli muži na palubách velrybářských plovoucích továren či na stanicích na moři i na souši. Naproti tomu návštěva laguny nyní představovala příležitost studovat přirozené chování živých velryb.“

Společnost SeaWorld doufala, že se Gigi brzy k těmto volně žijícím jedincům připojí.

Za operaci spojenou s vypuštěním Gigi zodpovídal William Evans, výzkumný zoolog z Námořního střediska pro podmořský výzkum a vývoj (NUC). Odborníci ze SeaWorldu i námořnictva však varovali, že to nemusí dopadnout dobře. Mladá velryba totiž téměř celý svůj dosavadní život prožila v bezpečí bazénu, kde měla dostatek potravy. Viceprezident SeaWorldu John Campbell zdůraznil, že to pro ni bude pořádný šok. Bailey byla touto chystanou akcí zcela zdrcená. Den před vypuštěním s ní strávila šest hodin ve vodě a Gigi byla přítulnější než kdy dřív a víc se zajímala o hraní. Už v té chvíli Sue cítila, jak moc jí bude Gigi chybět.

Vypuštění

Operace spojená s vypuštěním na svobodu začala v časných ranních hodinách 13. března 1972. Poté, co pracovníci pomocí jeřábu vyzvedli sedmitunové tělo velryby Gigi z bazénu, spustili ji na valník vystlaný pěnovou gumou a převezli ji z parku SeaWorld do necelých 10 km vzdáleného NUC v Point Loma. Tam ji přeložili na nákladní člun. V 6:23 ráno začalo plavidlo námořnictva táhnout člun směrem na západ, přičemž v těsném závěsu následovaly výzkumné lodě a plavidla pobřežní stráže. Ve vzdálenosti 8 km od pobřeží tým spatřil plejtvákovce šedé a rozhodl se Gigi vypustit na svobodu. Během přepravy byla Sue u ní. Gigi vypadala nervózně a vyděšeně. Všichni přemýšleli, jak zareaguje až se ocitne na svobodě. A bude sama.

Ale stalo se.

Bylo 9:51 když ji v plátěných nosítkách spustili a ponořili do vody. V okamžiku, kdy Gigi z nosítek vyplavala, trochu se tam ztratila. Ale během chvíle se zorientovala.

Ještě před vypuštěním Evans a jeho kolegové připevnili Gigi na záda rádiový vysílač o hmotnosti zhruba 6,3 kg ve snaze získat informace o chování a migraci plejtvákovců šedých. Upevnili jej tak, že pod kůží zvířete protáhli polyuretanové hadičky. Vysílač jištěný šroubem podléhajícím korozi byl navržen tak, aby po devíti měsících odpadl.

Věci se však téměř okamžitě zkomplikovaly. Ani ne čtyřiadvacet hodin po vypuštění, kdy se Gigi pohybovala u mysu Point Loma, ztratili rádiový signál. Do center SeaWorld a NUC se začaly hrnout znepokojené dopisy z celé země, zatímco se výzkumníci snažili Gigi najít.

Sue ten den hodně plakala. Nemyslela na nic jiného než na ni. Bylo jí, jako by ztratila svou spřízněnou duši. Přítele. Byla prostě pryč.

Video, kde můžete vidět, jak Sue a Gigi spolu plavou a její vypuštění:

Sledování

V následujících týdnech tým sledoval Gigiin postup směrem na sever, ale nedařilo se mu přesně určit její polohu. Dne 26. března spatřil rybář na molu v San Clemente plejtváka šedého s vysílačkou a krátce nato Gigi vylekala plavce u Dana Point. O několik dní později sledovali Evans a jeho tým Gigi poblíž San Clemente krátce před úsvitem z paluby výzkumné lodi námořnictva Cape, když jejich plavidlo ozářil světlomet. „Nacházíte se ve střežené oblasti. Identifikujte se!“ oznámili ozbrojení muži na rychlém člunu. K úžasu výzkumníků narazili na oddíl americké tajné služby, který střežil sídlo prezidenta Richarda Nixona. „Přesvědčit příslušníky služby, že loď Cape skutečně sleduje velrybu nebylo snadné. Nakonec rozhodli, že velryba může zůstat, ale loď musí odplout.“ sdělil Evans. Do 19. dubna navzdory pomoci NASA Evans přiznal, že signál opět ztratil. Dospěl však k závěru, že Gigi míří do Beringova moře. Jak sám uvedl: „Hádám, že Gigi pochopila, že je to její poslední šance, jak se připojit ke skupině velryb.“

Dopad Gigi

„Gigi vzbudila mnohem větší zájem o plejtvákovce šedé,“ tvrdí Sue Baileyová. „Všechna muzea podél pobřeží dnes nabízejí sledování pohybu těchto velryb i výpravy za jejich pozorováním.“ Dokonce je přesvědčená, že Gigi pomohla spojit velryby šedé s lidmi v oblastech chráněných lagun: „Přátelské chování velryb vůči lidem se objevilo až poté, co jsme Gigi vypustili na svobodu.“

Pobyt Gigi v SeaWorldu nepochybně ovlivnil názory veřejnosti i vědecké obce. Mnozí vědci, kteří stáli u zrodu výzkumu plejtvákovců šedých, začínali právě s Gigi.

Její zajetí sehrálo důležitou roli v tom, jak si obyvatelé tichomořského pobřeží napříč hranicemi tento druh velryb oblíbili. Ještě dávno předtím, než začali pozorovatelé velryb nadšeně mluvit o „přátelských jedincích“ z oblasti Baja, se tisíce lidí seznámily s přátelskou velrybou ze SeaWorldu a tato setkání změnila pohled veřejnosti na tento dnes již ikonický druh. Už nebyla vnímána jako „Devilfish“. Zvláštní, že jim tam ta mláďata nenechala a neodplula, aby si mohli nerušeně vybrat nebo když je lovili, tak že nezůstaly v klidu. [pozn. ironie autorky článku]

Možná právě Gigi byla tou, která ovlivnila chování velryb šedých vůči lidem v Baja.

Zdroj:

https://manifold.uhpress.hawaii.edu/read/across-species-and-cultures/section/97ec7597-522c-4881-994a-4e31cd786d99