Článek
Někteří z vás už přišli na fígle obchodníků, kdy se uměle vyšponuje cena výrobku a za pár dní se dá jakože sleva a přitom je to předem již stanovená cena s výslednou marží odvíjející se od ceny nákupní za účelem zisku prodejce.
Kdo se v tom orientuje a neustále sleduje, porovnává, zejména to, co bezvýhradně nebo nutně potřebuje, což jsou nejčastěji základní potraviny, tak ví. Ale zase kolik z vás má na toto čas. Jde tedy o to, co je kdo ochoten zaplatit a co už je pro něj přes čáru. A i ten princip v tom hraje roli. Pak jsou tu tací, co si ani tyto základní věci za zvýšenou cenu nemohou dovolit a čekají na slevu jak na smilování boží.
Opravdu si nemyslím, že za nastalé situace jde jen o národní sport. Možná o pár let dříve. Co si budem. Každý rád ušetří. Jsou i tací, co rádi smlouvají třeba na různých blešácích, burzách. A to nejen v reálu tzv. face to face, ale i v online prostředí. V těchto případech se jedná o věci spíše sběratelské, ne nezbytně nutné, pro radost.
Jenže nyní je to, dle mě, skutečně snaha ušetřit pár korun. Pokud si někdo vše eviduje, dává stranou, počítá, může se mu tak na konci měsíce vyjevit suma navíc, kterou použije třeba na léky, nebo drobnost pro vnoučata. Anebo taky ne a prošustruje ji, protože pojede třeba pro něco, co je ve slevě, ale ve finále dá za dopravu, takže se to nejen nevyplatí, ale ještě prodělá.
Šetřit se dá různě. Já se třeba snažím ušetřit na dopravě. Třeba na e-shopu je kolikrát nabídka poštovného zdarma, ale má to háček, je nutno nakoupit za určitou částku. Anebo různé slevové kódy, kdy si na vás vzpomenou, že jste u nich dlouho nenakupovali, anebo naopak vám nabídou určitou slevu jakože na uvítanou, když k nim náhodou zabloudíte. Ale už po vás chtějí email a jméno a někdy i datum narození a tak vás nalákají do svých osidel.
Co se týče potravinových produktů, tak jsou to produkty, které potřebujeme stále, takže pokud jsou v určitou chvíli nutné, věšina z vás je koupí, ať jsou ve slevě, nebo ne. Ale já si vždy říkám, když to jde i za míň, proč je kupovat za víc? To je právě o tom principu. Beru to tedy z pohledu zákazníka jako takový podraz od prodejce. Tedy pokud jde o toho stejného. Produkty a nejen co se potravin týče, ale i třeba hračky, drogerie, domácí potřeby, spotřebiče stejné značky jsou prodávány za různé ceny. A to pak kolikrát člověk ztvrdne na Heuréce a porovnává a porovnává a když už si vybere ten z prvního pohledu nevýhodnější e-shop i co se dopravy týká, tak se ještě podívá, co mají dalšího a je „o zábavu postaráno“ na celý večer. Ano, mluvím o sobě. Takže to asi také není ta úplně nejlepší cesta, jak ušetřit. Já už to dělám tak, že mám třeba několik věcí v online košíku a nechám to pár dní uležet. Jestli ty věci fakt potřebuju. A mnohdy se stane, že mi z onoho pomyslného košíku zmizí. Někdo jiný neváhal. Vyprodáno. A je to vyřízené. Ale někdy je po těch pár dnech vymažu i sama. A je to osvobozující. Velmi. Jenže co ušetřím zde, promrhám jinde. Hlavně na sběratelských věcech. Jenže co se týče určitých předmětů, jde spíše o rozmar a chtění. Sběratelské věci mají takovou hodnotu, jakou jim přisoudíme. Ty ostatní déletrvajícího rázu a léty prověřené si drží určitou cenu stále. A jde opět o to, zda je to pro nás natolik důležité a dá nám to ten pocit štěstí, že vlastníme něco skutečně výjimečného.
Ušetřit se tedy nemusí jen na dopravě, pokud tedy skutečně všechny věci dající nám onu částku, co nám zajistí dopravu zdarma, potřebujeme. Pak je tu ještě taková sporná výhoda: 3 za cenu 2, kdy pokud koupíte dva výrobky od stejné značky, dostanete třetí zdarma apod. Někdy je právě ona třetí v tu chvíli nepotřebná, ale v budoucnu bych ji stejně potřebovala, tak proč ne.
Další jsou ony výprodeje. Sezónní. Povánoční. Ze zrušených prodejen. Dočetla jsem se, jaká bitevní vřava nastala při otevření Lidlu Outlet. Já bych v tom neviděla nic mimořádného. Podobné nálety se odehrávají vždy po otevření něčeho nového. Však si vzpomeňte na otevření obchodu Primark na Václavském náměstí v Praze. Fronta až ven a musela se různě točit, aby kolemjdoucí mohli projít. A ochranka regulovala vstup. Dokonce na to měla vysílačky. Až určitý počet odešel, dalších pár šťastlivců mohlo vstoupit. Anebo když se otevírá nové obchodní centrum. Vždy je plno. Nejde jen o slevy. Ale i o to, že je to něco nového. Naděje, že se tam najde něco, z čeho se budeme těšit mnoho dní. Ale všechno zevšední. I ten Lidl Outlet. Až euforie opadne.
K tomu hromadnému nakupování i více stejných položek. Tak je to jistě i impulsivní chování. Ale nezatracovala bych i to, že někdo nakupuje do zásoby, anebo „pro strýčka příhodu“. Jsou třeba věci, co jsem nakoupila ve slevách, uložila do skříně a využila po dvou letech jako dárky. Jeden rok jsem ani na Vánoce nemusela moc kupovat. Využila jsem to, co jsem měla nasysleno. Někdo nakupuje i opravdu pro někoho, kdo se nechce účastnit nákupního souboje „rychlejší vyhrává“. Ovšem nakolik procent jsou zastoupeni soukromí překupníci, co pak budou zboží prezentovat jako „nevyužijeme“ nebo „nevhodný vánoční dar“ se nedozvíme. Ale v dnešní době možností porovnat ceny a zpětného vyhledávání není tak těžké takového chytrolína odhalit.
Myslím, že některé slevy mají smysl. Jen se musí brát v potaz celkový kontext a znát pravý důvod nižší ceny. Třeba pokud jde o věci bazarové, avšak nepoužité. Někdo třeba onu věc dostal darem, ale cena je výrazně nižší, pak jste spokojeni oba.
Mám ráda slevy. Jako většina z nás. Ale neskáču hned na každou. Vždy se nejdřív zamyslím. Někdy mi to zamyšlení trvá déle a já tak danou věc prokaučuju. Ale ve finále většinou zjistím, že ji zas tak nutně nepotřebuju. Co mě třeba zamrzí, když se jedná o věc pro někoho. Co byla zamýšlena jako dárek. Ale jinak. Svět se nezboří. A dokud máme co jíst, kde bydlet a hlavně jsme zdraví, je nám na světě dobře. I beze slev.
