Článek
Soví voliéry v Borových Ladech jsou ideální zastávkou na trase nebo krátkým odpoledním či dopoledním programem, máte-li cestu malebnou Šumavou. Sovy jsou samozřejmě zajímavé pro malé děti, ale překvapivě dobře zabaví i puberťáky, testující na nich kvalitu fotoaparátů v mobilech.
Největší hvězda? Sovice sněžná
Do areálu jsme přišli s tím, že si prohlédneme pár sov, něco se dozvíme a za chvíli půjdeme zase dál. A přesně tak to také časově vyšlo. Celý areál není nijak obrovský, takže na návštěvu vám stačí zhruba půl hodiny. Za dospělé zaplatíte 40, za děti 20 korun, takže se jedná o zábavu opravdu lidovou. Zlatý hřeb přišel hned na začátku, sovice sněžná, která je takovým malým bonusem k šumavským druhům sov, se rozhodla, že nebude pózovat někde daleko, ale přistála přímo mezi námi. A to byl opravdu zážitek. Sovice sněžná samozřejmě není šumavský druh – NP Šumava ji označuje za bonusovou atrakci voliér. Je aktivní přes den a pózuje více než ochotně.
Sovice sněžná ještě jednou
Puštík bělavý není jen tak nějaká sova
Voliéry ale nejsou jen o fotogenické sovici sněžné. Jejich velkou raritou je puštík bělavý – podle Správy NP Šumava dokonce nejvzácnější šumavská sova. A jeho příběh je docela zajímavý. Puštík bělavý žil na Šumavě už kdysi dávno. Izolované středoevropské populace jsou pozůstatkem rozšíření z konce poslední doby ledové, kdy měla Šumava charakter tundry a lesotundry. Dnes kromě Šumavy žije také v Karpatech a ve východních Alpách.
Ještě v minulém století to s ním ale v Česku vypadalo velmi špatně. Poslední zastřelený puštík bělavý je doložen z roku 1922 a pak byl u nás přibližně sedmdesát let považován za téměř vyhynulého. V roce 1990 začal projekt na jeho návrat do volné přírody. První vypouštění proběhlo v roce 1995 a v roce 1998 bylo potvrzeno první úspěšné hnízdění.
Dnes už je situace mnohem optimističtější. Na Šumavě se podle údajů NP Šumava odhaduje nejméně 15 až 25 hnízdících párů. Kromě puštíka bělavého si ve voliérách můžete prohlédnout třeba výra velkého, kalouse ušatého, puštíka obecného, sýce rousného nebo sovu pálenou. A mezi obyvatele areálu patří také holub doupňák a poštolka obecná.
Sovy přitom nejsou jen „ptáci, kteří přes den sedí a v noci houkají“. Mají mimořádně dobrý sluch, noční vidění a jejich let je téměř neslyšný. Některé šumavské druhy jsou navíc zvláště chráněné – puštík bělavý je kriticky ohrožený, sova pálená a sýc rousný patří mezi silně ohrožené druhy a výr velký mezi ohrožené. Takže i když návštěva není dlouhá, člověk si z ní může odnést docela slušnou porci nových informací.
Jen ten vstup by chtěl trochu domyslet
Tady přichází moje jediná větší výhrada k samotnému areálu. Vstup je řešený přes turniket a každý návštěvník se musí odbavit zvlášť. V praxi to znamená, že když přijdete třeba jako rodič se dvěma dětmi, nejde prostě jednou zaplatit. Musíte za každého zvlášť pípnout kartou a každý musí samostatně projít turniketem.
Vznikají fronty a rodič mezitím řeší lehce logistický rébus: „Tak teď zaplatím za sebe. Ne, to vlastně ne, kde by pak dítě vzalo kartu, přece si to nebudeme podávat přes turniket. Tak za dítě, aha, ono už mezitím prošlo dovnitř volným prostorem vedle turniketu, protože turniket vůbec nepostřehlo, kde mám druhé dítě, proč ten turniket nejde protočit, a proč tady stojím s kartou jako blbec a za mnou pět naštvaných lidí?“ Tady by podle mě šlo systém poměrně snadno vymyslet uživatelsky příjemněji. Třeba jeden společný vstup pro rodinu nebo možnost zaplatit celou skupinu najednou a pak jen všechny pustit dovnitř.
Hřiště ano, záchod ne
Na druhou stranu děti potěší pěkné malé hřiště, které je součástí areálu. Takže pokud máte menší děti, můžete po prohlídce ještě chvíli posedět a nechat je vyběhat. Jen pozor na jednu věc: my jsme v areálu nenašli toalety. Takže se člověk nesmí zdržovat zase nějak moc. Parkoviště v Borových Ladech je placené, teď už to vím, ale když je plné a vy přijedete na jeho pravý okraj, na druhou stranu od parkovacího automatu docela ukrytého vedle malé budovy, snadno to přehlédnete. Ajcem trajcem, že jsme se docela rozhlíželi, a fakt to vyhodnotili, jakože je parkoviště zdarma, že prostě žádnou informaci o placená nevidíme. (Uznávám, že se většinou pohybuju po světě čundrem a pěšky, a tak mi nedošlo, že by to prostě asi bylo divné.) Ale chyba lávky, za půl hodiny při návratu nám za sklem přistála celodenní sazba 100 Kč, takže víc než za sovy za mě a obě děti. Ještě s výhružkou, že pokud nezaplatím, ale nebylo napsáno do kdy, věc se předá policii. No, tak to byla tedy trochu hořká tečka a o stovku opravdu nejde.
Soví voliéry v Borových Ladech bych každopádně nezavrhovala. Právě naopak. Je to podle mě moc pěkná zastávka při výletu po Šumavě, zvlášť pokud cestujete s dětmi, které už nebaví každá naučná stezka stejně jako ve školce. Sovy jsou přece jen trochu jiná liga – jsou tajemné, krásné a některé vypadají, jako by právě vylezly z fantasy filmu. A když budete mít štěstí, můžete je vidět opravdu zblízka. Jen škoda těch několika drobností - no, třeba to časem provozovatelé vyladí.
Zdroje:
https://www.npsumava.cz/navstivte-sumavu/navstevnicka-centra/sovi-voliery
https://www.npsumava.cz/zajimavost/sovy-jsou-vzacne-a-chranene
https://www.npsumava.cz/2025-rok-navratu/pustik_belavy
https://www.npsumava.cz/wp-content/uploads/2019/07/nps_rocenka_2015.pdf
