Článek
V následujícím textu popíšu jen svůj názor a pohled na věc z hlediska rodiče - nevyjadřuje tedy oficiální stanovisko instituce, kde pracuji.
Téma se mě dotýká velmi osobně, problematiku mobilů řešíme doma na každodenní bázi a jak vědí i ostatní rodiče, je to boj. Jsem tedy ráda, že se téma výrazně dostává do veřejného prostoru, a debata zákazu mobilů ve školách, který má řada evropských států, je tedy určitě relevantní a legitimní. Přesto si všímám určitých drobných nuancí. Skoro jako by vznikal veřejný dojem, že v tuto chvíli ve školách vládne velké „mobilní Eldorádo“ a tedy zákaz udělá něco velmi nového.
Tak tomu ale úplně není: Podle úplně čerstvého průzkumu ministerstva školství už nějakým způsobem pravidla pro používání mobilních telefonů reguluje 93 % škol. Ten nějaký způsob je často minimálně zákaz používání při výuce, pokud nestanoví učitel jinak.
Cituji z webu MŠMT: „Ve výuce převažuje spíše omezené využití mobilních telefonů – většinou jsou zakázány s výjimkou situací, kdy jejich použití řídí učitel. Odlišná situace je během přestávek, kde školy volí různé přístupy. Právě přestávky přitom podle pedagogů představují největší výzvu z hlediska nastavení a kontroly pravidel.“
Tedy pokud se dějí věci (a že se dějí), jako že někdo natáčí či sdílí průběh výuky a zesměšňuje spolužáky nebo učitele, pak je většinou problém spíše s vymáháním školního řádu, který zpravidla zakazuje mobily minimálně v hodinách. Na tom se asi shodneme úplně všichni, že v hodině nemá zapnutý mobil na lavici nebo dokonce v ruce žáka co dělat, pokud zrovna není odsouhlasenou součástí výuky. Dětem narušuje pozornost.
Rozdílný režim může nyní bez plošného zákazu panovat o přestávkách, jak přesně zmiňuje i MŠMT, a zde je, řekla bych, na místě odborná debata. Líbilo by se mi znát například výsledky studií, zdali se zlepšilo sociální klima ve školách, které přikročily k úplnému zákazu i o přestávkách. Jedno z mých dětí takový úplný zákaz má a asi je to v pořádku, jen mi trochu vadí penalizace tak striktní, že je dítě postihováno ihned poznámkou, pokud se na chodbě podívá do školní aplikace Bakaláři na rozvrh kvůli informaci o tom, kde se koná suplovaná hodina. Uznávám ale, že se to těžko posuzuje, proč vzalo do ruky mobilní telefon.
UNESCO ve svých analýzách uvádí, že zákazy mobilních telefonů ve školách se sice rychle rozšiřují napříč státy, ale neexistují jednoznačné závěry, že samy o sobě vedou ke zlepšení studijních výsledků nebo dlouhodobého chování dětí. Diskuse se tak posouvá od otázky, zda mobily zakázat, k otázce, co všechno musí fungovat současně – tedy jakou roli hrají školy, rodiče i digitální prostředí mimo vyučování.
V Evropě už k plošnějším omezením mobilních telefonů ve školách přistoupily například Francie a Nizozemsko. Francie zakázala používání telefonů na základních školách a nižších stupních středních škol už v roce 2018 a od roku 2025 navíc testuje režim tzv. „digitální pauzy“, kdy žáci během celého školního dne nemají k mobilním telefonům přístup, protože je po příchodu odkládají do uzamčených schránek nebo speciálních pouzder. Nizozemsko od roku 2024 zavedlo celostátní pravidlo, podle něhož se mobilní telefony během výuky nepoužívají. Itálie v posledních letech pravidla dále zpřísnila, zatímco ve Finsku převažuje model regulovaného používání. Ve Španělsku zůstává větší prostor pro rozhodování regionů a jednotlivých škol.Dánsko se v roce 2025 rozhodlo zavést zákonný zákaz mobilních telefonů ve školách, který se postupně zavádí a plně vstoupí v platnost v následujících letech.
Striktní opatření každopádně snad může pomoci tomu, aby děti trávily přestávku aktivněji (pokud k tomu dostanou adekvátní možnost, např. volný výběh na hřiště, fotbálek, ping-pong…my naštěstí v jedné ze škol máme a to chválím) a může snad pomoci před kybešikanou přímo na půdě školy (budou jej však děti dodržovat třeba na toaletách, kde se někdy ty ohavné incidenty dějí?)
To slovo na půdě školy je však důležité. Problém kyberšikany, závislostního chování, brainrotu (bezduchého obsahu) či dokonce rizika sexuálního obtěžování je tím „odsunut“ z očí ředitele do ulic, domovů, pokojíčků. Ale on bohužel nezmizí. Hlavním problémem tak podle mě není, že existuje škola, kde dítě může používat o přestávce mobil. Hlavní problémy jsou bohužel jinde a nejsou tak snadno řešitelné.
V tom, že sociální sítě mají své věkové limity, ty ale nejsou v některých případech dodržovány, často s vědomím rodičů.V tom, že algoritmy mnoha sociálních sítí jsou navrženy tak, aby co nejdéle udržely pozornost uživatele, a podle řady odborníků mohou přispívat ke vzniku návykového chování. V tom, že klíčový není jen čas na mobilu, ale i to, co během něj děti dělají: například v některých hrách populárních mezi českými dětmi se opakovaně objevují herní místnosti s výrazně vulgárně sexualizovaným obsahem.
Za mě jako rodiče tedy: Ano, pojďme se na odborné úrovni bavit o tématu zákazu mobilů do škol. O tématu zákazu sociálních sítí do určitého věku (a nezapomeňme, že i mnoho her má prvky sociální sítě). O tématu věkové verifikace, která nepůjde snadno obejít, ale také nepůjde snadno zneužít a bude zabezpečena proti únikům. Mějme však na paměti, že obejít se dá každý zákaz. A děti jsou vynalézavé.
Kde je tedy řešení? Není jen jedno, není kouzelné a není všespasitelné, ale velká jeho značná část podle mě leží na nás, na rodičích. Pokud si normálně s dětmi sedneme, budeme si s nimi povídat, o tom, jaký měly den, co je trápí, co na mobilu dělají a nedělají, jestli vědí o některých rizicích…Pokud půjdeme příkladem a nebudeme ten mobil držet stále v rukou my sami…Pokud jim pustíme třeba některé vynikající filmy, které byly natočeny, o sexuálních predátorech…řekneme jim, že posláním vlastní neoblečené fotky (kromě toho, jak moc nemoudré to je a jak moc vymstít se to může) páchají i trestný čin šíření dětské pornografie, a je úplně jedno, že jsou na té fotce ony samy…pokud budeme regulovat nejen čas, ale i to, co si stahují, a hlavně jim vysvětlíme, proč to děláme…a pak všichni půjdeme třeba plavat, skákat na trampolíny nebo si zahrát pinčes, uděláme dohromady možná víc, než celý celoplošný zákaz. Jakkoliv to může být dobrý první krok, který přispěje minimálně k větší celospolečenské debatě.
Zdroje:
