Článek
Moje milá švagrová je s rodinou vášnivá cestovatelka s prototypem psího cestovatele, flat coated retrívrem Dennym. Koho jiného se zeptat na zkušenosti s cestováním se psem než právě jí.
Před odjezdem k veterináři
Není radno podcenit před cestou do dálav návštěvu veterináře a zjistit si potřebná očkování dle cílové země, vyřídit veterinární formality a pejska odčervit. „Před odjezdem je potřeba navštívit veterináře. On vám dá razítko do pet pasu, že je pes OK. Bez toho ho tam nepustí. Ale ještě se nám nestalo, že by to někdo kontroloval. Pokud jede k moři, tak navíc dostává tabletu proti srdečním červům,“ radí zkušená cestovatelka Veronika.
Cesta autem do 11 hod
Ideální je, pokud je pejsek zvyklý autem cestovat pravidelně. Dlouhá cesta by pak pro něj neměla být velkou zátěží, pokud se dodrží několik pravidel. Zaprvé zastavovat na pravidelné přestávky za účelem protažení a vyčůrání, ostatně jako jsme zvyklí při cestování s našimi ratolestmi. „Flat coated retrívr Denny je pohodář, takže cestu snáší dobře. Samozřejmě děláme více přestávek, než když jsme cestovali sami. A vybíráme takové destinace, které jsou maximálně 11 hodin jízdy autem od domova. Bez klimatizace v autě bychom určitě nejeli. Denny s námi sedí v autě, takže netrpí vedrem. Ti psi chudáci, co jsou zavření v kufru, to mají určitě horší. Na delší cesty dostává preventivně Kinedryl,“ líčí své zážitky z cest Veronika.
„Cílové země si vybíráme takové, kde jsou friendly ke psům. Denny byl již v Chorvatsku, Rakousku a Itálii a nikde nebyl problém. Snad jen v Rakousku si musíte dát pozor, abyste nevstoupili nějakému zemědělci na pole. Zde je lepší chodit po vyznačených trasách. Pokud z nich sejdete, je třeba počítat s tím, že každé pole či mez někomu patří, tak ať se zbytečně nedostanete do nesnází. To se týká pohybu nejen psů, ale samozřejmě i lidí,“ říká s úsměvem Veronika.
Ubytování se psem
Každý z nás má své preference ohledně ubytování u moře. Někdo má rád hotely all inclusive, někdo má radši svůj klid v apartmánu, někomu je se psem nejlépe v karavanu nebo ve stanu v kempu. Vždy bychom měli mít na paměti, aby se v daném ubytování cítil dobře nejen pes a samozřejmě my jako jeho rodina, ale i ostatní hosté, kteří mohou mít potenciálně své psy také s sebou. Mám psa, který nesnáší druhé psy? Pojedu na samotu a nebudu ostatní ohrožovat. Mám psa, který se vrhá do každé vody? Nebudu bydlet v hotelu s bazénem, aby tam neskákal například mezi hrající si děti. Mám psa, který hodně štěká? I pro mě je lepší volbou samota než středisko plné turistů dychtících po klidu na dovolené.
Denny prototypem psího cestovatele
Flatík Denny je prototyp psa cestovatele, který nemá problém snad s ničím. Sen každého pejskaře s touhou po dálavách. „Ubytování snáší dobře. První den, dva tam s ním obvykle někdo je, pro jistotu. Pak tam je v době největších veder sám. Je utahaný z dopoledního pobytu venku, takže bych řekla, že většinu času prospí. Ještě nikde neštěkal, nic nezničil. Je to pohodář,“ vypráví spokojeně panička Veronika.
Restaurace se psem bez problému
Trend poslední doby brát do restaurace s sebou svého psího parťáka nemusí v zahraničí narazit na stejnou benevolenci, jako jsme tomu povětšinou zvyklí u nás v České republice. Pakliže pes zůstane v klidu čekat u stolu, až se například jeho pán vrátí z toalety, neobtěžuje svými projevy hosty u vedlejších stolů, zachovává klid a v podstatě o něm nevíte, neměl by v tom být problém ani u nás, ani v zahraničí. Jak to vidí cestovatelka Verča?
„Denny do restaurace normálně chodí s námi, pokud tam jdeme cestou do ubytování. Lehne si v klidu na zem a pozoruje okolí, co zajímavého nám přinesli k jídlu a hlavně, jestli něco dobrého neupadne od stolu. Nikdy s ním v restauraci nebyl problém. Pokud vyrazíme pouze na jídlo, tak ho tam samozřejmě nebereme. Je mu líp „doma“ ve svém.“
Cestování se psem odmala
Kdy vzít svého parťáka poprvé na velkou cestu do zahraničí k moři? Měl by mít splněná všechna povinná očkování včetně vztekliny, zbytek je na zjištění si veterinárních podmínek výjezdu v cílové zemi a doporučení veterináře. Moje šiperka Arielka s námi byla poprvé u moře v Chorvatsku v roce, ale znovu bych ji sem už nevzala kvůli přílišnému vedru na cestě i na místě. Navíc se neměla kde venčit, tráva tam nerostla žádná. Ani mořské vodě příliš neholduje, oblázky na pláži plné mořských ježků právě nebyly výhra v loterii a ostré chorvatské útesy ji řezaly do tlapek. Ale proti gustu jiným žádný dišputát že.
„Flat coated retrívr Denny byl poprvé u moře teprve ve svých pěti měsících. Denny je vodní pes. Miluje jakoukoliv vodu. Moře jsme se trochu báli kvůli tomu, aby nepil slanou vodu, ale velice rychle pochopil, že moře se nepije. Každý den vydatně plaval, takže se mu zde moc líbilo. V 10 měsících byl poprvé v Alpách. Vzhledem k tomu, že se stejně rád, jako se koupe ve vodě, rochní ve sněhu, tak s ním nebyl problém. Od té doby jezdí pravidelně v létě k moři, v zimě do Alp,“ popisuje Verča svého psího cestovatele Dennyho.
A zase ta vedra
V létě ve vysokých teplotách musíme být my, pejskaři, opatrní na přehřátí psa. Nejlepší je venčit brzy ráno a později navečer, kdy už nejvyšší teploty opadnou a je příjemné klima. V zahraničních destinacích u moře mohou být letní teploty obzvláště vysoké, a i když se náš psí parťák ochlazuje koupáním ve vodě, může u něj k přehřátí lehce dojít. Opatrnost je vždy na místě. Je třeba dbát na dostatečné zavodňování psa a nevystavovat ho zbytečné zátěží na přímém slunci ve vysokých teplotách.
Verča to vidí jasně: „Samozřejmě ho nikdo v poledne nebere na výlet do města, přes poledne je doma. K vodě chodí v rytmu dopoledne, odpoledne, večer. To je jako s malým dítětem. Vždy hledáme místo ve stínu.“
Plavání v moři a jízda ve člunu
Není nic krásnějšího než představa společného plavání s velkým psem, který se po vás ovšem nesápe, nepotápí vás, ale v klidu s vámi plave v moři a vy se s ním vznášíte ve vlnách ve stejném tempu jako jedno tělo, jedna duše. Třešničkou na dortu je brát s sebou psa na projížďky v motorovém člunu. Science fiction? Není, flatík Denny je toho živým důkazem.
„Kdyby záleželo na něm, tak je v moři celou dobu. Ano, plaveme spolu. Je to o tom, naučit ho, aby na vás „nelezl“, „netopil“ vás. Sůl v kožíšku mu nevadí, nějak zvlášť se nedrbe. Pokud je ta možnost, je ovšem fajn ho večer osprchovat. Flatíci vestu na plavání nepotřebuje, je to vodní pes. A pokud jsou větší vlny, tak ho tam samozřejmě nepouštíme. Tráví každý den na lodi, kde také vestu nemá. Vyjížďky na lodi miluje. Vleze si vždy na příď a čučí po okolí, aby mu něco neuteklo,“ vypráví Veronika.
Psí pláže
Dovolit psům koupat se v moři společně s lidmi? Nebo mají mít svůj vlastní přístup do moře z tzv. psí pláže? Dokážeme po svých psech uklízet exkrementy, zbytky srsti a další, aby pláž nebyla zanesená a mohla sloužit všem stejně dobře? To je věčné hašteření mezi pejskaři a nepejskaři. Chápu obě strany, je to těžké a nemá to jedno „správné“ řešení. Pro mě jako pejskaře by byl ideál jít se psem a dětmi na pláž, nejlépe písečnou, plavat se všemi společně v moři, pak pomalu uschnout na sluníčku a hovět si v klidu ve stínu. Třeba se jednou na takové místo dostaneme a cestování si začnu užívat jako ostatní… Science fiction podruhé?
„Psí pláž nevyhledáváme. Jezdíme do takových letovisek, kde se psi mohou koupat normálně. Celkem jsme byli na třech psích plážích. Lidí si Denny nevšímá, to se odnaučil první léto v Chorvatku. Zjistil, že pozdravit každého fakt nestíhá. A psi? Tam je to trochu horší, ovšem postupem času také zjistil, že ne všichni ho zajímají. Chodí na volno. Pokud je v dohledu pes, tak si ho raději připneme. Následně se pak zeptáme, zda si spolu mohou hrát a od toho se vše odvíjí. Když to shrnu, ještě se nám nestalo, že by na pláži byl delší dobu na vodítku. To je i odpověď, zda se snáší s cizinci. Ano s cizinci nemá problém, a pokud protějšek usoudí, že jeho pes není příliš nakloněn hraní, tak je k sobě nepouštíme. U psů se neřeší, jaké je národnosti,“ vypráví ze své zkušenosti Veronika.
Slova závěrem
Cestovat se svým psem k moři je jistě jeden z nejkrásnějších zážitků, co spolu můžete zažít, pokud vše vyjde, jak má. Bohužel vás na cestách může nemile překvapit spoustu nepříjemností a otázkou zůstává, zda cestování k moři za to stojí. Není našim psům přeci jen lépe doma ve stínu lesů, potoků a luk v mírném pásu? Osobně si myslím, že je. Vlastně díky psům jsem přišla na to, že mě osobně žádné daleké cesty do sluncem zalitých dálav nelákají a k životu je nepotřebuji. Kdybych nechtěla dětem ukázat svět, se psy jsem nejraději doma. Nehledě na to, že ne každý má benefit hlídání v podobě spolehlivého tchána, který se o naše tři chlupáče perfektně v naší nepřítomnosti postará. O tom ale zase až jindy.
Cestám zdar!
