Článek
Cizí stopa min. 1000 kroků dlouhá min. 3 hodiny stará. Poslušnost – ovladatelnost psa bez vodítka, štěkání, plížení, aport šplhem, kladina vysoká a další cviky. Obrana – odhalení a zajištění pomocníka, ochrana psovoda, zadržení pomocníka.
Markéto, letos ses poprvé zúčastnila MČR se svým psem německým ovčákem Royem (Ewroy Fénixův měsíc) v kategorii ZVV3. Jak jste dopadli?
Moc dobře jsme nedopadli. Celkově jsme se umístili na 20. místě z 32 závodníků. Bohužel se nám ale nepodařilo splnit limit pro zkoušku, a tak jsme skončili pod čarou.
Byla to pro vás premiéra. Co se vám povedlo? Na čem musíte ještě zapracovat? Jak hodnotíš váš průběh celého závodu?
V zásadě věci, na které jsem se zaměřovala od jara, abych je opravila a vylepšila, tak se povedly. V poslušnosti například chůze u nohy, kde mi chodil dost křivě. Tentokrát však předvedl pěknou chůzi u nohy. Stoprocentní pozornost na mě a i vcelku rovná pozice. Zase ale nějak nechtěl štěkat, takže se jen posunul a tam jsme ztratili mnoho bodů. V obraně například hlídačka, která se nám začátkem jara pokazila. Ta se nám tentokrát vydařila pěkně, ale zase tam byly dílčí věci, které už tak pěkné nebyly. Z obavy, aby Roy pouštěl na pouštěčky, jsem ho před obranou chtěla trochu vyblbnout, ale špatně jsem odhadla množství aktivity, a tak byl zadýchaný a vyštěkání v revíru mu dělalo potíž. Já pak k tomu přidala své chyby v podobě nevýrazných povelů a bylo z toho velké zlobení v podobě ťuknutí do rukávu atd.
Na stopě přesnější sledování stopy. Sledování měl od začátku opravdu pěkné, až jsem byla překvapená na poměrně těžkém terénu, jak přesně a rozvážně pracuje. Bohužel má ale obecně problémy, když je tvrdý povrch a do toho mu foukne vítr, a tak když mu před druhým lomem foukl vítr do zad, pach předběhl lom a Roye to stáhlo, že lom přešel a tam pro nás dosud moc hezká stopa skončila. Na tomto musíme opravdu pořádně zapracovat, aby byl více zkušený v těchto podmínkách.
Udělalo mi radost, že se povedly věci, na kterých jsem pracovala a závod mi krásně ukázal, na čem zase pracovat dál. Nejvíce se potřebuji naučit, jak pracovat s Royovou energií a jak to pak přímo na akci načasovat, tak aby nešel do disciplín příliš nabitý energií nebo aby naopak nebyl zadýchaný tím, že se ho předtím snažím toho přebytku energie zbavit.
„Nejraději se odměníme obranami v objektech. Více se podobají obraně reálné. U toho může Roy krásně vypustit „páru“ a i mne to velmi baví, jak je tam přece jen trochu adrenalinu.“
Náš průběh závodu hodnotím jinak vcelku klidně. Je u mě celkem klasické, že neumím losovat, takže psovi tím, co vylosuji, cestu závodem obvykle ještě ztížím. A jak už jsem zmiňovala, největší kámen úrazu je pro mne správné načasování, aby mi Roy příliš nezlobil z přebytku energie nebo naopak nebyl příliš udýchaný, když různými cviky ten přebytek zkoušíme spálit.
Jinak si ale myslím, že jsme to zvládli dobře z hlediska průběhu víkendu. Roy nemá problém, že někam jedeme a spíme tam celý víkend. Je mu jedno, zda spíme v autě nebo někde na pokoji, umí odpočívat po dobu, co má k tomu určenou. Někdy si říkám, že si odpočine až příliš. Já také nebyla nijak přehnaně nervózní, závod byl perfektně zorganizovaný. Za to patří veliké díky areálu Dog Center Ajax majitele Romana Šmatláka. Toto místo je takovou kolébkou národního zkušebního řádu a parta lidí kolem nároďáku je skvělá. Závodníci si navzájem přejí úspěchy, na všem se bez problému domluví v průběhu tréninků atd. Nároďák je zkrátka taková jedna velká rodina, ve které se i my cítíme skvěle.
Jak dlouhá byla cesta od myšlenky k účasti na MČR ZVV3? Co pro tebe bylo na této cestě nejtěžší překážka a jak ses s ní vypořádala?
Já šla vždy v těch svých cílech postupně. Měla jsem za cíl ZVV1, pak jsem si řekla, že tedy zkusíme ZVV2. Někdy po složení dvojky přišlo z okolí popostrčení, že bychom měli zkusit trojku a vyjet na MČR. Tak sem si řekla že, dobře, zkusíme trojku. Na tu jsme trénovali přes rok a až když jsme ji složili, tak sem si říkala, že tedy zkusíme na jaře závod CACT v ZVV3 a případně pak to MČR. Nejtěžší překážka ani nevím, každá ta zkouška už od té jedničky byla pro mne nová a měla své úskalí. Když jsem složila dvojku, tak jsem pořádně nevěděla, jak některé cviky trojky učit. Prostě jsem to nějak zkusila dle svého citu a pomocí rad zkušenějších kamarádů. Asi bych tedy neřekla, že byla vyloženě nějaká nejtěžší překážka, spíš tak celkově trvalo se sžít s množstvím energie a chutí do práce, kterou tohle zvířátko má, naučit se společně dané cviky.
Jak udržuješ Roye i sebe v tak skvělé fyzické i mentální kondici?
Ve fyzické kondici se udržuje asi nejvíce Roy, aktivity má hodně různorodé. Mimo tréninků stop, poslušnosti a obran několikrát v týdnu má také značné množství procházek, občas běhá u kola či koloběžky nebo ho vezmu před sebe do zápřahu v běhu či v chůzi.
Ta různorodost je za mne hrozně důležitá, aby byl pes nasvalen rovnoměrně. Pořádné procházky v tomto ohledu nahradit kvalitně nelze, protože se jedná o zcela přirozený pohyb.
I mentální kondici prospívá, že to nejsou aktivity vždy stejné. Samozřejmě velmi důležitá je též kvalitní, vyvážená a pestrá strava a v sezoně též doplněna vhodnými doplňky pro psího sportovce.
Dokážete společně odpočívat – jak, kde, jak dlouho? Jak se odměníte po tak těžkém závodu?
Odpočíváme většinou spíše aktivním způsobem. Takže například nějaký pořádný výlet, kde se zastavíme na louce a jen si užíváme klid přírody. Samozřejmě máme i dny, kdy neděláme nic, ale jsou dané pracovními, rodinnými, nebo zdravotními důvody, když je například nemocen syn, je třeba něco zařizovat atd.
Po takovéto akci se nejraději odměníme krom výletu třeba také obranami v objektech, případně za různých podmínek, které se liší od sportovní obrany a více se podobají obraně reálné. U toho může Roy krásně vypustit „páru“ a i mne to velmi baví, jak je tam přece jen trochu adrenalinu.
Jaké máte spolu další plány?
Máme za sebou ještě mistrovství ZVV3 Moravskoslezského kynologického svazu začátkem listopadu. Pak nás čeká druhá bonitace, aby ji měl Roy již doživotně. Plánujeme skládat nějaké další zkoušky, abychom si vyzkoušeli všechno možné a zas vyjet do nějakých objektů si trochu zazlobit. A příští rok se snad opět na jaře zúčastníme CACTu a následně MČR, případně dalších závodů v kategorii ZVV3 a složíme si nějaké další zkoušky.
Obrovská gratulace a jen tak dál!
