Článek
Gabčo, můžeš tyto psí akce čtenářům blíže představit?
EDR Pevnost Josefov Night měřil něco kolem 3 km, měl cca 15 překážek – překážky jsou vždy takové, aby je zvládl překonat psovod i se psem – různé přeskakování, podlézání, přelézání, bahno, voda, terénní a přírodní překážky, houpačka, najde se i nějaké ručkování. Závod byl perfektně zorganizovaný, počasí nám přálo, překážky jsme zvládly bez ztráty kytičky (za nesplnění překážky je nějaký trest) a povedlo se nám urvat příčku nejvyšší. Lepší návrat po mateřské jsme si s Triss nemohly přát!
EDR Pevnost Josefov Military – vybrala jsem si kategorii LONG – tentokrát měřila cca 8 km, běželo se částečně pevností, městem, tankodromem, řekou, lesíkem, tak nějak asi všude. Překážek bylo zase něco kolem 15, opět přírodní, terénní (kaluže plné bahna na tankodromu, řeka), přelézací, podlézací, ručkování, přenášení břemene. Tenhle závod byl o poznání náročnější než ten noční. Anebo možná po tom nočním mi to tak přišlo. Počasí bylo taky náročnější – dusno, ale zároveň střídavě oblačno s deštěm, což bylo vcelku jedno, protože první překážka byla prolézání v kontejneru s vodou, kde jsme se namočili, takže už nás déšť nezastavil. Moje fyzička po porodu ještě není úplně top, a tak jsem Triss vcelku brzdila, nicméně ona mne podpořila a dotáhla na stříbrnou příčku. Takže řekněme, úspěšný víkend.
Závody od Extreme Dog Race mám nejraději. Vždycky je tu perfektní organizace, skvělá parta lidí, super značená trať, dobrovolníci, kteří podporují už z dálky. A taky s Triss patříme do Extreme Dog Race Teamu, který je prostě skvělá banda lidí.
Gladiátor Race Holice
Psí závody pod taktovkou Gladiátora pro mne byly poprvé. A určitě ne naposledy. Běželo se na motokrosové trati na Poběžovicích a bylo to sakra náročné! Počasí – taková demoverze pekla. Trať cca 4 km dlouhá, náročná, plná překážek a bláta. Motokrosová trať zajistila rozmanitost – kopečky nahoru a dolů, trávu, lesík, bláto – hromady bláta, které žralo boty a myslím, že i menší psy. Organizátoři připravili náročné, ale zajímavé překážky – hodně ručkování (na což jsem fakt marná), takže tresty za dvě nesplněné překážky byly moje: stálo mě to 20 angličáků – fakt pecka! Plus před cílem skákání snožmo s gumou na kotnících. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že to stačilo na perfektní druhé místo. Triss makala jak zběsilá a já jí to opět kazila. No jooo, vím, že musím zamakat na těch ručkovacích překážkách.
Pocitově mě tenhle závod fakt bavil, i když mám radši delší závody, tak tady to vyvážily náročné překážky a kopečky. Organizátorsky to byla suprově zmáknutá akce a jako bonus mám hromadu fotek ze závodu.
EDR DOGTRIATLON
Triatlon se psem byl můj sen, navíc jen kousek od nás, to se prostě neodmítá. Triss plave perfektně a vedle mě, já se taky netopím. Koloběžku známe a běhat umíme. Tak jo, to dáme. Tak asi vypadala moje úvaha před závodem. Člověk by chtěl na bedně stát pořád, ale tady jsem si opravdu nevěřila.
Věděla jsem, že hodně ztratím při plavání – umím plavat jen prsa. Na koloběžce brzdím, protože jsem posera a na běh už nebudu moct. Takže jsem do toho šla s pokorou a s tím, že si konečně splním sen a zaběhnu si triatlon.
První disciplína byla plavání – cca 150 m. Zhodnotila jsem, že budu plavat v botách – stejně jsem z překážkových závodů zvyklá na běh v mokrých botách. A aby to nebyla nuda, tak jsem plavala v helmě, na kterou jsem vyrobila dračí návlek – ať se pobaví i ostatní. Plavání bylo fajn, to jsme zmákly na pohodu.
Následovala koloběžka – cca 2,8 km. Triss makala jak blázen, já se snažila moc nebrzdit a zároveň se nerozbít na pískových cestách okolo Marokánky. Trasa byla značená perfektně, takže jsme to zvládly bez úhony. Startovka byla postavená tak skvěle, že jsme měly (asi i všichni ostatní závodníci) celou trasu jen pro sebe, čímž nehrozila žádná kolize. Za mě velký palec nahoru!
Nooo a poslední byl běh – krátký sprint cca 1,8 km. To já fakt nerada. Je to rychlé a bolí to! Triss měla zřejmě sil ještě dost, a tak mě táhla celou trasu. Já se snažila ji moc nebrzdit a valit, co mi síly stačily.
V cíli jsem zjistila, že vedeme tabulku, což bylo velké překvapení, ale moc jsem nevěřila, že na té bedně zůstaneme. Nakonec nás převálcovala jen jedna závodnice, a tak jsme stály na stříbrném stupínku. Nadšení neskutečné!!!
Tenhle závod byl naprostá pecka, top, nemám slov. Organizátorsky to byla dokonalost sama. Perfektně měli vytvořené startovky, super záchranáři na vodě, kteří celou dobu pluli se závodníky a motivovali je, snažili se navádět pesany, kteří plavali jinam, než měli, dál tu byli šikovní borci v depu, dokonale značená trať, v neposlední řadě výborné občerstvení a perfektní pořadatelský tým.
Jsem nejvíc pyšná na Triss, že tohle všechno zvládla hned po sobě, aniž by měla nějaké zkušenosti s triatlonem.
Přijde ti, že se beauceron na takovýto typ závodu hodí nebo by mu sedělo něco lépe?
Asi záleží na jedinci, ale beauceron je pro mě skvělý univerzální pes, který bude dělat to, co dělá jeho páníček. Alespoň s takovými psy mám zkušenost. Pochopitelně původní zaměření beaucerona je pasení, ale myslím, že tohle plemeno vyniká ve všech sportech. Při překážkových závodech je ale jejich velkou výhodou obratnost, rychlost a vytrvalost.
Jaké jsou vaše slabé a silné stránky?
Začnu mými slabými stránkami – jak už jsem psala – nemám příliš v lásce sprinty a ručkování. Triss měla dřív problém s tím, že musí někde čekat, takže překážky na rovnováhu a ručkování většinou dopadly tak, že jsem letěla dolů. Dneska bych řekla, že už je dokonalá. A naše silné stránky? Hm… Triss je silná asi ve všem. Při běhu mi fakt pomůže, překážky neřeší a do všeho jde po hlavě. Teď už umí i počkat, než překonám překážku já. Ale moje fakt silné stránky teda nevím. Bosíků poslední dobou běhá víc a víc. A někteří běhají fakt super, mám z toho radost!
Co tebe a tvoji fenku Triss na takové dřině baví? Jak spolu na extrémně náročné akce dokážete trénovat, chystat se na vrh naháčů, pečovat a vychovávat skoro roční dceru a stát při tom na bedně?! Jsi vážně z této planety?!
Začínala jsem s klasickým canicrossem a Katniss, což je maminka Triss, té je letos 10 let a běhá s kamarádky dcerou a spolu běháme už jen rekreačně, ale pořád rozhodně nepatří do starého železa. Ale přiznávám, že mě to nějak přestalo bavit. Překážkové závody jsou prostě pro nás. Je to sranda, není to tak jednotvárné a není tam potřeba tak šílená rychlost, kterou nemám. Sedí nám to prostě víc.
Asi mám štěstí na skvělého psa, který mě ve všem podpoří a jde do všeho po hlavě. S těmi tréninky to není tak horké, jak jsem zmínila na začátku. Vidím to tak, že není čas ztrácet čas. Musím stíhat všechno.
Tréninky na mateřské
Těhotenství mě zbrzdilo. To jsem se omezila akorát na nenáročné výlety a procházky. Teď je to celkově takové vlažnější. Běhat chodíme málokdy, rozhodně ne pravidelně a vůbec ne systematický trénink. Koloběžku stíháme ještě méně, ale snažím se alespoň párkrát v týdnu vzít beauceronní holky na kole k písáku, aby potrénovaly, když už panička tomu tréninku moc nedá. Každodenní náplní jsou procházky, ty nešidíme.
Krmení, zavodňování před a po závodě
Své psy krmím barfem, preventivně dostávají kloubní výživu. Speciální schéma úplně nemáme. Snažím se, aby Triss nic nechybělo, byla zavodněná a nic jí nechybělo. Zavodňuji dle počasí. Pokud se očekává v den závodu fakt vedro, tak zavodňuji v menších dávkách už den předem, naposledy pak 2-3 hodiny před závodem. Pak ji pořádně vyvenčím a jdeme na to.
V chladných dnech zavodňuji až v den závodu zase ty 2-3 hodinky před závodem. V den závodu Triss nekrmím, pokud nestartujeme až večer, to ráno snídá normálně. Den před závodem dostává standardní porci lépe stravitelného masa bez kostí a dávám jen to, co mám vyzkoušené, aby nás pak ráno něco nepřekvapilo. I když teda holky mají kachní žaludky, takže to už musí být, aby se po něčem po***. Triss se naštěstí nepřehřívá a dneska má už rozum, když by nemohla, zpomalí. Pokud je na startu možnost, namáčím ji. I když na překážkových závodech se většinou nachází i pár vodních překážek, takže to není úplně nutné.
K výstroji
Triss běhá v postroji Eurohusky, který jí sedl nejlépe. Já běhám v sedáku od Nonstopu – stará běžecká verze – už jsem na něj za ty roky zvyklá a sedí perfektně. Oblečení na překážkové závody beru vždycky co nejméně, protože stejně bude mokré a od bahna. A boty? Ty zrovna tak.
Plány, procházky, výlety
Plány by ještě nějaké byly. Uvidíme, co vyjde. Každopádně máme v plánu podzimní Mistrovství ČR beauceronů v canicrossu, 2 překážkové závody EDR, pak Hruboskalský canicross a třeba se povedou ještě nějaké další překážkové závody. Jestli poběžíme ještě nějaký klasický canicross, tak spíš nějaký menší závod. Víc už asi nezvládneme. Pak už jen ty naše procházky a výlety.
