Článek
Nevlastní brácha naší šiperky Arielky, pes Drax z Úsvitu věků, se věnuje se svým páníčkem kynologickému sportu pasení ovcí. V čem tato aktivita spočívá?
Když to opravdu hodně zjednoduším, jedná se o práci s ovcemi, kdy je člověk vyvede z košáru, odkládačky či vozíku projde s nimi trať tzv. field, kde plní různé úkoly, prochází překážky, brání ovcím dostat se do silnice a na konci je opět zavede na bezpečné místo (košáru či odkládačky). Těžko říct, co je psovi vrozené a co se musí naučit, v každém je něco trochu jiného, a tak budu mluvit o Draxovi.
Drax má v sobě od začátku přirozený balanc, tedy pohyb za ovcemi, kdy se je svým pohybem ze strany na stranu snaží držet pohromadě. Dále využívám jeho „jemnosti“, že nemá tendenci do ovcí kousat, aby je dostal třeba do překážky. Naopak nemá problém se ovci postavit tváří v tvář a vysvětlit jí, kdo je tady šéf. Naopak nám dělá asi největší problém ovce odtláčet ode mne – tedy tzv. drive. Drax sice vyrazí, ale po chvíli by je opět nejradši přivedl a vlastně nechápe, proč je má tlačit ode mne pryč. Ale to časem snad víc a víc zdokonalíme. Role psovoda, tedy mě, je u takhle malého plemene veliká. Nejenže mu pomocí hole ukazuji, na kterou stranu má jít při navedení ovcí do překážky nebo mu ukazuji, že má jít před ovce při zastávce, ale také mu pomáhám ovce nasměrovat tělem, zastavit. Když mají ovce tendenci utéct, jak je Drax malý (plemeno šiperka měří v kohoutku do 35 cm - pozn. red.), tak je většinou nestihne zastavit. A to, že mu ovce utečou, bere Drax jako největší prohru a je z toho špatný.
Drax jako malá černá neřízená střela
Když jsme se potkali v 15 letech s manželkou, ze srandy jsme se bavili o tom, že si časem koupíme ovečky, odstěhujeme se od Prahy a otevřeme si někde na Šumavě farmu. Roky utíkaly, situace to chtěla jinak, a tak jsme na vesnici u Prahy zůstali a prostor na farmu nebyl. Když jsem si pořídil Draxe, zkoušel jsem s ním různé psí sporty – pachové čtverce, poslušnost, agility, canicross. Ale nějak nic nebylo ono, anebo ho to nedokázalo unavit. Odmala je jako neřízená střela. Když otevřeli v roce 2019 pasecí centrum v Nehvizdech „Pasepes“, které máme 15 minut od baráku a vypsali v červenci lekci pro nováčky, byla to jasná volba. Drax byl na hodině jako exot mezi klasickými plemeny na pasení, jako je australský ovčák, kelpie, border kolie, a taky jsme se potkali s lehkým posměchem – haha, tohle pase, vždyť to tady nemá co dělat. Ale ejhle, on pásl a dokonce tak, že byl vyhlášen nejlepším nováčkem dne. I pro nás to bylo veliké překvapení, protože nikdy žádnou vlohu na pasení doma ani na procházkách neprojevoval. No super, odjížděli jsme nadšení – pes spokojený a hlavně unavený, a tak jsme přemýšleli, co dál.
Jak jsme spolu začali pást
Jelikož na pasení není potřeba nic speciálního, až na vhodné oblečení a na závody mít vlastní hůl, objednali jsme se hned za týden na další hodinu – tentokrát už klasický trénink. Začátky nebyly růžové, Draxe pasení opravdu nadchlo a lítal v košáru jak neřízená střela. Trvalo nám skoro rok, než jsme mohli košár opustit a vydat se na field trénovat další a další věci – překážky, zastávku, zapasení, vegetaci.
Než jsme tedy mohli trénovat už něco „pořádného“, složili jsme na konci roku 2019 vstupní zkoušku vloh NHAT. Po opuštění košáru bylo pasení na prostoru zajímavé a oba nás to bavilo a posouvalo dál. Za necelý rok jsme složili zkoušku HWT. Tato zkouška nám otevřela možnosti účastnit se trialů – což jsou už závody o umístění na „bedně“, a také Drax získal Malý pracovní certifikát.
Jak se říká, odvážnému štěstí přeje, a tak jsme už za týden po složení HWT jeli pokořit náš první trial, tedy IHT 1. Pamatuji si, že trial se šel v příšerném horku, což ani jeden nemáme rádi dodnes, ale i přes to jsme úspěšně došli, zkoušku složili, i když jsme se umístili někde na konci startovního pole se známkou „dobře“. Jó musíme pořádně zamakat, ale…
Pajda Drax – potrápil ho uskřípnutý nerv
Drax začíná na podzim pajdat na zadní nohu, a tak místo tréninků jezdíme po veterinách – RTG, magnetická rezonance. No hrůza. Po více jak půl roce, kdy jsme si vyslechli, že Drax má namoženou nohu, natržené šlachy a už ani nevím co, přichází zpráva až z Itálie – uskřípnutý nerv, ke kterému došlo v mladém věku vlivem špatného doskoku. Hurá, aspoň víme, co to konečně je, co ale teď s tím. Bohužel u tak malého plemene se nic moc dělat nedá, jen udržovat nohu nasvalenou, omezit skákání a sprinty. Tím pádem je pasení ideální.
Zastavil nás covid
A tak se cca v půlce roku 2021 vracíme zpět. Otázka byla, jak to celé bude vypadat. Drax nic nezapomněl, ba naopak. Vše se mu nějak uleželo v hlavičce, je klidnější a poslušnější. Ono se to možná zdá, že si tam člověk jen tak chodí a pejsek si běhá, ale bez pořádného zůstaň a sedni se neobjedete. Když už to vypadá lépe a lépe, že bychom mohli opět vyrazit na nějaký ten závod, přichází pro změnu covid. Nejsou tréninky, závody, není nic. Nám snad není přáno.
Z pasáčka chůvou
Jezdíme na ovečky aspoň sami bez trenéra, ale spíš se tam tak nějak plácáme. Když už se covid uklidnil, narodil se nám v mezičase syn, čímž pádem nastaly úplně jiné priority. Drax se přeměnil do role chůvy místo pasáčka oveček. Vše si časem sedá, a tak se v průběhu roku 2022 vracíme opět zpět.
Trénovat se snažíme každý týden, když je potřeba tak i víckrát než jednou. V únoru roku 2023 jedeme zkusit štěstí na další IHT 1 do Libušína, kde se jde trial jak v sobotu, tak v neděli. Oba dva dny se nám moc daří a umisťujeme se na bedně. Jelikož jsme dostali 2× známku „výborná“, musíme postoupit do kategorie IHT2. Opět se víkend neobešel bez klasických „posměšků“ haha tohle pase, co to tady dělá. Ale díky Draxi, že jsme většině opět vytřeli zrak, že opravdu paseš a máš na trialu co dělat.
Ze začátku mě tyhle komentáře štvaly, ale časem mě to spíš nakopávalo k lepším a lepším výsledkům. Necelý měsíc před tím, než jsme jeli na IHT 2, změnila FCI pravidla, hlavně trialy dost ztížila. Ve dvojkách se objevuje námi neoblíbený drive (odtláčení ovcí od psovoda) a strun (přivedení ovcí na dálku) - obojí, s čím má Drax asi největší problémy. Doufal jsem, že to ještě aspoň jednu sezónu nebudeme muset moc řešit. No nic, nevadí. Prostě jedeme a zkusíme.
Z HAHA šiperka je HELE Drax
Na první dvojky jedeme do Tění na rozhodčí z Maďarska. Trať byla středně těžká, zajímává a nám opravdu sedla až tak moc, že se nám povedlo umístit se opět na bedně a splnit první postupovku do IHT 3 (je potřeba získat 5× známku aspoň „velmi dobře“ nebo 3× „výborně“). Během sezóny jsme objezdili dohromady 5 trialů v kategorii IHT 2, získali 4 postupovky a 4× stáli na bedně. Z Draxe se stává pomalu malá osobnost ve světě pasení a znají ho lidi pomalu po celé republice. Už to není na závodech haha šiperka, ale hele Drax. Jo nebudu lhát, je to opravdu milé a povzbuzující.
Marod páníček – potrápila mě vyhřezlá plotýnka
Jenomže aby to nebylo vše snadné, tak místo přípravy na další sezónu ulehám pro změnu já s vyhřezlou ploténkou. Pauza trvá necelé čtyři měsíce, kdy Draxe bere aspoň manželka každý den na procházky či výlety, aby si udržel kondici. Na konci března, 1,5 měsíce po operaci, jdeme zkusit první trénink, co na pohyb budou říkat moje záda. Je to dobrý, záda drží a Drax dokonce tak nějak funguje, i když jeho nadšení je až moc veliké a poslušnost není na 100 %.
Není na co čekat, za tři týdny jdeme zkusit pokořit snad poslední „dvojky“. Není to ono, ale ani žádná tragédie. Sice nestojíme na bedně, ale chyby jdou za mnou. Bodově trial splňujeme na „velmi dobře“ a tím pádem se nám otevírá možnost pokořit náš cíl a zároveň sen – IHT 3.
Trpělivost je alfa omega
Už si ani nepamatuju, co nám dělalo na začátku největší problémy, ale určitě to byla vzdálenost od ovcí, protože ta nás trápí dodnes. Drax umí chodit „daleko“, ale má často tendence chodit ovcím přímo za zadkem a tlačí je na mě tak moc, až o ně zakopávám. Jak už jsem psal, další kámen úrazu je drive. Drax to nějak nedokáže pochopit, a tak je to vždycky na závodech o štěstí, zda to dopadne dobře nebo ne. Ale každý závod je originál. Někdy se zaseknete na něčem, kde vás příště naopak podrží. Pro mě je zase nejtěžší dělení ovcí, které je v IHT 3. Je to o čtení ovcí a trpělivosti, která při závodní nervozitě občas chybí. Celkově trpělivost je alfa omega.
Když mu řeknu třikrát sedni a on na mě kouká a stále si jde, mám chuť ho uškrtit a křičet, ale to nemá cenu. Drax se pak akorát bojí, co zase udělá špatně a nechce spolupracovat. Zlepšovat bylo, je a bude stále něco. Nikdy nic nebude dokonalé.
V půlce května roku 2024 se vám podařil nebývalý úspěch – jako první šiperce v historii chovu v ČR jste s Draxem složili zkoušku IHT3 s titulem CACT.
Vezmu to od začátku. Než se nám takhle zadařilo, předcházel tomu první trojkový trial na začátku měsíce. Bohužel jsem musel trial po chvilce ukončit. Ten den bylo asi vše špatně – moje nálada, Draxe nálada, trať nám nesedla, nemělo zkrátka cenu se trápit a utnul jsem to. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy máte chuť to zabalit, a ne se jít připravovat na další týden. Trvalo mi pěkných pár dnů to rozdýchat a mít chuť jet to za týden zkusit znovu.
Osudový den D
Nastal osudový den, kdy se naše sny staly skutečností. V pátek ráno vyrážíme do Libušína. Libušín je krásné středisko u Kladna, ovečky jsou zde moc hodné, ale nedají vám trial zadarmo. Chyby trestají útěkem domů. Počasí je opravdu ideální – leje jako z konve. Ale zase lepší než horko, ve kterém se Drax vypíná a přehřívá. Už při prvním venčení je jasné, že dnes bude veselo. Drax štěká jako prdlouš jen při vyndání z auta. Ještě aby nám sedla trať a vylosoval jsem si přední startovní číslo. Číslo jsem si vytáhl 8 – zlatý střed startovního pole. Po prohlídce trati si myslím, že by to mohlo snad jít. Uvidíme.
Psovodům před námi se trať daří projít hezky, tak snad. Nervozita každým dalším číslem stoupá. Ejhle zrovna pán před námi nahání ovečky po celém fieldu, nakonec zvedá ruku a ukončuje. Rychle pro Draxe a jdeme na to. Celou cestu až dolů k odkládačkám, kde trial začíná, Drax proštěká. Jóóó to bude veselo, ale dobrý, dostane zůstaň, uklidní se a čeká. Jenže co se nestane, otevřu odkládačku a frrr ovečky si vyrazí na výlet do lesíka. No nic jdeme to sebrat a pokračujeme.
Pěkně v tempu!
Drax za nimi kmitá jako fretka, jdeme rychlým tempem. Zastávka se nám povede rychle jako nikdy, což ovšem není optimální, protože jsme zastavili už před hranicí, ale je to jen drobnost. Jdeme dál, slalom se nám daří, překážky tak nějak také, i když jedna ovečka má svou hlavu a projde si ji po svém. Zapasení je v pořádku, ochrana ovcí před kolečkem taky. Jen tak tak Drax stíhá vyštěkat ovečky od připraveného krmení tzv. vegetace, kam se nesmějí dostat, ale stále super!
Docházíme k paní rozhodčí, která chce jednu vybranou ovci posadit a ukázat zuby a paznehty – to jsme nikdy nedělali, a tak místo toho, aby Drax seděl a hlídal zbytek stáda, musí se jít podívat, co divného to dělám. Ovečky jsou naštěstí hodné a neutíkají. Dále přichází dělení – novinka pro nás, kterou jsme trénovali třikrát. Kdybych nebyl pako, tak jsme to dali krásně, bohužel jsem ovečkám špatně otočil hlavy, a tak Drax nemá šanci stádo rozdělit. Nevadí, příště bude snad lépe. Necháváme ovečky stabilizované i paní rozhodčí a přichází finále – outrun. Naše slabina.
Zkouška hotová, Drax podal mimořádný výkon, sen se plní
Drax jde ovšem krásně klidně a ovečky k mému úžasu přivádí. Už nás čeká finále – jen zavřít ovečky. To se daří a přichází Draxe vítězoslavný štěkot. Ten se nedá popsat, vypustí prostě páru za celou půl hodinu na place. Jdeme si poslechnout hodnocení. Veliká pochvala a já vím, že máme zkoušku hotovou! Ovšem body se dozvíme až večer při vyhlášení.
Emoce jsou nepopsatelné. Obrovská radost, úleva a hrdost na Draxe. Prostě to, kam jsme pasení celé roky směřovali a co byl náš veliký sen, je tady. Přicházíme k paničce, která podle štěkotu poznala, že se to povedlo a má z toho slzy v očích. Jdeme se projít, vypustit emoce a už jen čekat na vyhlášení.
Celkem nás startovalo 15. Výkony byly různé, ale řekl bych, že hodně vyrovnané. Naše hodnocení je 124/150 bodů, 9. místo a k mému obrovskému šoku titul CACT. Titul se zadává nejlepšímu z plemene, který podal mimořádný výkon, bodově aspoň na „velmi dobře“. Myslel jsem si, že na tohle nikdy nedosáhneme a ono je to tady. Tím pádem máme ještě další malinký sen, který uvidíme, zda se splní nebo ne.
Co vám zbývá k zisku pro plemeno šiperku nebývale cenného udělení titulu „ŠAMPIONA PRÁCE“?
Než začne být horko a mě bude čekat hlavní sezóna na poli, čeká nás ještě pár tréninků a jeden či dva závody. Tak uvidíme, jak se bude dařit. Zatím máme jeden CACT, jestli letos přidáme další nebo ne, je ve hvězdách, ale určitě to pro mě není priorita. Budeme si už pasení hlavně užívat snad s co nejméně stresu. Na Šampiona práce nám chybí dva CACT, aspoň ze dvou sezón, tak uvidíme, co nám sezóny připasou a co ne. Času na získání máme ještě hodně. Draxovi je teprve šest let a hlavně máme stále co zlepšovat. Pokud by se ovšem podařilo, byl by to další obrovský úspěch nejen pro nás, ale pro celé plemeno. Popravdě když jsme začínali, byl pro mě úspěch složit zkoušku HWT. O titulu Šampion práce jsem neměl ani tušení, že existuje.
Myslíš si, že je pasení ovcí pouze psím sportem alá zabav a unav svého šikovného psa, anebo mají úspěšní pasoucí psi potenciál v praktickém životě při využití u ovcí? Kolik takových úspěšných psů působí v praxi, viděls je při práci? Není to škoda, že je to spíše jen aktivita pro zábavu?
Mnoho lidí, co chodí IHT 3 i nižší zkoušky, mají doma ovce, na kterých aktivně každý den pasou. Ale přivedlo je právě k tomu jen to alá zabav a unav svého psa. Tak si domu koupili pár oveček na trénink a mnoho z nich to rozšířili na někdy ne malé stádo. Dále se hodně jezdí na tzv. výpasy od jara do podzimu, kde pes celý den někdy i v noci s člověkem hlídá stádo, aby spásalo určitý prostor.
Opačný případ, tedy mít doma opravdu farmu a pak se vydat na trialy, není tak častý. Práce psů je tam opravdu praktická nebo jak to říct a na vymyšlené trati, kde není důvod ovce zastavit, protože tam žádné auto není nebo proč má hlídat hranici udělanou pomocí provázku, vždyť tam je jen provázek a ne propast, mají problém. Tihle psi jsou ale teprve opravdu úžasní. Během let se naučí situace řešit často od starších a řeší je automaticky. Ale bohužel na klasickém trialu to mají prostě těžké.
Obrovská gratulace a hodně štěstí dál!
