Článek
Markéta je další mámou pejskařkou, která dokázala skloubit dohromady závodní psí život s rolí novopečené mámy. S tvrdým obranářským ovčákem Royem není radno si zahrávat, přesto nezažila ani jeden problém, naopak vůči synovi je něžný, kočárek bez servítek brání proti cizím lidem a psům, při cizích návštěvách dětí je zavřený, doma má místo na odpočinek oddělené brankou. Starší kříženec jezevčíka Montík vůči synovi rovněž neprojevil agresi. Jak toho dosáhla? Jaká dodržuje opatření, aby probíhalo vše na pohodu, mohla na cvičáku cvičit obrany, poslušnost, pokládat stopy a syn byl na place s ní, dokonce se nechává maminkou dobrovolně zaučovat? Kouzlo osobnosti chtělo by se říct?
Markéta v tom má jednoduše jasno. Tvrdí, že klíč je v předvídání situací: „Člověk si musí připustit tu nejhorší variantu i u toho nejhodnějšího psa, pořád jsou to zvířata a za mne není špatně a už vůbec ne ostuda počítat s tím, že můj pes může kousnout. Protože jen tak jsem schopna těmto situacím předcházet. Někdy třeba až přílišným opatřením, ale jak se říká, opatrnosti není nikdy dost a za mne je zbytečné cokoli riskovat u dítěte, i kdyby ta šance byla sebemenší.“
Splnit potřeby všem v rodině je základ
Moc děkuji za takové ocenění. K narození miminka jsem přistupovala s pokorou prvorodičky, která přece jen pořádně nevěděla, co vše to obnáší a doufala, že to vše půjde hladce skloubit tak, aby každý v rodině měl plně splněné potřeby.
Povedlo se nám to lépe, než jsem vůbec čekala. Podařilo se mi to asi hlavně skrze to, že jsem velmi aktivní člověk. Hlavní roli hraje to, že mi nevadí ukrojit si kus ze svého pohodlí a času na relax tak, abych se plně věnovala všem. Než abych ležela na gauči, když syn jako malý spal v kočáru, raději jsem si šla se psy odtrénovat poslušnost či obranu, nebo jsme vyrazili na dlouhou procházku.
Ve sportovní kynologii jsem kvůli prckovi nemusela měnit nic
Ve sportovní kynologii se věnuji naplno všem třem oddílům, které zahrnují – stopu, poslušnost, obranu. Starší pes již pracuje o něco méně, a tak má treninky cca dva do týdne. Mladší je na vrcholu kariéry a tam trénujeme každou disciplínu 1-3× týdně dle situace. Obvykle to je tedy celkem 5-7 tréninků v týdnu (některé dny uděláme disciplín více, jindy méně). Jsou ale samozřejmě i období, kdy máme volněji. Tréninková kola ale nebývají u žádné disciplíny nějak hodně dlouhá, takže to jde skloubit se synem docela hezky.
Můj přístup ke sportu se nezměnil a ve svém psím životě jsem také nic neměnila, jen více plánuji. Moji psi prakticky nepocítili změnu ve svém vyžití a trénování. Je to zároveň i odreagování pro mne, takže tím se to hezky doplňuje a s prckem to lze docela dobře zkombinovat. Samozřejmě je ale pohodlí syna na prvním místě a tomu se plně přizpůsobuji, ovšem s ohledem na spokojenost psů.
Tréninky jdou kombinovat docela dobře, při stopách je syn odmala se mnou a mám ho v nosítku, což mu vyhovuje. Na poslušnosti na nás kouká z kočárku nebo teď, když už je větší, pobíhá kolem nás po place a napodobuje mne. Myslím, že to je hlavně o tom rozvržení. Někdy máme třeba tréninkové dopoledne, které trávíme na cvičáku a odpoledne pak zase mají psi odpočinek a se synem jdeme například na hřiště a věnuji se plně jen jemu. Někdy je zase celý den jen pro syna nebo máme výcvikový den. Samozřejmě ale i v rámci pobytu na cvičáku si se synem hraji, když psi odpočívají mezi tréninkovými koly, případně se ho nyní snažím trochu zapojit, říkám mu, co dělám atd.
Určitě by to nešlo bez mé rodiny, manžela, rodičů, manželových rodičů, kteří třeba některé odpoledne pohlídají, abych mohla na cvičák bez dítěte. Také na cvičácích, kam jezdíme, jsou vždy super kamarádi, kteří si se synem povídají a hrají, když jdu na kolo obrany. Teď, co je syn už větší, hlídají moji rodiče občas, když jedu na výcvikový víkend nebo na závody.
Flegmatik kříženec jezevčíka Montík a tvrďák německý ovčák Roy jsou rádi, když mohou doma odpočívat
Doma mám desetiletého Montíka, který je z útulku a je to spíše takový flegmatik. S ním jsem ve sportovce začínala a na to, že je to menší kříženec nějakého jezevčíka, toho dokázal spoustu a jsem na něj velmi hrdá. Má za sebou několik let závodní sezóny v nižších poslušnostech a o dost více let zkouškové kariéry. Nyní cvičí již spíše pro radost, nejraději má ale dlouhé výlety přírodou. Druhý parťák je německý ovčák Ewroy Fénixův Měsíc, kterému jsou čtyři roky a aktuálně probíhá naše první sezóna velkých závodů v nejvyšší kategorii národního zkušebního řádu. Roy je velmi temperamentní pes s ostřejší povahou.
Rozdíl v reakci na miminko mezi nimi byl, Montymu to bylo nějak jedno a syna ignoroval, dokud mu nezačal házet kousky své svačiny. Roy se k malému od začátku choval velmi něžně a kočár nekompromisně hlídá před cizími lidmi a psy.
Problém jsme žádný neměli, psy jsem na příchod dítěte nijak nepřipravovala. Mají hranice dané odmala výchovou a ty se nezměnily. Nezměnila se ani jejich role či postavení v rodině. Vyžití mají stejné, nejsou na druhé koleji. A tím, že mají tolik aktivit, si doma pak rádi lehnou a neřeší, že si jich nikdo zrovna nevšímá.
Rady pro děti: Netahejte psa za chlupy, nerušte ho při odpočinku, sám si přijde pro pohlazení, až o něj bude stát
Syna mám zatím pořád poměrně malého (rok a tři čtvrtě), takže nějaké velké vysvětlování zatím nebylo, ale třeba to ani nebude třeba. Jednou se stalo, že syn zkusil Montyho tahat za chlupy. Řekla jsem ráznějším hlasem „ne“ a stáhla mu ručičku s dovětkem, že to pejska bolí. Od té doby se to neopakovalo. U Roye, který je ostřejší, jsem zvolila postup naučit ho, že když k němu dítě vyrazí, nebude čekat až dojde ke kontaktu, ale rovnou se sebere a odejde. To funguje výborně. Roy je takový, že si musí pro kontakt přijít sám, jinak na nějaké mazlení moc není a mohl by zavrčením upozornit. Není to zvíře, které by cvaklo nebo kouslo hned, upozorní a počká, jak na to druhá strana zareaguje. Já ovšem předcházím situaci, kdy by došlo k tomu, aby zavrčel, protože z mého pohledu taková situace nemá ideální řešení z mé strany.
Nechat psa vrčet na dítě je z mého pohledu nepřípustné, ale na druhou stranu vynadat mu, když ho prcek otravuje, je také nespravedlivé. Proto se chovám tak, aby taková situace nenastala. Když potřebuji vařit nebo dělat jinou činnost, kde nemám plnou pozornost, máme předsíň oddělenou brankou, aby syn nemohl psy otravovat, když chtějí klid. Roy umí dát dobře najevo, že chce klid. Odejde na své místo stranou a v takovém případě mu branku zavřu, aby nehrozilo, že ho syn půjde rušit. Když kontakt chce, přijde za námi a leží vedle syna, který třeba jezdí vedle s autíčky, to ovšem samozřejmě za mého dohledu.
Rady pro dospěláky: Nenechte psa vrčet na dítě, předcházejte situacím, nenechte psa volně pobíhat během her cizích dětí, připusťte si možnost kousnutí a buďte nanejvýš opatrní, nic neriskujte
Co se týká cizích dětí Monty si jich nevšímá, ale problém s nimi nemá. Roy nemá obecně rád nikoho cizího, kromě opravdu maličkých dětí, takže u nás neexistuje, aby při hrách dětí byli psi aktivně přítomni. Ovčák je při návštěvách zavřený, protože jak jsem již zmínila, je to přece jen ostřejší zvíře a Montík většinou leží stranou a pozoruje.
Opět je dle mého názoru klíč v předvídání situací. Člověk si musí připustit tu nejhorší variantu i u toho nejhodnějšího psa, pořád jsou to zvířata a za mne není špatně a už vůbec ne ostuda počítat s tím, že můj pes může kousnout. Protože jen tak jsem schopna těm situacím předcházet. Někdy třeba až přílišným opatřením, ale jak se říká, opatrnosti není nikdy dost a za mne je zbytečné cokoli riskovat u dítěte, i kdyby ta šance byla sebemenší.
