Článek
Malý válečník
Ti vyloženě preferují řvoucí novorozence, protože jsou z nich prý nejlepší válečníci. Jsou silní a nebojácní. Od narození si řevem posilují bránici a mezižeberní svaly, takže je prý jen tak něco nerozhází. Budiž. Jak se ale s takovým řvounem domluvit po dobrém?!
Jak rozmluvit miminko
Jako lingvistka a učitelka cizího jazyka jsem si v jeho roce života řekla, že je na čase si spolu začít verbálně rozumět. Začali jsme tedy navštěvovat kurz Znakování miminek. Podotýkám, že syn je zdravé slyšící dítě. Znakování miminek se částečně v některých znacích shoduje se znakovou řečí pro neslyšící, ale jinak je to jazykový systém speciálně upravený pro miminka, která si pomalu osvojují lidskou řeč a znaky jim pomáhají dorozumět se se svým okolím.
Znakování ptáčků
Bydlíme na vesnici a téměř každý den trávíme venku na procházce v přírodě. Syn měl už jako malé miminko moc rád zvířátka, zvláště ptáky. Na zahradě je v zimě krmíme v krmítku a pozorujeme v okně, jaký že ptáček k nám tentokrát zavítal. Proto mě nepřekvapilo, že na lekci o zvířátkách si ihned oblíbil znak pro ptáčka: pohyb spojení ukazováčku a palce jakoby vyjadřující ptačí zobáček. Hned na zpáteční cestě vlakem mi s okouzlujícím úsměvem na rtech znakoval holuba, vránu a vrabčáka.
Ptáček u Sapíka
Pomalu se blížil listopad a výročí naší svatby s manželem, a tak jsme si řekli, že je na čase vyrazit společně s naším malým válečníkem do společnosti. Nevybrali jsme si nic skromnějšího než návštěvu restaurace u Sapíka na Klokočné s českou kuchyní. Pěkně jsme se ustrojili, vzali s sebou spoustu hraček, pastelek, autíček, papírů, abychom vydrželi u stolu alespoň hodinu bez povyku. Světe div se, synáček byl jako milius! Když nám obsluha přinesla hlavní chod – španělského ptáčka s jasmínovou rýží – hádejte, co na to řekl: „Píp!“ a suverénně vyznakoval ptáčka svými maličkými prstíky a my s manželem najednou věděli, jak dobře se orientuje ve světě dospělých, třebaže je zatím maličký klučík a vlastně nemluví. Jeho první slovo, byli jsme tak pyšní!
A máš po ptákách!
To před Vánoci mě hošík překvapil ještě víc. Doma s námi žije fenka šiperky, nejmenší ovčák na světě z Belgie. Moc dobře si uvědomuje, že když syn jí v dětské židličce, často z toho může něco dobrého kápnout, a tak se nenápadně kolem židličky vždy v době oběda motá. Ten den jsem servírovala krůtí řízečky a synáček jako obvykle šermoval pidividličkou a dělal s jídlem hrozné drahoty, až převrhl misku a všechny malé kousky řízku se vysypaly na zem. Šiperka neváhala ani vteřinu. Než jsme se s Matouškem vzpamatovali, měla řízky v břiše. V tu chvíli povídám: „A máš po ptákách!“ Víte, co mi na to řekl? S pusinkou dokořán a nešťastným výrazem v očích bez zábran vyznakoval ptáčka. No není ten kluk k zulíbání?! V roce a půl dokáže skloňovat ptáka, dokonce i v plurálu!
Od té doby vím, že není ptáček jako ptáček a že miminka mají značně pod čepicí, kam se na ně hrabou dospělí!
