Článek
„Zhubla jsem 8 kg za dva měsíce, co jsou štěňata na světě.“
Říká se mu „králičí pes“, protože v zemi původu se používal k lovu králíků a jelenů. Ilona Pachtová, předsedkyně Klubu faraónských psů, z.s., se nejdříve zamilovala do malého portugalského podenga. Nyní na své výstavně veleúspěšné feně Ziwě, zástupkyni velké variety portugalského podenga, úspěšně odchovala historicky první vrh štěňat v ČR ve své chovatelské stanici Bando de Campo. Jak dlouhá byla cesta za splněním chovatelského přenádherného snu?
Návštěva u paní chovatelky s dvouměsíčními piraněmi
„Zhubla jsem 8 kg za dva měsíce, co jsou štěňata na světě,“ to byla první slova, kterými mě Ilona přivítala na své zahradě obklopená smečkou osmi zlatavých podengů v čele s hrdou mámou Ziwou. Přesto z paní chovatelky sálá blaženost, spokojenost a zdravá hrdost na dobře odvedenou chovatelskou práci. Po hodině mazlení a obdivu k bandě dvouměsíčních piraní se vrhneme na rozhovor slibující velkou jízdu do neznáma plnou dobrodružství.
Cesta do Portugalska plná nesnáz
„Jely jsme autem s mojí nejlepší kamarádkou (tímto bych jí chtěla moc poděkovat za celou bláznivou, veleúspěšnou akci) za krycím psem do zemi původu Portugalska letos koncem února. Počítala jsem s dovolenou asi na 14 dní. Ovšem nepočítala jsem s tím, že se nám po cestě rozbije auto 150 km od chovatele krycího psa, pan Sergio Freitas z portugalské CHS VALE DE FERMEDO, v cizí zemi s celou smečkou navečer uprostřed neznáma, navíc s ovulující fenou právě v nejlepších dnech,“ rozhovořila se Ilona a já jen trnu, jak tohle mohlo báječně dopadnout. Zkrátím to, na cestu do zahraničí je dobré se pojistit nejen cestovním pojištěním pro sebe, své psy a hlavně své auto na autoasistenci. To Ilona naštěstí udělala, a kromě pár hodin nejistého čekání na benzince na náhradní vůz šlo vše hladce.
Zpátky do svého opraveného auta se nakonec dostala díky schopnému a ochotnému místnímu automechanikovi, z čehož podle jejich slov plyne, že „Portugalci jsou neuvěřitelně milý, pohostinný a nápomocný národ“. Hřebíkem do cestovní rakve už nemohl být fakt, že se jim ve Francii na zpáteční cestě porouchal palubní větrák. Do Norimberka si prý v autě za vydatného deště vypomáhaly ruční stěrkou od zamlžených oken. Nakryto bylo, tak jakékoli další nepohodlí přece snesou. Nejsou z cukru, tak se nerozpustí, no ne?!
Chov podengů je i ve světě unikát
Chovu velkých hladkosrstých portugalských podengů se podle Ilony věnují chovatelé zejména v zemi původu Portugalsku, dále v malé míře v Americe, několik jedinců je ve Francii, v Dánsku se chová podengo drsnosrstý střední variety a ve Skandinávii se chová poměrně ve velké míře malý podengo, do Finska jede jeden fešák z vrhu za postarším velkým portugalcem. Donedávna to bylo plemeno na pokraji vyhynutí, proto je v dnešní době nesmírně obtížně najít vhodný krycí pár. Příbuzenské plemenitbě se nelze vyhnout, chovatelská základna je zkrátka malá, což je podle Ilony velká škoda a doufá, že „plemeno časem získá na oblibě, protože si to zaslouží“.
Podengo je složité plemeno na výchovu
Portugalský podengo není právě jednoduchý pes na výchovu. Je to pes s instinkty lovce, ale baví ho i válet se na gauči, jen v přírodě to dokáže občas pořádně rozbalit. Přesto je podengo učenlivý pes, který se dokáže na člověka nafixovat, jen se s ním musí vhodně a správně pracovat. V těle mu koluje krev lovce, jeho lovecké instinkty jsou stále velmi silné, proto představa pohodových vycházek přírodou na volno, ačkoli s nádherným elegantním psem, je velmi naivní. Je to temperamentní pracovní pes, který se nutně potřebuje vybít, vyběhat, nejlépe letící za kořistí v únosné míře podle tvrdých měřítek morálky západní civilizace, jako je například forma psích sportů na bázi přirozeného lovu, jako je coursing a chrtí dostihy nebo alespoň canicross. Výstavy mu zabaví na chvilku mysl, ale srdce zabijáka králíků neošálíte žádným klusem ve výstavním kruhu, ani nablýskanými poháry. Potřebuje pravidelnou práci a akci, a když mu ji nenabídnete vy, obstará si ji štvaním sám a neštěstí bude na světě.
Téměř dokonalý odchov
Pozoruji nevinné štěněcí hry na trávě, mamka občas výchovně zasáhne, vše je krásné a zalité sluncem. Všech osm štěňat je plnochrupých, kluci mají varlátka sestoupená, dva z nich měla po narození nežádoucí paspárky na zadních nohou, ale ty se lehce po narození odstraní. Jedinou vadu na kráse vrhu je zbarvení dvou jedinců – mají nestandartní tmavé zbarvení. Hned bych po něm jako zájemce o štěně šáhla. Na otázku barvy v krevní linii po portugalském otci nedostala Ilona od chovatele žádnou odpověď, i Portugalci mají evidentně své dny…
Jaký byl porod?
Iloně se rozzáří oči a vypráví o poměrně hladkém průběhu i na tomto poli. Ziwa rodila přesně 60. den po krytí doma za pomoci kamarádky a Ilony. Hrabala a dýchala „jako pejsek“ celou noc před porodem, podle klesnutí vaginální teploty bylo zřejmé, že štěňata se narodí každým okamžikem. Když se porod rozjel, vše zvládla Ziwa sama, sežrala placenty, prokousala plodové obaly i pupečníky, byla nesmírně šikovná prvorodička.
Jako první přišlo na svět pět kluků! Pak si Ziwa dala čtyři hodiny pauzu. „Už jsem měla strach, jestli není něco špatně, protože jsme věděli, že štěňat je víc než pět. Sbalila jsem nás, že vyrazíme raději na veterinu na kontrolu. Tu v předsíni porodila červenou holčičku, kterou jsme sotva s kamarádkou chytily do ruky, aby neupadla na tvrdou zem,“ vzpomíná Ilona s viditelným vzrušením na příchod na svět své nové budoucí naděje do chovu. Ano, červená fešanda zůstane doma. Dále pokračovala v porodu a porodila ještě dvě holky, celkem má tedy skóre pět kluků a tři feny. Kromě jednoho kluka, co odcestuje do Finska, zůstanou všichni ostatní odchovanci v České republice. Během a po porodu Ziwa podle slov Ilony dost krvácela, ale veterinář ji po kontrole sonem ujistil, že je vše fyziologické a žádné komplikace nejsou. To chovatel vždy rád slyší.
Kojení a porodna
Ani při kojení neměla Ziwa žádný problém a zvládla štěňat odkojit hladce tři týdny, než se jim nezačala přidávat kašovitá strava a odstavovat se od mámy. Krmička štěňat ze silikonu zůstala v krabici a nikomu nechyběla, taky dobře. Vyzkoušená štěněcí ňamka tvaroh s medem rozjedl i ty největší odpůrce namočených granulí. Porodnu měla nachystanou v obýváku za ohrádkou s prostěradly.
Jediné co, tak štěňata hůře v prvních dnech snášel zbytek domácí smečky – dva zástupci malého podenga, dospělá fena Sheera (8,5 let) a chovný pes Touro (5 let). V prvních dnech a týdnech života bylo lepší pejsky oddělovat, aby nedošlo ke zbytečným nedorozuměním, než si vše sedne. I Ziwě časem klesl podíl hormonů v krvi a jako čerstvá maminka se uklidnila. „Ziwa si tak urputně bránila štěňata, že by nejraději malé podengy zabila. Oni byli jen zvědaví, co se to tam přihodilo a ona je vykázala do patřičných mezí, tak je bylo třeba oddělovat. Až později, když už jsem štěňata dávala na zahradu, tak se jim divokost štěňat nelíbila a nelíbí,“ vysvětluje situaci paní chovatelka Ilona Pachtová.
Ilona má za sebou v minulosti již odchov ve své chovatelské stanici Bando de Campo vrhu A štěňat malých podengů. Oproti odchovu velkých podengů to prý byla „velká pohodička“. Rovnice je jasná: Malý pes = méně malých štěňat = méně práce. Zajímavé je, že protože odchov velké variety portugalských podengů spadá pod stejný standard plemene FCI/ČMKU, pak se pokračuje v abecedě pojmenování štěňat jako druhého vrhu B od stejného chovatele.
A co bude dál?
Protože v chovatelské základně zůstane budoucí naděje a pokračovatelka českého chovu, červená holčička z vrhu Beja Bando de Campo (v překladu z portugalštiny znamená její jméno polibek 😊), může se chov velkých hladkosrstých portugalských podengů potenciálně těšit na další překrásnou šampionku. S Ilonou se spolu již chystají na první klubové, mezinárodní výstavy a výstavy evropského a světového formátu. Kupříkladu v říjnu jedou „na Evropu“ do Slovinska. Pravdou je, že sama Ziwa těžko hledá konkurenci a ve výstavách bojuje pravidelně o výstavní titul BIG. Neméně úspěšná je Ilona se svými podengy na poli a to doslova. Účastní se tréninků v coursingu a nechá tak své psy přirozeně dělat, pro co se narodily – zažívat pocit lovu kořisti v rámci patřičných mezí. Ač chovatelé o svých plánech mluví opatrně a s pokorou sobě vlastní, Ilona by ráda na Ziwě ještě alespoň jeden vrh štěňat podengů odchovala, jen táta je prý zatím nejistý…
Budoucnost jako posuzovatelka plemene?
Před ukončením našeho povídání jsem se paní Ilony zeptala, kdo jiný než ona by se mohl časem stát exteriérovým rozhodčím pro posuzování právě tohoto plemene. Cudně a trochu tajuplně se usmála, že rozhodně ne, ale nikdy nevíte, co vám čas přinese, kdo ví. Nikdy neříkej nikdy.
A tím končíme naše vyprávění o splnění jednoho obrovského chovatelského snu o odchovu plemene téměř na vymření. Povedlo se to právě tady u nás, v české kotlině, jedné moc šikovné zapálené chovatelce, co se nenechala odradit neskutečně komplikovanou cestou a šla si vehementně za realizací své myšlenky. Nakonec dosáhla skvělého úspěchu. Klobouk dolů a víc takových psích srdcařů s vizí! A odchovanečkům, co právě vylétli z hnízda, přeji láskyplné, ale důsledné páníčky a dobrý psí život.
