Článek
Aneta, která pracovala jako účetní, čtyři roky držela pusu a krok. Nikdy nebyla nemocná, nechodila pozdě, svou práci zvládala bez problémů, a navíc pomáhala ostatním. Proto byla přesvědčená o tom, že si zaslouží aspoň minimální přidání peněz. Jenže znáte to. Realita občas ukáže, že loajalita a ochota nejsou vždy tou největší devizou.
Nikdy jsem si neřekla o přidání. Nechtěla jsem dělat problémy, ale po čtyřech letech se začínám cítit trochu jako hlupák. Všechno zdražuje, tak přece pořád nemůžu makat za stejné peníze, ne?
Aneta si neustále stěžovala manželovi, ale ten už z toho měl hlavu jako pátrací balón. Vždyť on není ten, který své ženě zajistí vyšší příjem. Aneta by měla zajít za šéfem a už by to neměla odkládat.
Buď se ozveš, nebo tam za ty samé peníze budeš dřít až do důchodu. Nemáš co ztratit.
Připravila si argumenty
Aneta nechtěla být za někoho, kdo jen natahuje ruku, a proto šla na domluvenou schůzku s nadřízeným připravená. Věděla, kolik práce odvádí, jaké má výsledky, a co všechno zvládá nad rámec pracovní smlouvy.
Žádala navýšení platu o 5 000 Kč – jen symbolické ocenění čtyř let práce a stoupajících životních nákladů. Šéf ji vyslechl, přičemž se tvářil, že Anetu chápe. Dal jí příslib, že se nad vyšší mzdou zamyslí a brzy jí oznámí verdikt. Jenže ten nepřicházel ani po třech týdnech.
A pak přišel šok
Místo přidání přišla výpověď. Šéf si ji pozval do kanceláře a bez emocí jí oznámil, že firma musí optimalizovat provozní náklady. Pozice Anety bude zrušena a práci, kterou vykonávala, se firma rozhodla zadávat externě. Prý to bude levnější.
Chlácholivými slovy ji přesvědčoval, že určitě najde novou a snovou práci někde, kde si vedení bude moct dovolit platit k její spokojenosti. Jenže Aneta? Ta byla v šoku a pěkně to s ní zamávalo.
Nechápu to. Všichni tady ví, že jsem spolehlivá. Jenže jakmile jsem si dovolila říct o vyšší plat, bylo jim hned jasné, že se pro ně dřív nebo později stanu koulí u nohy.
Nebyl to ale konec světa
Dva měsíce byla doma. Hledala novou práci, posílala životopisy. Nebylo to pro ni lehké období, protože zažívala nejen nejistotu, ale hlavně pocit křivdy. Tohle si snad nezasloužila.
Nakonec ale přece jen našla místo v jiné firmě, do které nastoupila za plat, který byl vyšší, než o kolik si tehdy žádala ve staré práci.
Stalo se vám něco podobného? Řekli jste si o přidání a místo toho, aby firma přisypala pár kaček, přišli jste o práci?
