Článek
Jakmile po teplém dubnovém dni přišlo ochlazení – skoro jako vystřižené z pohádky o Ledové královně –, rozhodli jsme se, že ideálním programem bude návštěva dětské herny. A že to bylo pikantní, vám povím v následujících řádcích.
Víte, není žádným tajemstvím, že dětské herny občas slouží jako přehlídkové molo rodičovských outfitů. Ale když už osobně zahlédnu nějaký opravdu výživný model, jen si ho prohlédnu a mlčím. Taky bych totiž nechtěla vědět, co si ostatní rodiče myslí o mých módních experimentech. Jenže tentokrát jsme narazili na něco, co už bylo absolutně za hranou, a jakmile si toho všimly děti, byl to konec, protože ony narozdíl ode mě nemlčely.
Neúprosná gravitace
Děti si hrály v herním prostoru, já srkala horké kafe a při pozorování okolí mě upoutal tatínek, který se tvářil, že ho nic nemůže rozhodit. Hlavně ne gravitace, která stahovala jeho džíny nebezpečně dolů a zjevně na ně působila intenzivněji než na oblečení ostatních návštěvníků. Nevymýšlím si ani nepřeháním. Když se ten odvážný muž ocitl v lehkém předklonu, džíny odhalovaly zhruba polovinu zadnice. Na chvíli mě napadlo, jestli pod nimi vůbec má trenýrky, ale tu myšlenku jsem raději rychle zahnala. Každopádně, pokud je měl, nebyly vidět.
Stand-up show
Co čert nechtěl, právě v tu chvíli přišly k našemu stolečku děti – moje a kamarádčiny vnoučata, se kterou jsme si za neotřelým zážitkem vyrazily. A to víte, něco tak výrazného se přehlédnout nedá. Děti si o tom nejdříve špitaly a pak propukly v hihňání jako smyslů zbavené. Upřeně pozorovaly pána, i když jsem se jim nejdříve snažila zakrývat oči. Pak přišlo opatrné napomínání, ale bylo to marné. Lavina smíchu byla v plném proudu, nešla zastavit a herna se proměnila v něco jako improvizované stand-up vystoupení. Hlavní hvězdou zde nebyl kouzelník s balónky, ale muž, jehož důstojnost byla fuč. A to všechno jen kvůli padajícím riflím.
Tečka za „vystoupením“
Pán stál k našemu stolečku zády a naštěstí si hihňání nevšiml, zato jeho žena ano. Našim dětem neřekla ani slovo, jen se s výrazem lehké rezignace obrátila na svého muže a tiše pronesla něco, co zřejmě znamenalo: „Miláčku, kalhoty.“ A všichni měli po ptákách.
Vytáhl si džíny, skryl, co nikdo neměl vidět a smích postupně utichl. Děti jsou naštěstí tvárné a za chvíli už zase stavěly hrad z molitanových kostek a válely se v bazénku s plastovými balónky. Brzy (snad) zapomněly, že ještě před chvílí spatřily něco, co se neukazuje ani v učebnicích biologie.
