Článek
Já už to mám, chválabohu, za sebou. S mužem jsme si pořídili třípokojový byt v paneláku s umakartem a výhledem na popelnice, přičemž nestál víc než desítky tisíc. V tom bytě žiji dodnes. Dnešním mladým ale nezávidím. Ceny za čtvereční metr jsou nechutně vysoké a vlastní byt si tak nemůže dovolit každý. Pokud tedy nemá majetné rodiče, nezdědil majetky nebo nevyhrál jackpot.
Vůbec nechci být pesimistka, ale bojím se, že jestli to s cenami za bydlení takhle půjde dál, děti budou vděčné za to, že mohou bydlet u rodičů na rozkládacím gauči nebo v nájmu, který jim spolkne polovinu výplaty.
Garsonka za pět milionů? Svět se zbláznil
Když mi vnučka nedávno ukazovala jeden z inzerátů na pražskou garsonku o 28 metrech čtverečních, nevěřila jsem vlastním očím. Uvedená cena byla 5 000 000 Kč. Jenže platy s neustále rostoucími cenami za bydlení rozhodně nedrží krok, což je doopravdy smutné.
Bydlení u rodičů, nájem nebo hypotéka?
Dnes bydlí dvacátníci i třicátníci buď pořád doma, kde mají servis rodičů, nebo po podnájmech s dalšími spolubydlícími a s nedostatkem soukromí. Pravda, ti šťastnější si mohou dovolit zaplatit bydlení, ve kterém žijí sami, s partnerem nebo už s rodinou. A pokud jsou mladí šikovní a náhodou dosáhnou na hypotéku, pravděpodobně je čekají splátky až do důchodu. A potom? Potom se mohou modlit, aby nedostali vyhazov z práce a nevypadl jim příjem. Řeknu vám, (ne)pěkné vyhlídky na nejistou budoucnost.
Závěr
Za nás jsme taky neměli všechno jednoduché, ale aspoň jsme věděli, že když budeme chodit do práce, budeme mít kde bydlet. Mám pocit, že dnes můžete dřít jako mezek a stejně skončíte v nájmu za dvacet tisíc měsíčně, s vědomím, že vám majitel bytu může dát kdykoliv výpověď.
Ale co se dá dělat… Se současnou situací na trhu s nemovitostmi nic nenadělám, ať se mi to líbí, nebo ne. Mohu si jen postesknout a doufat, že moje i vaše vnoučata budou mít v životě štěstí. Snad to vidím zbytečně černě. Možná si nakonec vlastní byt přeci jen pořídí nebo budou spokojené v nájmu. Tak jim držme pěsti!
