Článek
Seděla jsem s kamarádkou ve vinárně a chvíli, aniž bych chtěla, jsem poslouchala rozhovor, který vedly dvě mladé ženy - odhaduji, že jim mohlo být okolo pětatřiceti let. Jakmile se jedna z nich druhé svěřila se stručným a definitivním rozhodnutím, dočkala se velkého nepochopení.
„Nechci děti,“ konstatovala odhodlaně sympatická zrzka, načež se její kamarádka rozesmála tak, že se za ní všichni otáčeli.
„Ale prosím tě. To tě přejde, věř mi! Počkej, až najdeš toho pravého.“ Mladá blondýnka přesvědčovala svou kamarádku, ale ta rozhodně nevypadala, že by o nějaké přesvědčování stála. Nejraději bych se jí zastala, ale na to jsem pochopitelně neměla právo.
Dnes je jiná doba
Jsem stará škola. Vdala jsem se ve dvaceti, děti přišly vzápětí a tehdy by mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Jenže časy se změnily a někteří mladí dnes uvažují jinak. Možná jsou rozumnější a často do všeho neskáčou po hlavě tak, jako jsme to mnohdy udělali my.
Důvodů, proč nemít dítě, bychom našli přehršel. Chtějí si užívat, mají strach z nejistoty, také z toho, že na něj nebudou mít dost času, protože chtějí cestovat nebo budovat kariéru. Přijde vám to sobecké? Možná trochu je, ale víte co vám povím? Rozhodnutí nemít dítě mi vůbec nepřijde špatné ani smutné. Každý má přeci právo na to, aby si o takovém velkém kroku, který vám obrátí život naruby, rozhodl sám. A pokud už k tomu rozhodnutí dospěje, zřejmě si promyslel všechna pro a proti a nepotřebuje poslouchat slova, která jeho rozhodnutí vlastně odsuzují.
Správný scénář neexistuje
Vždy mě trochu zaskočí, když má někdo potřebu druhému vysvětlovat, jak by měl žít dle společenských očekávání, jako by snad existoval jen jeden jediný správný životní scénář. Neexistuje. A už vůbec se nemusí vyplnit sladký happy end, který vám nalajnoval nějaký radílek.
Vězte, že štěstí pro každého jedince představuje něco jiného. Jednoho bude naplňovat péče o dítě se všemi radostmi i strastmi, druhý chce mít klid, do kterého nezapadají děti a smysl života vidí úplně jinde.
Každopádně, každý z těch životů má svou hodnotu a nikdo by neměl soudit rozhodnutí žít bez dětí. A místo slov „To tě přejde,“ by možná stačilo říct „Rozumím“, nebo „Dobře, máš to jinak než já, ale beru to.“
Myslete si, co chcete, ale jsou rozhodnutí, která se prostě nekomentují.
