Článek
Tokyo jí přišlo jako dobrá volba. Ubytovala se v jednom z běžných městských hotelů. Pokoj byl čistý, vstup na kartu, všechno, jak má být. První noc proběhla bez potíží. Druhá ale všechno změnila. Večer se v pokoji objevil zvláštní zápach. Nic silného, spíš nenápadný, ale nepříjemný. Zkoušela zjistit, odkud se bere. Otevřela okno, pak se rozhlédla po místnosti a nakonec ji něco vedlo k tomu, aby se podívala pod postel. A tam – ve stínu – uviděla něčí oči.
V první chvíli tomu nerozuměla. Nevěděla, na co se dívá. Pak si ale uvědomila, že je tam někdo schovaný. Okamžitě uskočila a začala křičet. Muž se pomalu vysoukal ven a několik vteřin na ni jen zíral. Neřekl nic. Neudělal nic. Pak utekl. Dveře za sebou nezavřel.
Všechno se stalo během několika vteřin, ale na ni to působilo jako celá věčnost. Byla v šoku. Sama v cizím městě, v pokoji, kde měl být klid, najednou čelila situaci, na kterou nejde se připravit. Hotelový personál zavolal policii. Jenže než dorazili, byl vetřelec pryč. Po sobě zanechal jen powerbanku a USB kabel, které ležely pod postelí. Jinak nic. Žádné vysvětlení, žádná kamera, žádný záznam.
Hotel vysvětlil, že bezpečnostní systém nemá kamery na chodbách ani u vchodu do pokojů. A že proto bude těžké cokoli dohledat. Žena se okamžitě přestěhovala do jiného hotelu a žádala kompenzaci za tři noci, které si zaplatila předem. Podle jejích slov šlo zhruba o částku 450 eur, ale žádné vrácení peněz nakonec nedostala.
Zůstala sama se spoustou otázek. Jak se muž dostal dovnitř, když vstup byl možný jen kartou? Jak věděl, že je v pokoji sama? Proč hotel neposkytl žádné zajištění nebo alespoň omluvu? A jak je možné, že personál nenese odpovědnost za porušení bezpečnosti hosta?
Následující dny už si neužila. Měla pocit, že se nemůže uvolnit. Každý večer zkontrolovala celý pokoj. Nemohla spát, pořád měla pocit, že někdo někde číhá. Výlet, na který se těšila, se změnil v sérii nepříjemných dnů, které se jí zaryly pod kůži. Věděla, že Japonsko je v mnoha ohledech bezpečné. Ale pochopila, že pocit bezpečí se může rozplynout během několika vteřin. A že i tam, kde všechno působí dokonale, může člověka potkat něco, na co se nedá zapomenout.
