Hlavní obsah

Tchyně mě roky pomlouvala u celé rodiny. Stačilo jedno odhalení a všechno je jinak, říká Martin (38)

Foto: Freepik

Když si člověk bere někoho, koho miluje, často neřeší, co dalšího si do života bere s ním. Tchyně bývají různé. Někdy pomáhají, někdy radí až moc, a někdy… někdy vás prostě nemůžou vystát, i když jim k tomu nedáte žádný důvod.

Článek

A přesně to byl i můj případ. Možná jsem byl naivní, možná moc klidný, ale dlouho jsem neviděl, co se děje za mými zády. A když jsem to konečně zjistil, nestačil jsem se divit. S manželkou jsme spolu od vysokoškolských let. Byla to jedna z těch lásek, co začnou nenápadně, kamarádstvím, společnými zájmy, výlety, a najednou zjistíte, že už spolu vlastně bydlíte a život si bez sebe neumíte představit. Když jsme se po několika letech brali, všechno vypadalo idylicky. Až na jednu věc. Nebo spíš jednu osobu.

Moje tchyně. Ne že by na mě byla od začátku vysloveně zlá. Ale nikdy si ke mně nenašla cestu. Vždycky působila odtažitě, rezervovaně. Všechno, co jsem udělal, komentovala se zdviženým obočím i když naoko vlídně, ve stylu „no jo, hlavně že tobě to přijde v pořádku“. Když jsme se bavili všichni u jednoho stolu, měla ve zvyku mě opravovat, i když to vůbec nebylo potřeba, nebo si dělala poznámky na téma, že „některým chlapům prostě chybí selský rozum“. A takových momentů bylo víc.

Já to bral s nadhledem. Říkal jsem si, že to třeba časem přejde, že si na mě zvykne. Jenže ono to neustávalo. Naopak. Čím déle jsme byli svoji, tím silnější jsem měl pocit, že mi hází klacky pod nohy. A hlavně: že si o mně za mými zády vymýšlí nesmysly.

Švagr se ke mně jednoho dne choval tak zvláštně odměřeně. Nechápal jsem proč. Do té doby jsme spolu vycházeli dobře. Ale neřešil jsem to. Jenže pak přišlo další setkání, tentokrát s manželčinou tetou, a ta mezi řečí zmínila něco o tom, jak mě „prý“ nebaví práce a nechávám všechno na manželce. Zůstal jsem jako opařený. Nic takového nebyla pravda. A hlavně, kde tohle vzala?

Tehdy jsem začal tušit, že něco není v pořádku. Začal jsem si dávat větší pozor. Všímat si poznámek, narážek, atmosféry v rodině. A časem mi začaly do sebe zapadat střípky. Z různých směrů ke mně doléhaly věci, které se nikdy nestaly, ale zněly jako opakovaně šířené „pravdy“. Prý jsem líný. Prý neumím nic opravit. Prý jen vysedávám u televize, zatímco manželka lítá kolem dětí a domácnosti. A taky prý pochybuju o její výchově. Což mě dorazilo. To jsem si nikdy ani nepomyslel, natož abych to někde řekl.

Na manželku jsem nenaléhal, ale naznačil jsem jí, že se o mě asi v rodině nemluví moc pěkně. A ona mi tehdy řekla větu, která všechno změnila: „Jo, máma toho o tobě říká hodně.“ Jen tak, mimoděk. V tu chvíli jsem se zarazil. A začal jsem se ptát. Ukázalo se, že moje tchyně mě už roky systematicky shazuje před celou širší rodinou. A manželka to věděla, ale protože sama s mámou nevychází ideálně, nikdy jí v tom nebránila, jen to nechávala být. To mě mrzelo snad ještě víc než samotné pomluvy.

Rozhodl jsem se, že se s tím nesmířím. Neudělal jsem scénu, ale připravil jsem si fakta. Sepsal jsem si situace, kdy došlo ke konkrétním výrokům, a ukázal jsem manželce, jak moc to ovlivnilo vztahy v rodině. Měl jsem štěstí vzala to vážně. A pak přišlo to odhalení.

Při jedné návštěvě, kde byla většina příbuzných pohromadě, padla od tchyně zase jedna z jejích klasických vět. Tentokrát o tom, že „Martina práce nebaví, vždyť to sama dcera říkala“. A v tu chvíli se moje žena nadechla a s naprostým klidem odpověděla: „To jsem nikdy neřekla. A jestli sis to zase vymyslela, tak si to s ním vyříkej sama.“

Bylo to jako výbuch. V místnosti zavládlo ticho. Tchyně zbledla a zmohla se jen na ublížený pohled. Někdo se zasmál, někdo zčervenal, ale bylo jasné, že tentokrát to neokecá. A to byl ten zlom. Od té chvíle už si nedovolila o mně mluvit tak, jak byla zvyklá. A ti, kteří mi dřív věřili méně než jí, najednou změnili tón. Stačilo jedno jediné odhalení. A všechno bylo jinak.

Nechci tvrdit, že máme teď ideální vztahy. Tchyně se mnou sice mluví, ale cítím, že je opatrnější. Možná si uvědomila, že její slova mohou mít následky. A já jsem rád, že se to konečně otočilo. Ne kvůli pomstě. Ale kvůli pravdě.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz